Planeta OpenAlt
Existuje zvláštna fáza života internetovej služby. Už o nej nepíše TechCrunch, founderi sú dávno preč a keď jej názov spomeniete mladšiemu človeku, možno sa na vás pozrie podobne, ako keď mu ukážete disketu. Ale tá služba stále funguje. A čo je dôležitejšie, že stále za ňu niekto platí. Presne tam dnes čakajú Bending Spoons.
AOL, Evernote, Meetup, WeTransfer, Vimeo, Eventbrite. Najnovšie Airtable a ak prejde aktuálne oznámená transakcia, aj Miro. Keď sa na tento zoznam pozerám, začínam mať pocit, že Bending Spoons sa pomaly stávajú miestom, kde končia legendy internetu. Nie kde zomierajú, ako rád pochováva služby Microsoft a Google. Ale, kde dostanú nového majiteľa.
Bending Spoons vznikli v Miláne v roku 2013 po tom, čo Luca Ferrari a jeho traja kamaráti neuspeli s vlastnou aplikáciou na vedenie denníka. Namiesto ďalšieho pokusu vybudovať nový Facebook alebo Dropbox kúpili za približne 10-tisíc dolárov malú aplikáciu a skúsili z nej vytiahnuť viac než pôvodný majiteľ. Fungovalo to. Postupne zistili, že ich najväčšou schopnosťou nemusí byť vytváranie technologických hitov, ale opravovanie tých čo spravili iní. Odvtedy získali viac ako 50 aplikácií a webových služieb a zo spoločnosti, o ktorej ešte pred pár rokmi málokto počul, vyrástol biznis s tržbami 1,3 miliardy dolárov a hodnotou 18,4 miliardy.
Ich portfólio dnes miestami pripomína históriu mojich bookmarks. Evernote boli kedysi poznámky. Vimeo bolo video pre ľudí, ktorí nechceli YouTube. Meetup znamenal komunitné stretnutia. WeTransfer bol najjednoduchší spôsob, ako niekomu poslať gigabajty dát bez registrácie a onboarding wizardu. A aj keď u nás AOL nefungovalo máv v kategórii, že je už taká internetová archeológia, že k nemu skoro čakám pribalené CD s 500 hodinami internetu zdarma.
Bending Spoons však nekupujú mŕtve firmy. Práve naopak. Hľadajú produkty, ktoré ľudia stále používajú, len už nerastú tak rýchlo ako kedysi. Majú silnú značku, milióny používateľov, technológie, dáta a predovšetkým platiacich zákazníkov. Len stratili momentum. A keď startup prestane rásť, pre investorov sa z budúcnosti veľmi rýchlo stane problém. Pre Bending Spoons je to príležitosť.
Po akvizícii prichádza ich dobre známy playbook. Centralizujú infraštruktúru, upracú technologický stack, prerobia produkt a výrazne znížia náklady. Čo v preklade často znamená masívne prepúšťanie. Po kúpe WeTransferu odišlo približne 75 percent ľudí, podobné škrty nasledovali v ďalších firmách. Pri AOL, Eventbrite a Vimeo prevzali Bending Spoons 1 830 zamestnancov a podľa dokumentov pre SEC má do konca roka 2026 zostať len niekoľko stoviek.
A potom zdražia. Evernote stálo pred akvizíciou približne 100 dolárov ročne, neskôr sa cena niektorých plánov dostala na 249 dolárov. Ceny rástli aj vo Vimeo či WeTransferi. Na prvý pohľad je to celkom spoľahlivý recept, ako produkt zabiť. Lenže Bending Spoons majú jednu výhodu: vedia, že veľká časť zákazníkov neodíde.
Až 48 percent príjmov z predplatného ich portfólia pochádza od ľudí, ktorí daný produkt používajú minimálne päť rokov. To je najdôležitejšie číslo celého ich biznisu. Ak máte v Evernote desať rokov poznámok, vo Vimeo stovky videí alebo v Airtable procesy celej firmy, nekupujete si každý rok iba ďalšie predplatné. Kupujete si pohodlie, že nemusíte migrovať celý svoj digitálny život niekam inam. Bending Spoons teda v skutočnosti nekupujú aplikácie. Kupujú návyky.
Evernote je toho pekným príkladom. Po zvýšení cien síce časť predplatiteľov odišla, ale priemerný príjem na používateľa vzrástol natoľko, že tržby Evernote v roku 2024 narástli o 34 percent a nasledujúci rok o ďalších 30 percent. Nie je to práve growth hack, ktorý by ste prezentovali na startupovom evente. Ale funguje.
Bending Spoons preto na prvý pohľad vyzerajú ako private equity fond pre softvér. Luca Ferrari toto prirovnanie nemá rád a tvrdí, že ich model je iný: firmy nechcú po reštrukturalizácii predávať, ale vlastniť navždy. Sám Bending Spoons opisuje ako spojenie Berkshire Hathaway a technologickej firmy.
Kúpia digitálny biznis, zefektívnia ho, vytvoria cash flow a peniaze použijú na ďalšiu akvizíciu. Rozdiel oproti Berkshire je v tom, že namiesto poisťovne alebo železnice kúpia Evernote. A rozdiel oproti private equity je, že okrem Excelu majú aj inžinierov. Evernote napríklad technologicky prestavali a doplnili o AI funkcie, aby softvér uvedený na trh v roku 2008 dokázal súperiť s Notionom či Granolou. Ferrari tvrdí, že dnes až 90 percent ich kódu vytvára AI.
Zatiaľ im to ekonomicky vychádza. V roku 2025 mali tržby približne 1,3 miliardy dolárov a príjem na zamestnanca 2,57 milióna dolárov, čo prekonáva odhady pre Apple, Meta či Alphabet. Veľká časť rastu je síce nakúpená a firma má miliardový dlh, ale po júlovom IPO získala ďalších 1,7 miliardy dolárov a trh ju ocenil na 18,4 miliardy. Rotbehnutá mašina teda môže pokračovať: opäť nakúpiť, optimalizovať, zarábať a kúpiť ďalšie.
Samozrejme existuje aj iný spôsob, ako zbierať internetové legendy. Elon Musk kedysi vlastnil X.com, neskôr doménu získal späť a zjavne ju mal stále veľmi rád. Tak rád, že keď na nej chcel mať poriadnu službu, nestačilo mu kúpiť aplikáciu. Za 44 miliárd dolárov kúpil celý Twitter a následne ho premenoval na X. Je to trochu ako kúpiť si Louvre, pretože máte doma voľný rám na obraz.
Bending Spoons na to idú praktickejšie. Kúpia známu službu, vyhodia veľkú časť ľudí, prerobia technológie, zvýšia cenu a pokúsia sa z nej dostať viac peňazí. Musk kúpil jednu internetovú legendu a dokázal zničiť aj jej meno. Taliani ich zatiaľ zbierajú po desiatkach.
Bending Spoons sa teraz dohodli na kúpe Miro v transakcii s enterprise value približne 1,36 miliardy dolárov. Len pár dní predtým dokončili kúpu Airtable za 1,285 miliardy. Ani jedna z týchto firiem pritom nie je internetová vykopávka.
To môže znamenať dôležitý posun. Na začiatku Bending Spoons kupovali malé aplikácie. Potom produkty s najlepšími rokmi za sebou. Neskôr legendy internetu. Teraz už nakupujú firmy, ktoré stále považujeme za moderné technologické spoločnosti.
