Planeta OpenAlt

Existuje typ zlyhania, o ktorom sa nehovorí na konferenciách. Nie zlyhanie z neschopnosti. Nie zlyhanie z lenivosti. Nie zlyhanie z toho, že ste robili veci zle.

Zlyhanie z toho, že ste robili veci dobre - len v hre, ktorá sa medzitým prestala hrať. A to je najnebezpečnejší druh. Lebo nemá jasný moment, kedy sa to stane. Nemá alarm. Nemá červené čísla. Naopak - dlho vyzerá ako úspech.

Prečo úspech zaslepuje

Keď firma rastie, buduje procesy. Tímy. Metriky. Operating model, ktorý funguje.

A čím dlhšie funguje, tým viac jej ľudia veria. Ale v tom je háčik.

Každý systém je optimalizovaný na svet, v ktorom vznikol. A svet sa mení - pomaly, potom rýchlo, potom ihneď. Firma, ktorá je dokonale naladená na včerajší trh, môže byť slepá voči zajtrajšiemu.

Nemá zlých ľudí. Nemá zlé procesy. Má len správne odpovede na otázky, ktoré už nikto nekladie.

Startup: Founder je radar a aj jeho slepá škvrna

V prvej fáze je často founder jediný, kto číta realitu priamo a presne. Bez filtrov. Bez reportov. Chodí k zákazníkom, počuje odmietnutia, cíti, čo trhu chýba.

Toto je výhoda. Founder vidí zmenu skôr než ktokoľvek iný - lebo je najbližšie k realite.

Ale má to odvrátenú stranu.

Founder je zároveň najväčší zdroj skreslenia. Lebo jeho prvá vízia - tá, pre ktorú všetko začal - sa stáva identitou. A identita sa bráni.

Keď trh začne hovoriť niečo iné, founder to často počuje ako útok. Nie ako informáciu.

Pivot je preto emocionálne ťažký nie preto, že by founder nevedel analyticky vyhodnotiť dáta. Je ťažký preto, že zmeniť smer znamená priznať, že pôvodná predstava nebola celá pravda.

Najväčšie riziko v tejto fáze: founder, ktorý si zamieňa svoju vieru s realitou trhu.

Kto to má ustrážiť? V tejto fáze takmer nikto - preto sú dôležité externé hlasy. Prvý mentor. Angel investor, ktorý sa pýta nepríjemné otázky. Zákazník, ktorý otvorene povie, prečo nekúpil.

Scaleup: Systém filtruje pravdu

Firma vyrastie. Pribúdajú ľudia, procesy, reporty, meetingy. CEO prestáva hovoriť so zákazníkmi každý týždeň. Prestane byť v prvej línii. A tu sa stane niečo nenápadné.

Informácie začnú putovať cez vrstvy. Každá vrstva ich trochu upraví - nie zo zlého úmyslu, ale preto, že každý manažér prirodzene filtruje to, čo posiela nahor. Zlé správy sa zjemňujú. Problémy sa rámujú ako „výzvy". Čísla, ktoré nevyzerajú dobre, dostanú kontext, ktorý ich vysvetľuje.

CEO začne vidieť realitu cez dashboard. Nie priamo. A dashboard ukazuje výkon vo hre, ktorá sa hrá.

Pri 50–80 ľuďoch nastane ďalší zlom. Firma má dosť ľudí na to, aby bola sebestačná. Má vlastnú gravitáciu. Vlastnú logiku. A táto logika začne odolávať zmenám - nie zámerne, ale systémovo. Lebo zmena narúša to, čo funguje.

Najväčšie riziko v tejto fáze: C-level, ktorý optimalizuje výkon existujúceho modelu namiesto toho, aby spochybňoval jeho platnosť.

Kto to má ustrážiť? Toto je moment, kedy má CEO aktívne budovať mechanizmy spätnej väzby, ktoré obchádzajú hierarchiu. Pravidelný priamy kontakt so zákazníkmi. Interné fóra, kde môže povedať čokoľvek ktokoľvek. A C-level, ktorý vie rozlíšiť medzi „riadime dobre" a „riadime správnu vec".

Etablovaná firma: Kompetencia ako obmedzenie

Toto je fáza, kde sa to láme najmenej viditeľne. Firma má skvelých ľudí. Skutočne skvelých. S rokmi skúseností. S hlbokým know-how v odvetví. S procesmi, ktoré sú vybrúsené do dokonalosti.

A práve to je problém.

Čím hlbšia je kompetencia v súčasnom modeli, tým ťažšie je predstaviť si iný model. Ľudia, ktorí roky budovali expertízu na určitom type hry, majú odpor k myšlienke, že hra sa mení. Nie preto, že sú hlúpi. Ale preto, že zmena by znehodnotila to, čo ich robilo cennými.

Toto je moment, ktorý sa najťažšie pomenúva. Môžete mať najlepší management na svete. Môžete mať disciplínu, fokus, správnych ľudí. A napriek tomu prehrať - lebo všetka tá energia ide do udržania hry, ktorá sa pomaly stáva minulosťou.

Najväčšie riziko v tejto fáze: organizácia, ktorá skvele meria výkon - len vo hre, ktorú si sama definovala.

Niekoľko príkladov, ktoré hovoria za všetko:

Kodak vynašiel digitálny fotoaparát v roku 1975. Interne. Vlastnými ľuďmi. A rozhodol sa ho nerozvíjať - lebo by kanibalizoval filmový biznis, ktorý bol vtedy zlatou žilou. Management robil správne rozhodnutia pre hru, ktorá sa hrala. Len nevideli, že tá hra má dátum exspirácie.