Internet je jednoducho dostatočne starý na to, aby mal svoje second handy. Za posledných tridsať rokov vznikli tisíce digitálnych produktov, ktoré už nie sú zaujímavé pre venture capital, ale majú značku, dáta, technológie a milióny používateľov so zakorenenými návykmi. Sú príliš dobré na vypnutie a príliš nudné na ďalší startupový príbeh.
Bending Spoons pochopili, že aj toto je obrovský trh.
Když pustíte Netflix přes Apple TV, hrajete na PlayStationu nebo připojíte notebook přes HDMI, dává smysl si myslet,
Příspěvek Chytrý TV nás fakt sledujou pochází z Spajkovo postřehy z kyberprostoru 👾
I v září je tu nová epizoda podcastu Digitální Mlha, který připravuje CZECH CYBER TV ve spolupráci s Nettles Consulting. Najít jí můžete již nyní na YouTube a Spotify a podíváme se v ní na bezpečnostní rizika spojená s ruskými komponentami ve slovenských dopravních radarech, netradiční reakci T-Mobile USA na incident způsobený skupinou Salt Typhoon, kybernetický útok na malý energetický zdroj ve Velké Británii i řadu dalších témat…
Tento týden proběhl letošní ročník konference CYBER_CON, do níž jsem měl možnost přispět krátkým workshopem zaměřeným na téma Threat Informed Defense a na problematiku provázání strategických bezpečnostních potřeb organizací s technickými bezpečnostními opatřeními. Ať už jste se workshopu měli možnost zúčastnit či nikoli, pokud byste se chtěli podívat na slidy, které byly jeho součástí, můžete je nalézt zde.
Ne každý má čas právě ve chvíli, kdy vysílám webinář. A opakovat každý webinář pořád dokola také úplně nejde. Proto jsem začal vybrané webináře nabízet i samostatně ze záznamu.
Záznam si můžete pustit, kdy se vám to hodí, a vracet se k němu kolikrát chcete. Žádné předplatné ani časově omezený přístup. Cena jednoho záznamu je 100 Kč a nejsou v tom žádné háčky.
V nabídce jsou zatím první záznamy a další budu přidávat po skončení vybraných webinářů.
Aktuální záznamy najdete na stránce s webináři →
Záznamy zpřístupňuji jako neveřejná videa na YouTube. Po zakoupení dostanete odkaz, video si můžete uložit do záložek a kdykoliv se k němu vrátit. Počet přehrání nijak neomezuji.
Výhodou je, že nepotřebujete žádnou další aplikaci ani nový účet a záznam můžete sledovat prakticky na jakémkoliv zařízení. Pokud YouTube automaticky zvolí nižší kvalitu obrazu, stačí ji v přehrávači přes 
přepnout na vyšší.
A co sdílení odkazu? Technicky mu nijak nebráním a ani nechci. Odkaz můžete třeba poslat kolegovi. Když ho ale pošlete dál, přicházím o případný další prodej. Co s odkazem uděláte, nechávám na vás.
Německé politické deníky tomu říkají „zemětřesení“, ale o žádné zemětřesení samozřejmě nejde. Součástí zemětřesení je to, že dopředu nevíte, že k němu dojde, a právě si vesele někam kráčíte, když se vám najednou rozhoupá země pod nohama a z balkonů začnou pršet květináče.
No, tak to není případ drtivého vítězství AfD v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku. To věštily průzkumy veřejného mínění už dlouho předem a nakonec i docela přesně; očekávalo se cca 44-45 procent, a to se také vyplnilo (43,8 procenta). Volební účast přitom byla nezvykle vysoká, skoro 80 procent, což dává vítězi silný mandát sestavit vládu. Podobná vítězství, kdy jedna strana zabere svými poslanci téměř polovinu Landtagu, už nejsou v Německu dlouho zvykem. Pro srovnání, takto vypadaly lokální výsledky roku 2021 a takto dnes:
No, jak se to stalo a co se asi bude dít?
AfD se ve východním Německu dávno stala místní Volkspartei, která všude mimo velká města bez problémů vyhrává volby. Většinou je ovšem ta její dominance podstatně míň drtivá, typicky kolem 35 % hlasů. (V progresivním a multikulti Berlíně je samozřejmě situace jiná.) To, že v Sasku-Anhaltsku dosáhla ještě výrazně výše, je způsobeno prostým faktem, politologicky jednoduchým „jako facka“ – vybrala si lídra, který v osobním styku působí jako sympatický člověk, a který před těmi volbami opravdu osobně objel celou tu dvoumilionovou zemi, městys od městyse, čtvrť od čtvrti. Lidé volí jiné lidi, daleko více než program strany, a v těchto rozměrech státu se taková kontaktní kampaň ještě dá časově zvládnout, když se chce.
CDU, která vládla v Sasku-Anhaltsku více než 20 let v kuse (od května 2002), ztratila více než polovinu hlasů. FDP, která ve východním Německu nikdy nebyla silná, vypadla z parlamentu úplně. Zelení posílili, stejně tak postkomunistická Levice (poslední dobou se orientující na něco, co bych označil jako rudý feminismus; rozhodující roli v tom hraje berlínská politička Heidi Reichinnek, která je hodně aktivní na sociálních sítích) a velice těsně, s klasickýma odřenýma ušima (o pouhých 4000 hlasů), se do zemského sněmu dostala i BSW, strana bývalé političky Levice Sahry Wagenknechtové. BSW se od Levice liší hlavně odmítáním migrace, která je jinak na této části spektra svatá.
Mimochodem, úpadek postihl i jednu zajímavou mimoparlamentní stranu, což jsou Freie Wähler, strana “švýcarského typu”, prosazující zavedení různých forem přímé demokracie a místního rozhodování. V Bavorsku jsou součástí vládní koalice. V Sasku-Anhaltsku měli minule přes 3 procenta hlasů, což jim dávalo naději na to, že tentokrát by se třeba přes těch pět procent mohli dostat. Leč stal se pravý opak a AfD je vymazala ze scény.
V Německu je zvykem zkoumat volební chování jednotlivých skupin obyvatelstva podle věku, což by asi nebylo na škodu ani u nás. Z výsledků jednoznačně plyne, že jedinou skupinou voličů, která zůstává aspoň částečně věrná bývalým státostranám (CDU a SPD), jsou důchodci. Kdyby důchodci nevolili vůbec, AfD by v těchto volbách patrně sahala po absolutní většině v parlamentu.
Velká města (Magdeburg, Halle) jsou tradičně poněkud více doleva a volební okrsek Halle III se také stal jediným, ve kterém nezískala nejvíce hlasů AfD, ale strana Zelených. Ve zbylých 40 okrscích AfD dominovala.
První otázka: rozsype se teď Brandmauer, zeď, kterou ostatní německé politické strany po léta stavěly proti AfD? Upřímně si myslím, že ano, protože jiné varianty v podstatě neexistují, čistě numericky to nejde.
Zejména CDU nemůže s vážnou tváří vstoupit do pětikoalice s rudofeministickou Levicí a se spolkem Sahry Wagenknechtové, které prosazují politiku z totálně opačného pólu spektra, a odůvodnit to tím, že zkrátka musejí udělat všechno proto, aby vítězná strana zůstala v opozici. Zrovna u sebe doma by narazili na nepochopení; z členské základny východoněmecké CDU už se delší dobu ozývají opatrné hlasy, že tato vymezovací politika v jejich podmínkách přestala dávat smysl. Německo je poslední země západního světa, kde se tento druh tabu vůči nové pravici ještě drží. Předposlední podobný vytrvalec, Švédsko, jej vzdalo v říjnu 2022, kdy se lídři čtyř středopravých stran dohodli na zámku Tidö, že budou spolupracovat.
Navíc je současný kancléř Merz slabý. V dřívějších časech existovala realistická možnost, že by v případě zásadního nesouladu spolková CDU rozpustila neposlušnou zemskou organizaci. To je ale hra, kterou si Merz patrně nemůže dovolit. Je držitelem nepříliš potěšujícího rekordu coby nejhůře hodnocený poválečný německý kancléř, a podíl voličů, kteří mu důvěřují, osciluje kolem deseti procent. Už teď dost lidí v CDU i mimo ni volá po jeho hlavě, ačkoliv další regulérní volby do Spolkového sněmu by se měly konat až v březnu 2029.
Merz sice dokázal personálně triumfovat nad Merkelovou, která jej kdysi vyhnala z vedení CDU, ale s německým voličem jaksi neumí navázat osobní kontakt a je vnímán jako mimózní arogantní panák se soukromým tryskáčem. Navíc mu nejde ani ta jedna věc, která by mu jako byznysmenovi jít měla, a to je oživení německé ekonomiky, které se nekoná a nekoná.
Je celkem pravděpodobné, že AfD bude v Sasku-Anhaltsku vládnout. Jestli jí k tomu pomůže BSW nebo nějací přeběhlíci, to nevíme, ale samozřejmě je otázka, co v dané pozici může taková vláda udělat.
Realisticky vzato: mohou být o něco drsnější při deportacích – deportace provádí zemská policie, i když papíry k nim dodává Berlín. S trochou snahy není až takový problém vytvořit v jedné spolkové zemi ze šestnácti takové prostředí, ve kterém se i jedinci bez deportačních papírů raději odstěhují jinam, například právě do “vítacího” Berlína. Podobně má zemská vláda celkem rozsáhlé pravomoci ve školství a patrně může ze škol vyštípat různé Zeleným blízké neziskovky, případně zavést ony hodiny ruštiny, které prosazovala (východní AfD je hodně proruská a totéž platí o BSW).
S ekonomickou situací nejchudší spolkové země ale nejspíš nic neudělá. Německo stagnuje jako celek. Němci už se dlouho vracejí z dovolených v cizině s dojmem, že jejich země nevzkvétá a začíná být spravovaná hůř než Itálie nebo Polsko. K nějaké zásadnější reformě by ovšem bylo potřeba spálit asi tak tři čtvrtiny rozbujelých byrokratických regulací, a ty většinou vznikají na spolkové úrovni. Naposledy dokázalo něco takového, no, spojenecké letectvo v letech 1944-5. Nejsem si vůbec jist, zda se v Německu s jeho úřední tradicí dá provést taková reforma poklidnou cestou.
Ani ve značně omezeném regulačním rybníčku Saska-Anhaltska nebude mít AfD volnou ruku, zejména pokud bude vládnout s podporou BSW. Ta je totiž – až na ten negativní postoj k migraci – pořád ještě hodně doleva a bude nejspíš za svoji toleranci vyžadovat nějaká privilegia pro státní zaměstnance, odboráře atd.
Suma sumárum: žádné zemětřesení. Zatím to vypadá spíš na středně velký posun v mezích zákona. Ale to samozřejmě na palcové titulky nestačí.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
To, že někdo zveřejnil fotografii na sociální síti, neznamená, že se vzdal autorských práv. A nic na tom nemění ani to, že ji dnes dokážeme během několika sekund upravit pomocí umělé inteligence.
Nedávno jsem na Facebooku narazil na zajímavou situaci. Uživatelka slušně zkritizovala obrázek zveřejněný jiným uživatelem. Ten vzal její veřejně dostupnou profilovou fotografii a pomocí umělé inteligence z ní vytvořil zesměšňující parodický obrázek.
Nechci řešit tento konkrétní spor ani posuzovat, zda někdo porušil zákon. Připomnělo mi to jednu důležitou otázku: Můžeme vzít cizí fotografii ze sociální sítě a upravovat ji pomocí AI jen proto, že je veřejně dostupná?
Samotná skutečnost, že je fotografie veřejně dostupná, nám takové právo nedává. Veřejně dostupná neznamená volně použitelná.
Když autor zveřejní fotografii na internetu, neznamená to, že tím ostatním dovoluje ji libovolně používat nebo upravovat.
Autorský zákon v § 12 dává autorovi právo své dílo užít nejen v původní podobě, ale také v podobě „jinak zpracované či jinak změněné“, a udělit jiné osobě oprávnění k jeho užití. Bez takového oprávnění může jiný člověk dílo použít jen tehdy, když to umožňuje zákon.
To, že je fotografie veřejně dostupná na Facebooku, Instagramu nebo webu, z ní tedy samo o sobě nedělá volně použitelné dílo.
A nic zásadního na tom nemění umělá inteligence, GDPR ani to, jestli je Měsíc v úplňku. Když cizí fotografii stáhnu, nahraju do generativní umělé inteligence a nechám ji upravit, nezískávám tím žádná nová práva k původní fotografii.
A tady se původní příběh stává zajímavějším.
Autorský zákon obsahuje v § 38g zákonnou licenci pro karikaturu, parodii a pastiš. Výslovně říká, že do autorského práva nezasahuje ten, kdo dílo užije pro některý z těchto účelů.
Co se za parodii považuje, řešil také Soudní dvůr EU. V rozsudku Deckmyn a Vrijheidsfonds uvedl, že parodie musí evokovat existující dílo, ale zároveň se od něj lišit a být projevem humoru nebo výsměchu. Při použití této výjimky je také potřeba zachovat spravedlivou rovnováhu mezi právy autora a svobodou projevu.
Český Nejvyšší soud navíc potvrdil, že parodie může spočívat i v pozměnění původního díla a následném užití jeho pozměněné podoby. Zároveň platí, že parodie nemusí zesměšňovat nebo komentovat přímo původní dílo.
Nestačí tedy říct: „Neměl souhlas autora, takže to bylo nezákonné.“
Stejně jako nestačí říct: „Fotka byla veřejná, takže si s ní mohl dělat, co chtěl.“
Zda konkrétní použití skutečně spadá pod zákonnou licenci pro parodii, je potřeba posuzovat podle okolností konkrétního případu.
Generativní AI zásadně rozšířila možnosti, co dokážeme s cizí fotografií udělat. Během několika sekund můžeme změnit kompozici, odstranit člověka, doplnit pozadí nebo vytvořit úplně novou scénu.
Technická možnost ale není totéž co právní oprávnění.
Veřejně dostupná fotografie zkrátka není automaticky volně použitelná. AI nám dává nové možnosti, jak s cizím dílem pracovat. Nedává nám ale automaticky nová práva k němu.
Nejsem právník a tenhle článek není právní stanovisko. Jen mě už trochu štvalo, jak samozřejmě někteří lidé berou cizí fotky z internetu a dál s nimi pracují. Občas se s tím bohužel setkávám i mezi učiteli. Tak jsem chtěl trochu pomoct s osvětou a připomenout, že „je to veřejně na internetu“ opravdu neznamená „můžu si s tím dělat, co chci“.
Chcete školení na toto téma?
Připravím pro vás přednášku, workshop nebo seminář online i prezenčně.