Nokia dominovala mobilnému trhu s podielom cez 40 percent. Mala skvelých inžinierov, silný brand, globálnu distribúciu. Keď prišiel iPhone, interné analýzy ukázali, že ich hardvér je lepší. Podcenili softvér a ekosystém - lebo ich kompetencia bola v hardvéri. Optimalizovali výkon v hre, ktorú poznali.

Blockbuster mal v roku 2000 príležitosť kúpiť Netflix za 50 miliónov dolárov. Odmietol. Nie preto, že by mali zlý management. Ale preto, že ich celý operating model - tisíce pobočiek, poplatky za oneskorené vrátenie, fyzická distribúcia - bol tak hlboko zakorenený, že iný model nedával zmysel.

Vo všetkých troch prípadoch platí to isté: ľudia neboli nekompetentní.

Kto to má ustrážiť? Tu nestačí interný hlas. Tu treba štruktúru, ktorej úlohou je spochybňovanie. Board s ľuďmi zvonka odvetvia. Strategický tím, ktorého KPI nie sú prevádzkové výsledky, ale identifikácia slabých signálov. A CEO, ktorý má odvahu počuť odpovede, ktoré nechce počuť.

Tri roly, tri typy slepoty

Každá fáza má svojho strážcu. A každý strážca má svoju špecifickú slepú škvrnu.

Founder vidí trh inštinktívne, ale môže byť zajatcom vlastnej vízie. Jeho slepota je emocionálna - bráni to, čo stvoril.

C-level riadi výkon systematicky, ale môže optimalizovať nesprávnu vec. Jeho slepota je operatívna - maximalizuje to, čo meria.

Board a externé hlasy vidia kontext, ale môžu byť príliš vzdialení od reality firmy.

Žiadna z týchto rolí nedokáže sama ustrážiť situáciu. Preto najsilnejšie firmy nemajú jedného strážcu reality. Majú systém, kde každá rola aktívne vyvažuje slepotu tej druhej. Founder, ktorý počúva C-level aj keď sa mu to nepáči. C-level, ktorý eskaluje slabé signály namiesto ich vysvetľovania. Board, ktorý kladie nepohodlné otázky a dostáva na ne skutočné odpovede, nie pripravené prezentácie.

Signály, ktoré sa ľahko prehliadnu

Hra sa nemení cez noc. Mení sa cez signály, ktoré sú spočiatku slabé a nepohodlné.

Zákazníci, ktorí sa nepýtajú na vašu novú funkcionalitu - ale pýtajú sa na niečo, čo nerobíte. Konkurent, ktorý vyzerá primitívne - ale rastie v segmente, ktorý ste považovali za nezaujímavý. Nový zamestnanec, ktorý sa opýta „prečo to robíme takto" a odpoveď je „lebo to tak vždy bolo". Konferencia, kde sa čoraz viac hovorí o veciach, ktoré sa vás „zatiaľ netýkajú".

Tieto signály nie sú alarmujúce. Sú len nepohodlné. A nepohodlné veci sa v zabehaných firmách ľahko odsúvajú. Sú príliš malé na to, aby ich dashboard zachytil. A príliš dôležité na to, aby sa ignorovali.

Nie je to o tom, byť paranoidný

Toto nie je výzva spochybňovať všetko každý mesiac. Je to výzva na jednu konkrétnu vec: rozlišovať medzi výkonom a relevanciou.

Výkon hovorí, ako dobre hráte. Relevancia hovorí, či hra, ktorú hráte, ešte stojí za to hrať.

Oboje treba merať. Len jedno z toho sa ľahko dá na dashboard.

Otázka na záver

Keď sa pozriete na vašu firmu dnes - čo optimalizujete? Výkon v hre, ktorú hráte? Alebo schopnosť spoznať, keď sa hra mení?

Lebo prvé vás dostane na vrchol tabuľky. Druhé vás tam udrží.

(více…)

Rovnou 17 novinek od čtyř distributorů - tolik novinek jsem vybral za měsíc Květen. A co najdete? Populární vysílačku, přehledně sepsané informace o stavu tisku 3D tiskáren Prusa, stavebnici 100W power banky, Meshtastic vývojové kity nebo flexibilní adresovatelné RGB LED panely. A to není všechno :-)

📖 Přečíst celý článek →

Muzeum východních Čech v Hradci Králové

Rok 2025 byl již pátý v pořadí, kdy v krajském Muzeu východních Čech v Hradci Králové (MVČ) fungoval aktivní wiki-rezidentský program. V prvních letech byl kladen důraz na rychlé odstranění počátečního nevyhovujícího stavu s chybějícími klíčovými hesly a informacemi o činnosti a působení muzea. Od roku 2023 došlo k rozvoji aktivit a jejich následné stabilizaci na úrovni většího rozsahu při zachování vysoké kvality.

Základní bilance 

Rok 2025 se nesl také ve znamení personálních změn. Interní wikipedistka MVČ Kristýna Juráčková odešla na mateřskou dovolenou a byla zastoupena již v roce 2024 proškoleným kolegou s jiným odborným zaměřením. Po určitou dobu (zhruba tří měsíců) se na projektu podíleli oba. Navíc se podařilo získat ještě jednoho kvalitně pracujícího studenta z kurzu Studenti píší Wikipedii pro další doplnění týmu. 