Líbí se vám moje práce?
Pokud vám moje práce dává smysl, můžete mě podpořit malým příspěvkem nebo jinak.
Univerzita Karlova a spolek Wikimedia Česká republika podepsaly 17. srpna 2026 nové memorandum o partnerství a spolupráci. Navazují tím na dohodu z roku 2023 a na společné aktivity, které se v akademickém roce 2025/2026 rozšířily zejména v oblasti komunikace vědy, otevřené vědy, výuky a odborných praxí.
Praha 1. září 2026 – Nové memorandum podepsali rektor Univerzity Karlovy prof. RNDr. Jiří Zima, CSc., a výkonná ředitelka Wikimedia Česká republika Mgr. Klára Joklová. Podpisu se za Univerzitu Karlovu zúčastnil také prorektor pro třetí roli doc. RNDr. Martin Vlach, Ph.D., který tuto oblast spolupráce na straně univerzity zastřešuje. Memorandum vymezuje spolupráci Univerzity Karlovy a Wikimedia Česká republika při rozšiřování a zkvalitňování Wikipedie, Wikimedia Commons a Wikidat a při naplňování třetí role univerzity.
Vladimír Šigut, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons„Za uplynulé roky jsme se posunuli od jednotlivých kurzů a akcí k dlouhodobé spolupráci, která propojuje výuku, komunikaci vědy i odborné praxe. Nové memorandum nám umožní tento model rozvíjet na dalších pracovištích a společně hledat cesty, jak dostávat kvalitní odborné poznání k veřejnosti prostřednictvím projektů Wikimedia,“ dodává výkonná ředitelka WMČR Klára Joklová.
Jedním z konkrétních způsobů, jak partnerství Univerzity Karlovy a Wikimedia ČR přibližuje vědecké poznání veřejnosti, je iniciativa UK100. Jejím cílem bylo do roku 2027 vytvořit nebo rozšířit alespoň sto wikipedických hesel prostřednictvím univerzitní výuky a dalších společných aktivit. Příspěvky označené hashtagem #UK100 přibližují veřejnosti obory, osobnosti, objevy a pracoviště spojené s univerzitou. Původní cíl se podařilo překročit: hashtag dosud zachytil přes 300 úprav na více než 180 stránkách české Wikipedie.
Právě na tuto snahu navázalo zapojení Univerzity Karlovy do Měsíce vědy na Wikipedii, jedné z oblastí, v nichž se spolupráce v uplynulém akademickém roce nejvýrazněji rozvinula. Během výzvy vzniklo nebo se rozšířilo 584 hesel na české Wikipedii.
Partnerství zároveň otevírá prostor pro debatu o možnostech i hranicích otevřené vědy v českém prostředí. V lednu 2026 se proto v Kampusu Hybernská uskutečnila diskuse Třetí role univerzit, open science a projekty Wikimedia, věnovaná tomu, jak mohou univerzity sdílet odborné poznání s veřejností a zároveň zachovat jeho kvalitu, důvěryhodnost i potřebná pravidla.
„Wikipedie umožňuje zpřístupňovat odborné poznání za hranice univerzity a zároveň učí studující odpovědně pracovat s informacemi. Právě taková spolupráce je konkrétním příkladem toho, jak může univerzita naplňovat svou třetí roli a přenášet znalosti i za hranice akademického protředí,“ říká prorektor Vlach.
V akademickém roce 2025/2026 pokračoval na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK předmět Píšeme Wikipedii – tvorba encyklopedického obsahu; spolupráce se rozvíjela také například v mediálních studiích na FSV UK. Studující se neučí jen psát hesla, ale také vyhledávat a hodnotit zdroje, správně citovat, rozumět autorskému právu a odpovědně využívat nástroje umělé inteligence.
„Wikipedie představuje další kanál, jehož prostřednictvím můžeme srozumitelně komunikovat vědecká témata směrem k široké veřejnosti,“ říká Pavlína Kolínová z Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK. Univerzita podle ní přináší Wikipedii nové editorky a editory, zatímco Wikimedia ČR pomáhá ověřený model výuky přenášet na další pracoviště. Více se lze dočíst v rozhovoru s Pavlínou Kolínovou na Forum UK.
V uplynulém akademickém roce se rozběhly také odborné stáže a praxe ve Wikimedia ČR, nově dostupné studujícím z různých pracovišť nejen Filozofické fakulty UK. Kampus Hybernská zároveň hostil Komunitní wikikonferenci i Večer svobodné kultury, a stal se tak místem setkávání akademické obce, veřejnosti a komunity Wikimedia.
Memorandum počítá s kurzy pro Univerzitu třetího věku, stážemi a praxemi, možnými pozicemi wikirezidentů a wikirezidentek i se sdílením vhodných fotografií, dokumentů a dat prostřednictvím Wikimedia Commons a Wikidat. Zahrnuje rovněž podporu otevřené vědy, mediální a informační gramotnosti a kritického myšlení.
V akademickém roce 2026/2027 bude pokračovat kurz na ÚISK FF UK a partneři chtějí podobný model rozšířit na další fakultu. Připravují také společné projekty zaměřené na mediální gramotnost a komunikaci vědy, studentské projekty a další odborné praxe. Nově diskutují také o vypisování bakalářských a diplomových prací a o zapojení studujících a univerzitních pracovišť do společné výzkumné činnosti. Ta by se mohla zaměřit například na datovou analytiku a dotazníková šetření týkající se komunity editorů a editorek, uživatelů a uživatelek projektů Wikimedia nebo povědomí veřejnosti o Wikipedii a dalších projektech Wikimedia.
Zažít na vlastní kůži normalizaci, pochopit princip demokratických voleb, poslechnout si debaty zajímavých hostů nebo se zapojit do participativního plánování. Odborná porota vybrala deset knihoven z celé České republiky, které svým návštěvníkům tyto věci originálním způsobem umožňují. Zároveň rozvíjejí demokratické hodnoty, inspirují ostatní a jsou bezpečným přístavem pro lidi, kteří by se jinak míjeli. Představujeme letošní ročník ocenění Bibliotheca inspirans 2026, tentokrát zaměřený na demokracii.
Foto: Jakub Koumar
Na portálu Root.cz byl dnes publikován můj nový příspěvek do seriálu Postřehy z bezpečnosti, v němž se podíváme na na operaci namířenou proti botnetu Sality, zranitelné servery Microsoft Exchange dostupné z internetu nebo netradiční kompromitaci účtů Dropboxu prostřednictvím služby Lenovo ID…
Tento text byl 31. 8. 2026 rozeslán odběratelům newsletteru. Pokud chcete další vydání dostávat e-mailem, přihlaste se k odběru.
Ahoj,
posílám další výběr novinek z Manena.info, praktické tipy a pár věcí, které by vám neměly uniknout.
Digitální stopa a mozaikový efekt ve školní praxiZačernit jméno, adresu nebo telefonní číslo je snadné. Jenže to nemusí k anonymizaci stačit. Někdy totiž vůbec nepotřebujete zjistit, co se skrývá pod černým pruhem. Stačí se podívat na informace, které kolem něj zůstaly. A umělá inteligence nám jejich spojování výrazně usnadňuje.
Kolik toho o vás může zjistit webová stránka jen proto, že jste ji otevřeli? Nemusíte se přihlašovat, nic vyplňovat a na nic klikat. Přesto už váš prohlížeč něco prozradil. Přesvědčit se o tom můžete díky nové pomůcce, kterou jsem vytvořil a zpřístupnil zdarma.
A digitální stopa do třetice: vyzkoušejte si detektivní práci sami nebo s dětmi.
Nový e-shop s webinářiSpustil jsem e-shop s webináři. Odkaz na něj teď najdete i na úvodní stránce manena.info.
Některé webináře už proběhly. Prohlédněte si ukázku z webináře AI Act ve škole: co musí ředitel řešit už teď? na kanálu Videovýuka s Václavem Maněnou, který můžete odebírat.
Praktické tipy k WhatsAppuJe září. Třídní učitelka založí WhatsApp skupinu „Rodiče 6.B“. Přidá rodiče, napíše úvodní zprávu a komunikace může začít. Je to rychlé, pohodlné a WhatsApp už stejně skoro všichni mají. O dva roky později učitelka ze školy odejde. Komu teď skupina patří? Škole? Řediteli? Novému třídnímu učiteli? Ani jednomu z nich.
Čím můžeme WhatsApp nahradit ve škole, kroužku nebo sportovním oddílu, aniž bychom po rodičích chtěli instalovat aplikaci, kterou jinak vůbec nepoužívají? A co když děti navíc chodí do různých škol a žádný společný komunikační systém nemáme?
Praktický tip: jak poslat velký soubor bezpečně a bez registraceObčas potřebujeme poslat jeden nebo více velkých souborů a z různých důvodů nechceme nebo nemůžeme použít pracovní nebo soukromé cloudové úložiště. Já v takových případech používám službu Send na adrese upload.nolog.cz. Služba používá šifrování souborů a jednoduše se ovládá. Umožňuje omezit platnost odkazu počtem stažení nebo datem. Stažení je také možné chránit heslem, které můžete příjemci zaslat nějakým jiným kanálem.
Co je nového na manena.infoÚvodní stránku jsem upravil tak, aby se návštěvníci snadno dostali k nabídce webinářů a newsletteru.
Na stránce s newsletterem teď najdete také odkaz na archiv všech vydání. Jednotlivá vydání budu dávat na stránky týden po odeslání newsletteru.
Aktualizace rozcestníků Umělá inteligence, Bezpečnost a Canva
Aktualizoval jsem sekce Umělá inteligence, Bezpečnost a Canva.
Něco do ušíV nejnovějším dílu KYBcastu Technofígle pro každého najdete tipy na různé vychytávky a s přestihem i na vánoční dárky.
Další novinky ze světa vzděláváníMŠMT spustilo nové stránky na adrese msmt.gov.cz.
To je pro dnešek všechno. Přeji vám co nejlepší školní rok a doufám, že vám moje tipy usnadní práci.
Mějte se hezky.
Václav Maněna
Pokud by dnešní newsletter mohl být užitečný i někomu dalšímu, klidně mu ho přepošlete. Když se mu bude líbit, může se přihlásit k odběru na manena.info/newsletter.
Archiv všech vydání najdete na manena.info/category/newsletter.
Děkuji, že čtete můj newsletter. Už jen tím podporujete vznik dalších článků, materiálů a aktivit. Pokud budete chtít přispět i jinak, budu rád. Více najdete na manena.info/kafe.
Na budovanou tramvajovou trať na Václavském náměstí v Praze se často snáší kritika. Někdy má za cíl očernit některé politiky, často ale pramení jen z mýtů, které se okolo tratě šíří a z chybějících informací. Tady je několik častých mýtů uvedených na pravou míru.
Trať není potřeba, už tam je metro.
Trať potřeba je, a to ze dvou důvodů:
Byla tam pěší zóna a teď se tam zavede doprava.
V horní části Václaváku pěší zóna není a nebyla. Aktuálně je v dolní části, kde ale ještě před pár lety jezdila auta. Ta stále jezdí v části horní – a to ve dvou pruzích v každém směru, plus je tam parkování. Nově se auta naopak omezí a Václavák se dopravně zklidní (i přes zavedení tramvají).
Tramvaj se na Václavák zavádí proto, aby nebylo kde demonstrovat.
Prostor pro demonstrace nejen nezmizí, ale naopak se ještě zvětší. Zmizí totiž tři záhony podél osy náměstí.
Z Václaváku se zavedením tramvají zmizí zeleň.
Jak jsem napsal výše, zmizí tři záhony. Naopak ale výrazně přibudou stromy, které zajistí více stínu a také trochu sníží hluk.
Tramvaje budou ohrožovat chodce.
Situace bude podobná jako na náměstí Republiky, kde také tramvaje projíždějí pěší zónou a žádné závažné problémy tam nejsou.
Náměstí se odporně zadrátuje.
Podle mě je chybou, že nové sloupy lamp a trolejového vedení mají černou barvu a bijí tak zbytečně do očí. To ale přímo nesouvisí s tím, že tam trolejové vedení bude. Vedení je třeba právě na zmíněném náměstí Republiky nebo na Národní, kde sice je vidět (to bude vždycky), ale neruší.
Tramvaje budou zdržovat auta na magistrále.
Nebudou. Tramvaje budou projíždět v době, kdy auta stojí už teď. Na Wilsonově čekají kvůli přecházejícím chodcům, na opačné Legerově navíc ještě kvůli autům z Vinohradské. Aktuální čas je dostatečný i pro průjezd dvou tramvajových souprav, a to ještě s velkou rezervou.
Tramvaje na Václaváku jsou hřibovina/pirátovina!
To nejlepší jsem si nechal na konec 
Přestože Zdeněk Hřib (ve funkci primátora a později náměstka pro dopravu) budování trati podporoval, stejně jako Piráti jako strana, ve skutečnosti se o stavbě rozhodlo dříve, než na magistrát přišel. První rozhodnutí, tedy zadání potřebné změny územního plánu, padlo již v roce 2014. Následně v roce 2018 vznikl první traťový úsek v tzv. Muzejní oáze. Teprve poslední krok směřující k vybudování celé trati (zadání dopravnímu podniku, aby na tom začal pracovat) proběhl za primátorování Zdeňka Hřiba, konkrétně v roce 2019.
Jsem si jistý, že trať bude dobře plnit svou funkci, že zajistí paralelní trasu k těm dvěma velmi vytíženým stávajícím, a že výrazně usnadní cestování přes bariéru Severojižní magistrály. Ještě si chvíli počkáme, ale pak to podle mě bude stát za to!
Projekt evropské sociální sítě W Social tento rok výrazně rezonoval mediálním prostorem. Nadšení politiků se nepřelilo do nadšení uživatelů a čísla několik měsíců po spuštění ukazují na naprosté fiasko. V blogpostu jsem se rozepsal o tom, proč tento projekt od začátku považuji za odsouzený k nezdaru. Když se bavím s lidma o ChatGPT, Gemini, Claude, DeepSeeku nebo Kimi, občas mám pocit, že si část
Příspěvek Co o vás ví AI chaty? Míň, než si myslíte. A zároveň možná mnohem víc. pochází z Spajkovo postřehy z kyberprostoru 👾
Dokážete zjistit celé číslo? A je v obrázku ještě něco, co na první pohled nevidíte?
Připravuji workshop o mozaikovém efektu. Chtěl jsem na něm ukázat jednoduchý příklad: kartu, na které člověk prstem zakrývá část identifikačního čísla.