Tematika se stále drží tří hlavních linií: 1) všeho, co se přímo týká muzea (budovy, expozice, výstavy a osobnosti, které zasáhly do historie muzea), 2) osobností a významných rodů města a kraje, 3) staveb, institucí a míst ve městě a kraji. Zde je důležité poznamenat, že zatímco před začátkem wiki-rezidentství v muzeu problematiku staveb, expozic a aktivit MVČ pokrývaly jen dva články o souhrnné roční čtenosti přibližně 4 500 zobrazení, za rok 2023 se už jednalo o 11 stránek s více než 10 500 zobrazeními a podobné číslo platilo i v roce 2025 (podrobnosti na projektové stránce).

Do tohoto počtu nejsou zahrnuty medailonky osobností spjatých s muzeem. Těch už existuje 17 o celkové čtenosti 3,3 tisíce zobrazení za uplynulý rok. K tomu lze do určité míry připočíst i heslo architekta historické budovy muzea Jana Kotěry, které má ročně přes 13 tisíc zobrazení. Za zmínku stojí, že hesla o výstavách z předchozích let měla relativně srovnatelnou návštěvnost jako v době po zveřejnění.

V rámci Wikipedie byl nakonec proveden rekordní počet 1139 editací na 539 heslech. Z toho nově bylo založeno 74 hesel a dalších 24 bylo výrazně rozšířeno. Zajímavou novinkou bylo zpracování všech náměstí v Hradci Králové, která dosud neměla heslo, a rozšíření hesel stávajících. Pozornost byla věnována i seznamům, zaniklým stavbám, judaismu, stezkám či dalším paměťovým institucím v Královéhradeckém kraji (mj. Zaniklé stavby v Hradci Králové).

Vznikly i nové články týkající se nehmotného dědictví a navazujících aktivit, které jsou v gesci muzea, a také o významných sbírkových předmětech, které byly vystaveny u příležitosti 800 let města (Eliščin pás a Purkmistrovský poklad). Čtyři takovéto nově založené články si v roce 2025 vysloužily souhrnně zhruba 500 zobrazení.

Část připravovaných textů zatím nebyla zveřejněna, neboť se jedná o dlouhodobé a časově náročné úkoly s cílem zajištění co nejvyšší kvality budoucího výstupu tak, jak bylo zmíněno v úvodu příspěvku. Samozřejmostí jsou také navazující úpravy Wikidat. V průběhu roku bylo zároveň nahráno 553 souborů na Wikimedia Commons. 

Historická lázeňská sídla

Specifickou kapitolu ve wiki-rezidentství MVČ představuje pětiletý projekt Ministerstva kultury NAKI III Historická lázeňská sídla jako kulturní, urbanistický a krajinotvorný fenomén. Projekt odstartoval v roce 2023 a bude trvat až do konce roku 2027. Je realizován v konsorciu Muzea východních Čech v Hradci Králové, Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a Historického ústavu Akademie věd České republiky.

V roce 2025 se jednalo už o třetí rok projektu, a tak jsme se dostali do druhé poloviny jeho trvání. V rámci wiki-činností proběhla druhá etapa. Byly publikovány články a zveřejněny obrázky s tematikou lázeňství v Královéhradeckém kraji a v návaznosti na Historický atlas měst Mariánské Lázně vydaný v rámci projektu také články věnující se tomuto lázeňskému městu. Celkově bylo editováno 70 hesel, z toho 13 bylo nově založeno, což je v rámci projektu rekordní počet. Došlo mj. k výraznému rozšíření hesla Zpívající fontána (Mariánské Lázně) či k založení hesla Vesna (dětská léčebna) či Janské Lázně (lázně). Ještě větší rozvoj je očekáván v roce 2026. Na Wikimedia Commons bylo nahráno 26 obrázků. 

Studenti píší Wikipedii na Univerzitě Hradec Králové

Na podzim 2025 proběhl na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové již čtvrtý zimní semestr v řadě, kdy byla v rámci spolupráce univerzity a muzea otevřena výuka předmětu Studenti píší Wikipedii. Po předchozím roce s extrémně vysokým počtem studentů došlo k návratu na nižší čísla a předmět úspěšně zakončilo 11 studentů, kteří mohli dostat zápočet.

Většinově se opět jednalo o studenty prvního ročníku, pro které to byl jeden z prvních předmětů na vysoké škole a kteří dosud neměli takřka žádné zkušenosti s prací se zdroji. Tím spíše považujeme aktuální výsledek za opětovný úspěch a za příslib do budoucna. Témata jsme směřovali stejně jako v předchozím roce primárně na další muzea v Královéhradeckém kraji (např. Stará papírna – Čapkův mlýn) a na osobnosti s nimi spjaté (např. Karel Plachetka).

Rozvoj spolupráce s dalšími institucemi

V průběhu roku pokračovala setkání s dalšími wiki-rezidenty z různých institucí. Klíčový však byl zejména rozvoj Wikiprojektu Zoo, který vznikl v závěru roku 2024 právě díky iniciativě hlavního wiki-rezidenta Lukáše Nekolného. Mezi projekty GLAM jednoznačně patří muzea, ale neměli bychom zapomínat také na tzv. paramuzeální instituce, tedy zoo a botanické zahrady. Navíc už od roku 2018 probíhá spolupráce se Zoo Praha.