Na první pohled hotovo. Část čísla není vidět. Jenže je tam i čárový kód. A tady začíná ta zajímavější část. Čárový kód totiž není dekorace. Je to další nositel informace. Z fotografie se mi podařilo přečíst jeho obsah, přestože část vytištěného čísla zakrývá prst.
V mém případě je v něm dokonce malé překvapení pro účastníky workshopu. Jestli chcete vědět jaké, zkuste si ho zjistit třeba pomocí umělé inteligence. Nebo na to můžete jít jinak: v grafickém editoru kód narovnejte a protáhněte částečně zakryté čáry. Jestli nemáte čas a přesto vás překvapení zajímá, můžete použít tenhle obrázek.
Zrekonstruovaný čárový kód si nechte dekódovat pomocí umělé inteligence nebo v online čtečce.
Nestačí zakrýt údaj. Musíme přemýšlet, kde všude ještě zůstala stejná informace nebo informace, ze které ji lze odvodit.
Právě to je jeden z principů mozaikového efektu. Jednotlivý střípek nemusí nic prozrazovat. Problém vznikne ve chvíli, kdy dáme střípky dohromady.
A nejlepší na tom je, že podobnou chybu může udělat každý. Klidně i člověk, který zrovna připravuje workshop o tom, jak podobné chyby nedělat. 
Další příklady mozaikového efektu, které můžete využít ve výuce, najdete v článku Začernili jste údaj, ne informaci.
Líbí se vám moje práce?
Pokud vám moje práce dává smysl, můžete mě podpořit malým příspěvkem nebo jinak.
Toto je jedna z mnoha dalších úvah na téma AI, což je fenomén současné doby. A tento text je jen další z mnoha úvah, s kterými se nad AI roztrhl pytel. Protože to téma je velmi rozsáhlé a dotýká se všech aspektů lidského konání, zkusím to pojmout formou jakéhosi brainstormingu a proudu myšlenek.
Disclaimer: tento text nebyl napsán pomocí AI. :-)
Ano, AI, respektive generativní AI, je společenské téma. Není to už jen hračka pro pár ajťáků, ale je to něco, co ovlivňuje společnost v globálním měřítku. Je to věc, kterou musí řešit političtí představitelé, a je to tím pádem věc, které se budou dotýkat zákony a regulace.
August. Taký mesiac pol na pol. Pol ryža, pol hranolky. Pol práca, pol dovolenka.
Zářijové RoboDoupě bude 5.9. proto sledujte web a fórum, kde se dozvíte podrobnosti. A kdo se nekoukne, bude možná litovat…
Místo konání: MFF UK, kampus Troja, pavilon N („Impakt“), 2. patro, Laboratoř robotiky.Adresa: V Holešovičkách 2, Praha 8 (zastávka MHD Kuchyňka; auto lze zaparkovat podle mapy tady)1.
Program:
10:00 – 10:15 Slovo úvodem… [...]Téměř 90 nahrávek z let 1940–1941 zachycuje zvony českých měst a obcí, z nichž mnohé později zanikly při válečných rekvizicích. Díky spolupráci Archivu Českého rozhlasu, spolku Wikimedia Česká republika a Wikimedia komunity jsou dnes dostupné na Wikimedia Commons, propojené s Wikidaty a slyšitelné přímo u článků na Wikipedii. Jak se ale archivní nahrávky proměnily ve svobodně dostupnou a živou sbírku?
Na začátku druhé světové války zněly z kostelních věží českých měst a obcí zvony, které už dnes často neexistují. Mnohé byly během války zrekvírovány a zničeny. Jejich zvuk se však dochoval na nahrávkách pořízených v letech 1940–1941. Záznamy vznikly jako pracovní materiál pro rozhlasový cyklus Zvony mého kraje – pracovníci rozhlasu tehdy vyjížděli do českých měst a obcí a nahrávali zvonění místních kostelů.
Prezentace Tomáše Dufky a Michala Josefa Špačka na konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě v listopadu 2025Cyklus vznikal za protektorátu a podle archivních podkladů měl posluchače v těžké době povzbudit. Nahrávky však brzy získaly význam, který jejich tvůrci zřejmě nemohli plně předvídat. Řada zachycených zvonů byla během války sundána z věží a odvezena. Některé se po válce podařilo vrátit, mnohé další však byly roztaveny. Samotné rozhlasové vysílání se podle dostupných podkladů nedochovalo. V Archivu Českého rozhlasu však zůstaly uložené původní pracovní nahrávky na zvukových fóliích. Z materiálu vytvořeného pro jeden rozhlasový pořad se tak postupem času stal vzácný zvukový dokument. Trvalo ovšem několik desetiletí, než se k němu archiváři znovu vrátili a začala se otevírat cesta k jeho zpřístupnění veřejnosti.
Zvuková fólie s nahrávkou zvonů a texty pořadů Zvony mého krajeCesta archivních nahrávek k veřejnosti nezačala u zvonů samotných. Prvním impulzem byla advokační strategie, kterou si spolek Wikimedia Česká republika schválil na konci roku 2024. Spolupráci s veřejnoprávními médii označila za jednu z cest, jak zpřístupňovat cenné zvukové a obrazové materiály uložené v jejich archivech.
V návaznosti na tuto strategii oslovila výkonná ředitelka Wikimedia ČR Klára Joklová vedení Českého rozhlasu i České televize s nabídkou spolupráce. V té chvíli ještě neexistoval konkrétní projekt. Další jednání postupně přivedla zástupce Wikimedia ČR k Archivu Českého rozhlasu, který začal hledat vhodný materiál pro první společný počin.
„Volba nakonec padla na dochované nahrávky zvonů, pořizované původně pro cyklus Zvony mého kraje,“ vysvětluje vedoucí Archivu Českého rozhlasu Tomáš Dufka. Zaniklé zvony se tak staly pilotním projektem, na němž bylo možné hledat způsob dlouhodobější spolupráce. “Cílem nebylo pouze nahrávky vystavit na internetu, ale zpřístupnit je pod svobodnou licencí, srozumitelně popsat a propojit s místy, kostely a dalšími informacemi v projektech Wikimedia,” doplňuje Pavel Bednařík, manažer Programů pro partnerství.
Miloslav Turek v Archivu Českého rozhlasuPřevodu historických zvukových fólií do digitální podoby se ujal zvukař Archivu Českého rozhlasu Miloslav Turek. Díky tomu bylo možné nahrávky znovu poslouchat a dále s nimi pracovat. Pro jejich zveřejnění však bylo potřeba zjistit, co přesně zachycují a odkud jednotlivé zvuky pocházejí.
Podrobnost záznamů se výrazně lišila. U některých bylo možné určit konkrétní kostel, jinde se dochoval pouze název města nebo obce. Takový údaj sám o sobě nemusel stačit, protože na jednom místě mohlo stát několik kostelů. U části nahrávek proto zůstával jejich přesný původ nejistý.
V tento moment se do projektu zapojil také wikidatista a spolupracovník Wikimedia ČR Michal Josef Špaček. Jednotlivé záznamy postupně procházel, dohledával odpovídající kostely či obce a hledal k nim existující položky na Wikidatech. Archivářka Jana Bartošová z Českého rozhlasu mezitím pokračovala v archivním bádání, doplňovala další informace a konzultovala nejasné případy s kampanologem, odborníkem na zvony.