V roce 2025 byly představeny role a význam wiki-platforem také dalším zoologickým zahradám a postupně se rozjíždí spolupráce. WikiProjekt Zoo je zaměřen na systematickou a průběžnou spolupráci s českými a slovenskými zoologickými zahradami. Cílem je aktualizace informací o samotných zoo, chovatelských projektech a aktivitách, ochranářských projektech i o jednotlivých druzích zvířat.

V březnu 2025 proběhla dvě školení pro zaměstnance sedmi zoologických zahrad a v té souvislosti byly zavedeny hashtagy jednotlivých institucí. V říjnu 2025 se konalo odborné zasedání pracovníků marketingu a vzdělávání českých a slovenských zoo na Slovensku, v rámci něhož byl bilancován rok od počátku projektu a řešil se další postup. Došlo k předběžnému zapojení dalších tří zoo.

V jednom případě docházelo v rámci Wikiporadny k základnímu proškolení a diskuzi možných cest další spolupráce. Aktuálně tak evidujeme alespoň deklarovanou účast osmi českých a dvou slovenských zoologických zahrad. Do konce roku 2025 se v rámci projektu (s #zoo) povedlo provést 116 editací na 42 heslech, několik hesel bylo vytvořeno zcela nově.  

Kromě toho dále probíhá zmíněný projekt v Zoo Praha, jehož budoucnost bude záviset i na nové ředitelce zoo (ve funkci od března 2026). V prosinci 2025 proběhlo setkání v Zoo Praha, které přineslo vzájemnou aktualizaci informací o stavu prací a personálních možnostech. Bylo zjištěno, že část aktivit probíhala bez uvádění hashtagů, a není tak zpětně možné rozsah těchto prací identifikovat. S hashtagem #zoopraha bylo v průběhu roku 2025 i tak provedeno 150 editací na 62 heslech.

Prezentace na konferenci

V listopadu 2025 jsem také poprvé výše zmíněné aktivity prezentoval na konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, kde bylo zároveň možné diskutovat situaci ve wiki-rezidentství s kolegy z Národní knihovny ČR (novinka zde, video z konference zde). 

I počátek roku 2026 ukazuje, že wiki-rezidentské aktivity mají budoucnost. Věříme, že naše česká GLAM komunita bude růst i nadále a že se budeme moct pochlubit dalšími pokroky. Průběžné aktualizace i historické přehledy v rámci spolupráce s Muzeem východních Čech v Hradci Králové můžete sledovat na stránkách WikiProjektu, stejně jako v případě WikiProjektu Zoo.

Lukáš Nekolný

Každý, kdo někdy programoval Arduino nebo ESP32, zná ten rituál: nahraju kód, otevřu Serial Monitor v Arduino IDE a koukám na proud čísel, jestli senzor vrací rozumné hodnoty. Funguje to skvěle - dokud nesedíte u cizího počítače, na školním Chromebooku nebo na tabletu, kde žádné IDE nainstalované není. A přesně pro tyhle chvíle vznikl tento nástroj - bez instalace a zdarma.

📖 Přečíst celý článek →

(více…)

Petr Víteček – Neat Solutions
9. 6. 2026 – úterý
17:30 - 19:00 – 18:00 espresso note
Máma mele kafe – Hrnčířská 3, Opava

Lepší než Alexa, často i než Anička z kanclu. Od osobního asistenta přes Claude Vision po autonomní fakturaci bez stopování času. Proč jedno Max-ko je málo a dvě moc, co dostanete za miliardy tokenů měsíčně a sbírka failů, co by člověk snad nikdy nevymyslel a jak to ukočírovat, ať z toho opravdu není fuckup.

Tento nepravidelně aktualizovaný článek bude o zajímavostech, novinkách a produktech v akci, které mě zaujaly a vás možná taky. Alza patří mezi TOP prodejce nejen elektroniky a má spoustu produktů, které samozřejmě využije široká veřejnost mezi níž patří i kutilové, bastlíři a 3D tiskaři.

📖 Přečíst celý článek →

Z jednoduchého převodníku DEC/BIN/HEX/ASCII vyrostl pořádný nástroj pro bastlíře. Signed/unsigned, bitová kalkulačka, bitmask helper s C kódem a prefix notace — zdarma a bez instalace.

📖 Přečíst celý článek →

Červnové RoboDoupě bude 20.6. proto sledujte web a fórum, kde se dozvíte podrobnosti.

Místo konání: MFF UK, kampus Troja, pavilon N („Impakt“), 2. patro, Laboratoř robotiky.Adresa: V Holešovičkách 2, Praha 8 (zastávka MHD Kuchyňka; auto lze zaparkovat podle mapy tady)1.

Program:

10:00 – 10:15   Slovo úvodem… 10:15 – 11:00   Tipy a triky [...]

Nikto nezaloží firmu s tým, že povie: „Naším cieľom je vybudovať toxické prostredie." A predsa sa to stáva.

Nie zo zlého úmyslu. Ale z nepozornosti.

Firma je ako výstup na horu

Keď vzniká firma, málokto si sadne za stôl a povie: „Poďme si najprv presne zadefinovať misiu, víziu, stratégiu a kultúru.“ Väčšinou je to oveľa jednoduchšie - a teda oveľa surovejšie. Niekto má nápad. Niekto vidí dieru na trhu. Niekto je frustrovaný z toho, ako sa veci robia dnes. A tak

alian.infoFero Volár

Kultúra nie je to, čo napíšeš na web. Nie je to hodnota na plagáte v kuchynke. Nie je to onboarding deck, kde stojí "Sme rodina".