Souběžně s dohledáváním původu nahrávek bylo potřeba vyřešit, jak je zveřejnit na Wikimedia Commons – úložišti svobodně licencovaných fotografií, zvuků, videí a dalších médií. Každý soubor zde musí mít jasně uvedený původ, popis a licenci. U materiálu pocházejícího z institucionálního archivu bylo navíc nutné doložit, že Český rozhlas s jeho zveřejněním skutečně souhlasí. Vznikl proto institucionální účet nazvaný Archiv Českého rozhlasu, skrze nějž archivářka Jana Bartošová poté postupně nahrála celou sbírku. Společně s Michalem Josefem Špačkem řešili způsob pojmenování souborů, jejich popisy a zařazení do kategorií, aby bylo možné nahrávky na Wikimedia Commons dohledat a dále s nimi pracovat.
Tento postup byl pro spolupráci podstatný. Nahrávky nevložil anonymní uživatel ani Wikimedia ČR za Český rozhlas. Zveřejnil je přímo jejich správce a na stránce každého souboru je proto zřetelný jeho původ i souhlas instituce s použitím. Samotným nahráním na Wikimedia Commons však ještě nevzniklo propojení s kostely a obcemi, z nichž zvuky pocházely. K tomu bylo potřeba zapojit Wikidata.
Kostel svatého Bartoloměje v Kočí, Petr1888, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia CommonsSamotný zvukový soubor nemá zeměpisnou polohu. Aby bylo možné nahrávku zobrazit na mapě nebo ji spojit s konkrétním kostelem, bylo nutné vytvořit vazbu mezi souborem na Wikimedia Commons a údaji uloženými na Wikidatech. Wikidata jsou svobodná databáze znalostí, v níž mají jednotlivé obce, kostely a další objekty vlastní položky s údaji o poloze a vzájemných vztazích.
Michal Josef Špaček proto postupně přiřazoval nahrávky k nejpřesněji určeným místům. Pokud se podařilo spolehlivě zjistit konkrétní kostel, propojil zvuk s jeho položkou. Kde archivní údaje dovolovaly určit pouze obec nebo město, zůstala nahrávka spojena s tímto obecnějším místem. Projekt se tak vyhnul vytváření přesnějších vazeb, než jaké skutečně umožňovaly dochované informace.
„Třeba v Havlíčkově Brodě jsou tři nebo čtyři kostely a vy nevíte, který z nich to je. Byla tam tedy velká míra nejistoty – takový klasický stav archivního bádání,“ popisuje Michal Josef Špaček.
Toto propojení umožňuje zobrazit lokace, odkud zvuky pocházejí, na mapě a jednodušeji vložit zvuk do článků o vybraných kostelech a obcích na Wikipedii. Lidé si tak mohou historické zvonění poslechnout přímo u informací o místě, odkud pochází. Např. u článků Kostel Nejsvětější Trojice v Dobříši nebo Kostel Nanebevzetí Panny Marie v České Skalici.
Projekt vyvrcholil 2. října 2025, na Mezinárodní den zvonů. Zveřejněním však práce nekončí. Pokud se podaří některou nahrávku přesněji určit, lze její propojení opravit a změna se může promítnout také do mapy. Historickou sbírku mohou v budoucnu doplnit současné nahrávky a fotografie jednotlivých zvonů
Plakát z konference CEE HubuZaniklé zvony byly prvním pilotním projektem spolupráce Wikimedia Česká republika a médiem veřejné služby. Přestože kolekce čítá necelých devadesát nahrávek, její zpracování trvalo déle než rok a zapojilo vedení obou organizací, archivářku, zvukaře, odborníka na zvony i dobrovolné členy komunity Wikimedia. Ukázalo se tak, že skutečné zpřístupnění archivního materiálu představuje podstatně složitější proces než pouhé nahrání souborů na internet.
Český rozhlas nahrávky vybral, digitalizoval, odborně zpracovával a pod vlastním účtem uvolnil pod svobodnou licencí. Wikimedia ČR a komunita Wikimedia pomohly nastavit postup zveřejnění, uspořádat soubory a propojit je s dalšími informacemi. Každý ze zapojených aktérů přitom přinesl vlastní znalosti a zachoval si odpovědnost za svou část práce.
Stejný model mohou využít také další veřejnoprávní média, archivy, knihovny, muzea a galerie. Nemusí přitom začínat rozsáhlými databázemi. Dobře vybraná a zvládnutelná sbírka umožňuje vyzkoušet licenční, odborný i technický postup na konkrétním materiálu a vytvořit výsledek, který lze následně rozvíjet.
„Věříme, že na spolupráci navážeme i v našich dalších projektech,“ uvedla výkonná ředitelka Wikimedia ČR Klára Joklová. “Zaniklé zvony ukazují, jak může propojení paměťové instituce a otevřené komunity proměnit archivní materiál ve svobodně dostupnou, dohledatelnou a propojenou součást veřejného poznání.”
Může třináctileté dítě v Česku používat WhatsApp bez souhlasu rodičů? Podle aktuálních podmínek WhatsAppu ano, i když to není tak jednoduché.
WhatsApp aktuálně stanovuje minimální věk pro samostatné používání na 13 let, případně na vyšší věk, pokud ho vyžaduje právo konkrétní země. Pro mladší děti navíc nově zavádí účty spravované rodičem, které mají vlastní omezení a rodič nad nimi má větší kontrolu.
V Česku se ale často setkáte s hranicí 15 let. Ta skutečně existuje. Neznamená však, že děti do 15 let nesmějí bez souhlasu rodičů používat WhatsApp nebo jiné online služby.
Ve skutečnosti se nám tu míchají tři různé věci: minimální věk pro samostatný účet, možnost účtu spravovaného rodičem a věk, od kterého může dítě samo udělit souhlas se zpracováním osobních údajů.
A právě proto můžeme narazit na čísla 13 i 15, aniž by si nutně odporovala.
Pro samostatné používání od 13 let. Aktuální podmínky WhatsAppu pro evropský region stanovují, že uživatel musí mít alespoň 13 let, případně vyšší věk, pokud ho vyžaduje právo země, ve které žije.
Dříve to bylo jinak. WhatsApp v minulosti používal pro evropský region hranici 16 let. Proto můžete i dnes narazit na články nebo doporučení, podle kterých je WhatsApp až od 16 let. Aktuální podmínky už ale stanovují hranici 13 let.
Ta existuje, ale znamená něco jiného. Český zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, stanovuje hranici 15 let pro situaci, kdy dítě samo uděluje souhlas se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti.
To ale není totéž jako minimální věk pro používání online služby. Jinými slovy, z české hranice 15 let nemůžeme jednoduše odvodit pravidlo: „Dítě mladší 15 let může používat online služby pouze se souhlasem rodiče.“ Tak jednoduché to vážně není.
Ano. To ale automaticky neznamená, že k jejich zpracování potřebuje souhlas.
Souhlas je jen jedním z právních důvodů, na jejichž základě mohou být podle GDPR osobní údaje zpracovávány.
A právě tady je důležitý článek 8 GDPR, na který česká hranice 15 let navazuje. Týká se situace, kdy je služba informační společnosti nabízena přímo dítěti a zpracování jeho osobních údajů je založeno na souhlasu.
Pokud je zpracování založeno na jiném právním důvodu, pravidlo o věku pro udělení souhlasu se na něj automaticky nepoužije.
Proto neplatí jednoduchá rovnice: dítě + osobní údaje + méně než 15 let = vždy souhlas rodiče.
WhatsApp s nezletilými uživateli výslovně počítá. Ve svých evropských zásadách ochrany soukromí řeší také uživatele, kteří kvůli svému věku mohou mít omezenou schopnost uzavírat právně vymahatelné smlouvy.
Pro některé činnosti související s jejich účtem proto WhatsApp používá jiné právní základy než souhlas. U některých zpracování spojených například s vytvořením, ověřením a správou účtu uvádí svůj oprávněný zájem.
Samotné používání WhatsAppu tedy není jednoduše založeno na tom, že třináctileté dítě udělí souhlas se zpracováním všech svých osobních údajů. Česká hranice 15 let proto automaticky neposouvá minimální věk WhatsAppu z 13 na 15 let.
Samotný věk 13 let tomu automaticky nebrání. Ani české právo neříká, že člověk může samostatně právně jednat až od 15 nebo 18 let. Občanský zákoník počítá s tím, že nezletilý může samostatně právně jednat v záležitostech, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti člověka jeho věku. Neexistuje tedy ani obecná česká smluvní hranice 15 let, kterou bychom mohli jednoduše dosadit do podmínek WhatsAppu.
Tohle je zároveň místo, kde je dobré být opatrný. Nelze z toho udělat opačné univerzální pravidlo, že každý třináctiletý může bez rodiče uzavřít jakoukoliv smlouvu. Záleží na povaze konkrétního právního jednání. Pro naši otázku je ale podstatné, že české právo nestanovuje obecnou hranici 15 let pro používání WhatsAppu.
Podle aktuálních podmínek WhatsAppu pro založení a běžné používání vlastního účtu třináctileté dítě souhlas nepotřebuje. Aktuální podmínky WhatsAppu umožňují samostatné používání od 13 let. Českých 15 let je hranice pro samostatné udělení souhlasu dítětem se zpracováním osobních údajů v případech, kdy se toto pravidlo použije. Není to obecný minimální věk pro používání online služeb.
To samozřejmě neznamená, že rodič nemůže dítěti používání WhatsAppu omezit nebo pro něj nastavit vlastní pravidla. A už vůbec z toho neplyne, že škola může po třináctiletém dítěti používání WhatsAppu automaticky vyžadovat. To je jiná otázka.
Běžný samostatný účet WhatsApp mít nemohou. Nově ale mohou existovat účty spravované rodičem. WhatsApp v roce 2026 začal zavádět takzvané parent-managed accounts, tedy účty spravované rodičem. Jsou určené právě dětem, které ještě nedosáhly věku potřebného pro samostatný účet.
Nejde přitom jen o běžný účet, ke kterému rodič zná heslo. Jde o zvláštní režim s omezenými funkcemi a větší kontrolou rodiče. Rodič může například spravovat kontakty dítěte a jeho členství ve skupinách nebo měnit některá nastavení soukromí. Dítě zároveň nemá k dispozici všechny funkce běžného WhatsAppu. Je ale potřeba počítat s tím, že WhatsApp tuto novinku zavádí postupně a účty spravované rodičem nemusí být dostupné ve všech zemích.
Protože se směšují dvě různé otázky.
Obě čísla jsou tedy správně. Jen odpovídají na dvě různé otázky.
Může třináctileté dítě v Česku používat WhatsApp bez souhlasu rodiče? Ano.
Je minimální věk pro samostatné používání WhatsAppu 13 let? Ano.
Je 15 let minimální věk pro používání WhatsAppu? Ne.
Potřebuje každé dítě mladší 15 let ke zpracování osobních údajů souhlas rodiče?
Ne. Záleží mimo jiné na právním základu zpracování.
Může dítě mladší 13 let používat běžný samostatný účet WhatsApp?
Ne. WhatsApp ale nově zavádí účty spravované rodičem.
Znamená možnost používat WhatsApp od 13 let, že ho může škola po třináctiletém žákovi vyžadovat? Ne. To je samostatná otázka.
Pokud vám předchozí vysvětlení stačí, můžete tady klidně skončit. Pokud vás ale zajímá, o co se závěry v článku opírají, pojďme se podívat přímo do podmínek WhatsAppu, GDPR a českých zákonů.
Aktuální podmínky WhatsAppu pro evropský region stanovují minimální věk pro samostatné používání na 13 let, případně na vyšší věk, pokud ho vyžaduje právo konkrétní země.
Starší informace o hranici 16 let nejsou vymyšlené. Podmínky WhatsAppu z roku 2018 skutečně pro evropský region požadovaly minimálně 16 let.
Jenže § 7 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, stanovuje hranici 15 let.
Není to ale minimální věk pro používání online služeb. Jde o věk, kdy dítě nabývá způsobilosti samo udělit souhlas se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služby informační společnosti přímo jemu.
Klíčový je článek 8 GDPR. Ten řeší věk dítěte právě v situaci, kdy je zpracování osobních údajů založeno na souhlasu podle čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR.
Stejně článek 8 vykládá také Evropský sbor pro ochranu osobních údajů ve svých pokynech k souhlasu: pravidlo se použije, pokud je služba informační společnosti nabízena přímo dítěti a zpracování je založeno na souhlasu. Souhlas ale není jediným právním základem pro zpracování osobních údajů.
To je dobře vidět přímo v zásadách ochrany soukromí WhatsAppu.
WhatsApp výslovně počítá i s nezletilými uživateli, kteří mají kvůli svému věku omezenou schopnost uzavírat právně vymahatelné smlouvy. U některých zpracování souvisejících například s vytvořením, ověřením a správou jejich účtu uvádí jako právní základ oprávněný zájem.
Právě proto nemůžeme vzít českou hranici 15 let pro udělení souhlasu a jednoduše ji prohlásit za minimální věk pro WhatsApp.
Ani tady nenajdeme jednoduché pravidlo „smlouvy až od 15 let“.
§ 31 občanského zákoníku počítá s tím, že nezletilý může samostatně právně jednat v záležitostech, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.
Neznamená to, že třináctiletý může uzavřít jakoukoliv smlouvu. Znamená to ale, že ani tady neexistuje univerzální česká hranice 15 let, kterou bychom mohli jednoduše dosadit do podmínek WhatsAppu.
WhatsApp nově zavádí také účty spravované rodičem. Ty jsou určené dětem, které ještě nedosáhly minimálního věku pro samostatný účet, a mají omezené funkce a větší kontrolu rodiče.
Takže nakonec žádný rozpor není: WhatsApp stanovuje 13 let pro samostatné používání. Českých 15 let řeší způsobilost dítěte samostatně udělit souhlas se zpracováním osobních údajů v situacích, kdy je právě souhlas právním základem zpracování.
Líbí se vám moje práce?
Pokud vám moje práce dává smysl, můžete mě podpořit malým příspěvkem nebo jinak.
Jaké technologické vychytávky nám mohou usnadnit práci, učení, cestování nebo třeba pobyt na táboře? Václav Maněna a Martin Kaliba představují gadgety a nástroje, které se hodí učitelům, rodičům i dětem. Od „hledátek“ na ztracené věci a chytrých diktafonů přes AI asistenty až po bezdrátové prezentéry, projektory nebo digitální fotorámečky. Podíváme se také na to, kdy může drahé zařízení nahradit obyčejný mobil, jak využít umělou inteligenci při zpracování zvukových záznamů nebo učení a proč není vždy dobrý nápad zbavovat se starších technologií.
KYBcast můžete poslouchat ve všech oblíbených podcastových aplikacích.
Pavel Matějíček 
Lukáš Jelínek 
Jiří Eischmann 
_01.jpg){kind=link}