Kultúra je vedľajší produkt toho, čo každý deň toleruješ. Čo oslavuješ. Čo ignoruješ. A ak si to nikto cielene a vedome nestráži, kultúra sa vyvinie sama. Len nie vždy tak, ako by ste asi chceli.

Na začiatku je founder (a to je celá kultúra)

V startupe netreba definovať kultúru. Lebo kultúra je founder.

Ak je founder rýchly, firma je rýchla. Ak je perfekcionista, firma je perfekcionistická. Ak pracuje do polnoci, tím pracuje do polnoci - nie preto, že musí, ale preto, že cíti, že sa to očakáva.

Toto nie je zlé. Je to úplne prirodzené.

Problém nastane vo chvíli, keď firma vyrastie za túto jednu osobnosť. A táto chvíľa má konkrétnu veľkosť. Väčšinou okolo 15 až 20 ľudí.

CEO ako tri energie. A jedna samota.

Ako zvykol hovoriť Jano Cifra: CEO je veľmi samotárska rola. Čím dlhšie som vo firmách - vlastných aj cudzích - tým viac chápem, že to nie je poetická veta. Je to operačný fakt. CEO nie je funkcia. Je to evolúcia. A tá evolúcia má tri energie, ktoré sa musia v

alian.infoFero Volár

Dovtedy founder pozná každého osobne. Vie, kto je unavený, kto je motivovaný, kto potrebuje brzdu a kto plyn. Kultúra sa prenáša priamo - cez každodennú blízkosť.

Po dvadsiatke to prestáva fungovať. Pribúdajú ľudia, ktorí foundera nikdy osobne nevideli rozhodovať. Manažéri interpretujú jeho správanie po svojom. Firma sa začne riadiť nie hodnotami, ale odhadmi toho, čo by sa zakladateľovi asi páčilo.

Vtedy kultúra prestane byť živá.

Kultúra sa nepíše. Kultúra sa opakuje.

Je jeden test, ktorý kultúru odhalí rýchlejšie než akýkoľvek dokument.

Čo sa stane, keď niekto urobí chybu?

Nie veľkú chybu. Malú, každodennú. Zabudol na termín. Pokazil prezentáciu. Dal zákazníkovi zlú informáciu.

Ak sa ľudia boja priznať chybu - kultúra je o sebaochrane. Ak sa chyba rieši verejne a ponižujúco - kultúra je o strachu. Ak sa chyba zamete pod koberec - kultúra je o pohodlí. Ak sa chyba pomenuje, pochopí a poučenie sa zdieľa - kultúra je o raste.

Nikto to nikomu nepovedal. Nikto to nenapísal do dokumentu. Ale každý to vie.

Lebo kultúra je to, čo sa vo vašej firme stane, keď nikto nepozerá.

Zlomové udalosti, po ktorých sa kultúra láme

Kultúra sa väčšinou nerozpadne naraz. Rozpadá sa v konkrétnych momentoch, ktoré prejdú nepovšimnuté.

Prvé prepustenie. Ako to prebehlo? Vedel o tom celý tím deň vopred cez drby, alebo sa to stalo dôstojne a transparentne? Prvý odchod nastavuje štandard pre všetky ďalšie. Ľudia si to pamätajú roky.

Prvý manažér z vonku. Keď firma vyrastie na 30–40 ľudí a príde prvý líder, ktorý nevrástol z vlastných radov, nastane tichý test. Prijme ho tím, alebo ho izoluje? Záleží na tom, ako ho uviedol CEO. Ak bez kontextu a podpory, kultúra ho vyhodí skôr, než stihne čokoľvek zmeniť.

Prvá skutočná kríza. Strata veľkého klienta. Produkt, ktorý nefunguje. Výpadok, ktorý videli zákazníci. Kultúra sa ukáže v surovej forme. Ak lídri v kríze skrývajú informácie, obviňujú tím a hľadajú vinníkov - ľudia si to zapamätajú. Ak komunikujú otvorene a preberajú zodpovednosť - tiež.

Prvý „výkonný toxik". Každá firma ho zažije. Človek, ktorý dodáva výsledky, ale za sebou necháva spáleniská. Rozháňa ľudí, ide cez mŕtvoly, ignoruje pravidlá, ktoré platia pre ostatných. A otázka nie je, či takého človeka budete mať. Otázka je, čo s ním urobíte. Ak ho necháte robiť - práve ste definovali kultúru.

Rýchly nábor. Keď firma rastie z 20 na 50 ľudí za rok, kultúra sa zriedi. Jednoducho preto, že noví ľudia nemali čas vstrebať to, čo bolo implicitné. A ak v tom tempe nie je nikto, kto kultúru vedome prenáša - po roku máte inú firmu. Nie lepšiu ani horšiu. Len inú.

Moment, keď si uvedomíte, že niečo nie je v poriadku

Väčšinou to nepríde ako šok. Príde to pomaly.

Niekto odíde a v exit rozhovore povie veci, ktoré vás prekvapia - nie tým, čo povie, ale tým, že to nepovedal skôr. Nastúpi nový človek a po troch mesiacoch sa opýta otázku, ktorú by nikto starý nenastolil - lebo sa to „neriešilo". Začnete si všímať, že ľudia na meetingoch súhlasia, ale za dverami hovoria opak.

Toto sú signály. Nie alarm. Nie kríza. Signály.

A signály sa dajú čítať - ak ich chcete vidieť.

Najčastejší spôsob, ako kultúra zíde z cesty

Nie veľkou udalosťou. Ale malými toleranciami.

Niekto príde na meeting nepripravený. Raz. Dvakrát. Nikto nič nepovie. Stane sa normou.

Niekto v C-leveli rieši konflikty tak, že ich ignoruje. Vyhýba sa ťažkým rozhovorom. Firma sa naučí, že problémy sa nevyslovujú - lebo aj tak nevedú nikam.

Niekto dosiahne výsledky, ale spôsobom, ktorý rozbíja ostatných. A je odmenený. Firma sa naučí, že výsledky ospravedlňujú všetko.

Každá z týchto tolerancií je malý podpis pod kultúrnym dokumentom, ktorý nikdy nevznikol na papieri. Ale existuje. A ľudia ho čítajú každý deň.

Kultúra sa nedá reštartovať cez hodnoty na webe

Keď si to uvedomíte, prvý inštinkt je: napíšeme hodnoty. Spravíme workshop. Dáme to na web.

Nefunguje to.

Nie preto, že je to zlý nápad. Ale preto, že hodnoty na papieri bez zmeny správania sú len dekorácia.

Ľudia nie sú hlúpi. Vedia rozpoznať rozdiel medzi tým, čo firma hovorí, a tým, čo firma robí.

Ak napíšete „otvorená komunikácia" a zároveň trhá niekto hlavu každému, kto prinesie zlú správu - ľudia si zapamätajú toto správanie.

Kultúra sa mení len vtedy, keď sa mení správanie lídrov. Každodenne. V malých veciach. Nielen v krízach.

Čo teda robiť?

Najprv pomenovať.

Nie s obžalobou. Nie s panikou. Ale s poctivou otázkou: Aká kultúra tu reálne vznikla?

Opýtajte sa ľudí, ktorí sú vo firme krátko - tí ešte vidia to, čo "veteráni" nevidia. Opýtajte sa tých, čo odišli - tí už nemajú čo stratiť. Pozrite sa na to, čo sa v poslednom roku tolerovalo. Čo sa oslávilo. Kto postúpil - a prečo.

Potom sa rozhodnite: čo chcete zachovať? Čo musíte zmeniť?

A potom - a to je kľúčové - žite to. Nezaprezentujte to. Žite to v tom, ako sa zachováte v najbližšom ťažkom rozhovore. Ako zareagujete na najbližšiu chybu. Koho najbližšie povýšite.

Kultúra nie je projekt - je to prax

Nie je to niečo, čo sa vybuduje a hotovo. Je to niečo, čo sa každý deň buď potvrdzuje, alebo podkopáva.

A zodpovednosť za ňu nie je v rukách HR. Nie je v hodnotách na plagáte na stene.

Je v každom rozhodnutí, ktoré urobíte - aj keď si myslíte, že nikto nepozerá.

Najmä vtedy.

Otázka na záver

Aká je kultúra vašej firmy - nie podľa toho, čo máte napísané, ale podľa toho, čo sa stane, keď niekto urobí chybu?

Ak vám odpoveď chvíľu trvá, to je samo osebe odpoveď.

(více…)

Čínská firma Bambu Lab postavila své tiskárny na open-source práci komunity. Teď hrozí soudem polskému vývojáři, který použil jejich vlastní veřejný kód. Komunita se bouří, velcí youtubeři nabízejí peníze na právní obranu a přecházejí na Prusa tiskárny. Co to znamená pro běžného kupce 3D tiskárny?

📖 Přečíst celý článek →

Již za necelé dva týdny se bude konat zavedená evropská odnož největší konference týkající se systémů odvozených od OS/2, Warpstock Europe. Stejně jako vloni, i letos se odehraje v nizozemském Amersfoortu a taktéž stejně jako (nejen) vloni bude program naplněn přednáškami a novinkami. 

Již v pátek je na programu přednáška Using AI to develop software for OS/2, která se dotkne aktuálně asi nejpopulárnějšího vývojářského trendu a v sobotu zaujme například The Next Generation of Hobbes: Revitalizing the OS/2 Software Archive, která se zabývá znovuvytvořením největšího online archivu software pro OS/2, který v původní podobě zanikl před několika lety.

Vstupné není zrovna nejnižší, 55€ na každý den, nicméně tak tomu také bylo i vloni a přesto účast nebyla nijak malá.

Zdroj:

• 2026 - Warpstock Europe

AI je už všude. OS/2 nevyjímaje. Co naplat, alespoň se něco děje.

Představte si, že máte doma tiskárnu se čtyřmi nebo pěti filamenty. Dosud jste mohli tisknout modely právě v těchto čtyřech nebo pěti barvách – a nic víc. Prusa ColorMix tohle omezení ruší. Díky chytrému střídání vrstev různých barev dokáže vaše tiskárna vytvořit desítky odstínů, které fyzicky v tiskárně vůbec nemáte.

📖 Přečíst celý článek →

Dvoupanelový souborový manažer Volkov Commander pro DOS a systémy s ním kompatibilní, který minimálně v tuzemsku a státech na východ od nás zdatně konkuroval jak na západě zavedenému Norton Commanderu tak české M602, byl uvolněn jako open-source a to pod nejjednodušší, tj. dvoubodovou BSD licencí. Tato licence je jednou z nejsvobodnějších a umožňuje komukoliv jakékoliv zacházení se zdrojovým kódem (včetně komerční distribuce produktů z něj odvozených) za předpokladu, že zachová informaci o copyrightu původního autora (Vsevolod Vladyslavovyč Volkov) v textové i binární podobě programu.

Volkov Commander je kompletně psaný v assembleru a jako takový je velmi rychlý i na nejstarších modelech IBM PC-kompatibilních počítačů. Poslední změny ve zdrojových souborech byly provedeny na přelomu století, před 26 lety, v červnu 2000. Program je dodnes hojně používán i v moderních open-source DOSových systémech a bude zajímavé sledovat, zda se někdo ujme dalšího vývoje.

Zdroje:

• The FreeDOS Project / News: Volkov Commander is now open source
• ddanila/vc: Historical Volkov Commander archives and source snapshots

Hned jak se ke mně v druhé polovině 90. let z internetu Volkov dostal, opustil jsem M602, protože VC se vešel v pohodě na jednu disketu i s dalším softwarem a bylo tak jednoduché nosit si ho v krabičce ve škole s sebou od počítače k počítači. Jsem rád, že se zařadil do open-source světa.

Právě dnes uplynulo 90 let od tragédie na Dyji u Nových Mlýnů. Toho dne se školáci z mé rodné vsi Rakvice vydali na školní výlet na Pálavu. Kolem půl sedmé ráno vyrazilo na cestu celkem 109 žáků, většina z nich chodila do 4. nebo 5. třídy. Vezli se na 8 koňských povozech a těšili se z výletu. Po asi 7 km dlouhé cestě museli u vesnice Nové Mlýny překonat řeku Dyji.

Fotografie poškozené pramice u řeky Dyje, která byla po tragedii vytažena na břeh.

Tehdy zde ještě nebyl most, ale pouze převozník s pramicí. Řeka byla toho dne velmi rozvodněná po předchozích deštích. První dva vozy přejeli řeku v pořádku. Když se přes řeku vydal třetí vůz, pramice se v polovině řeky začala potápět a vůz plný dětí i s koňmi skončil ve vodě. V rozbouřené vodě během několika minut za strašlivého zděšení a nářku utonulo 31 dětí a jeden kočí, který ještě stihl zachránit několik dětí, než sám zůstal pod hladinou.

Do Rakvic se zpráva o neštěstí dostala kolem 9. hodiny. V obci nastalo zděšení a panika. Kostel zvonil umíraček a velká část obyvatel běžela na místo tragédie. Později toho dne byly v obci vyvěšovány soupisy pohřešovaných a zachráněných. V každé části obce byl slyšet pláč a nářek.

Byla to obrovská tragédie. Na místo se ihned seběhli pomáhat lidé z okolí, později dorazili četníci, hasiči a také vojáci. Od prvního dne probíhalo pátrání po utonulých dětech a postupně se konaly pohřby utonulých dětí. Jednu holčičku nakonec vůbec nenašli.

Moravské Slovo ze dne 27. května 1936: Titulní stránka věnována rakvické tragédii.

Tragédie se dostala na titulky novin a na pohřby se sjížděli tisíce lidí. Vyšetřování nakonec ukázalo, že pramice byla ve velmi špatném stavu a navíc byla přetížena. Dne 16. září 1936 vynesl zemský trestní soud v Brně rozsudek: převozník Leopold Schuster odsouzen na 10 měsíců nepodmíněně, mlynář Josef Veverka (správce přívozu) na 5 měsíců podmíněně, učitelé Jindřich Novotný, Zdeňka Žáková a správce školy Bohumil Horňanský byli osvobozeni.

Bez ohledu na rozsudek někteří rakvičané kladli vinu za tragédii také učitelům. Ti se stali nenáviděnými spoluobčany a nakonec se všichni odstěhovali.

Fotografie hromadného pohřbu několika utonulých dětí, Rakvice před kostelem.

Žádná z obětí sice přímo nepatřila k nejbližším rodinám mých předků, ale tragédie silně zasáhla celou vesnici a všechny její obyvatele. Můj praděda Josef Šelle (1911–1989) si tehdy vedl deník s krátkými poznámkami ke každému dni, 26. května 1936 si poznačil jen toto neštěstí. Popis tragické události pak doplnil v souhrnu za celý rok 1936:

V květnu 26. při školním výletu při převážení na řece Dyji utonulo 31 školních dětí a jeden dospělý (Fr. Belech). Doufejme, že v příštích letech se nic podobného nestane. Byla to katastrofa ohromná, jakou nepamatuje nikdo v naší obci.

Deník Josefa Šelle: Shrnutí roku 1936 s poznámkou o tragédii na řece Dyji.

Detaily o této tragédii byly již mnohokrát zpracovány. V roce 2001 vznikl první díl televizní série Osudové okamžiky, který se věnuje této tragédii a zachycuje mimo jiné rozhovory s tehdy ještě žijícími účastníky. Nejpodrobnější popis tragédie včetně dobových dokumentů a fotografií najdete v knize rakvického rodáka Miroslava Vajbara: Rakvice – školní výlet 1936 (ISBN 978-80-905175-3-0, k dostání na obci Rakvice). Obec Rakvice na svém webu popisuje neštěstí formou úryvku ze školní kroniky.

Fotografie jednoho z pohřebních průvodů.

Vzpomeňme tedy dnes na tuto tragédii a její nevinné oběti. Pokud budete mít někdy cestu kolem, zastavte se na rakvickém hřbitově a zapalte dětem u jejich pomníků svíčku.

Památku obětí připomíná také památník, který stojí nedaleko místa tragédie u Nových Mlýnů. Památník zde nechal postavit prezident T. G. Masaryk.

Ak robíš v startupe, staviaš ho, financuješ ho alebo si len rád medzi ľuďmi, ktorí to robia - mám pre teba mega dôležitý dátum.

11. júna 2026, Radlická Kulturní Sportovna, Praha.

A predtým, než povieš, že do Prahy sa ti nechce - počkaj. Toto je jeden z tých eventov, ktoré ti za ten výlet stoja.

O čo ide

Voláme to AWS for Startups Prague. Organizuje to Labyrinth Labs spolu s AWS a partnermi. Celodenná akcia pre founderov, inžinierov a investorov, ktorí chcú reálnejší pohľad na to, ako sa dnes startupy stavajú a škálujú.

Bez marketingovej omáčky. Bez slidu typu „cloud is the future".

Sú to skôr odpovede na otázky, ktoré si v startupe kladieš každý týždeň: Stavať alebo kupovať? Kedy začať riešiť cloud costs? Čo dnes hľadajú VCs? Ako využiť AI tak, aby to nebola len demo, ktoré nikdy neuvidí produkciu?

Pár realít, na ktoré sa pozrieme

• Čo ti fungovalo na prvých 100 userov, neudrží 10 000.
• Cloud costs škálujú rýchlejšie ako tvoj revenue - ak ich nesleduješ od začiatku.
• Inžinieri, ktorí trávia viac času na infre než na produkte, sú najdrahšia chyba, akú môžeš ako founder spraviť.

Toto sú veci, ktoré sa neučia v akcelerátoroch. Príď a porozprávame sa o nich naživo.

Program v rýchlosti

• 10:30 Rocket-fuel for Startups - credit programy a iné formy podpory, ktoré AWS reálne dáva
• 11:15 Ako využiť cloud ako konkurenčnú výhodu (Ready to Scale)
• 13:00 AI Discovered - škálovanie inovácie pomocou AI
• 14:00 VC panel: Ako získať funding v 2026? Nové trendy a tipy priamo od investorov
• 15:15 Fireside chat s Macaly - reálny case
• 15:45 Wrap-up + networking

Plus obed a coffee break, samozrejme. Bez kávy by to ani nebol startup event.

A potom afterparty. Ktorú by si nemal vynechať

O 18:00 to pokračuje v spolupráci so Startup Kitchen, TRUESDAYS a Technology Incubation.

• Startup Grilling session - komunita ide po tvojom pitchi
• Speed Mentoring s VC investormi a mentormi
• Krátke prezentácie od Labyrinth Labs, AWS a partnerov
• Networking, ktorý nekončí o desiatej

Ak prídeš na denný event, dostaneš badge, ktorý ti zabezpečí vstup aj na večernú časť. Jedna registrácia, celý deň aj večer.

Pre koho je to

• Founderov.
• CTO, inžinieri a platform tímy, ktorí škálujú infru pod reálnym tlakom.
• VCs a ecosystem players, ktorí chcú stretnúť ľudí, čo skutočne niečo stavajú.

A úprimne - aj pre tých, čo zvažujú, či vôbec do startupu ísť. Lebo jeden deň medzi týmito ľuďmi ti povie viac ako desať podcastov.

Ako sa dostať dnu

Registrácia ide cez Luma a podlieha schváleniu - zaregistruj sa tu. Miest nie je nekonečno, takže netreba s tým otáľať.

Ešte jedna vec

Eventov je dnes veľa. Niektoré sú o slajdoch, niektoré sú o jedle. Tento je o ľuďoch.

O tých, ktorí stavajú produkty, o ktorých sa o rok budeme baviť. O inžinieroch, ktorí riešia tie isté problémy ako ty. O investoroch, ktorí ti nepovedia „pošlite deck", ale priamo do očí, čo by zmenili.

Šest FNIRSI produktů, které jsem otestoval – pájecí pero HS-02A, USB testery FNB-C2 a FNAC-28, multifunkční přístroj DST-210, USB-C regulovatelný zdroj DPS-150 a klešťový multimetr DMC-100. Krátký přehled s verdiktem u každého.

📖 Přečíst celý článek →

Po 10 letech jsem změnil vyhledávač. Při té příležitosti jsem se trochu rozepsal o tom, kam se vyhledávání v mých očích za těch 10 let posunulo, jaké mám zkušenosti s AI vyhledáváním, proč se na něm nechci záviset a jaké vyhledávací služby mě v poslední době zaujaly.

(více…)

ESP32, S2, S3, C3, C6, H2, C5, P4 i chystaný S31 – který čip vybrat pro váš projekt? Srovnávací tabulka periferií, rozhodovací strom podle use-case, přehled softwarových platforem a tipy, kde koupit vývojové desky v Česku.

📖 Přečíst celý článek →

V neděli 7. června se od 10h uskuteční veřejná část už 21. ročníku Robotického dne. A tentokrát – po mnoha letech nově – v bývalé Pragovce! Do devíti hlavních soutěží je přihlášeno přes sto robotů ze šesti zemí, které doprovodí přes dvě stovky soutěžících od 6 do 65 let. Vstup volný, kompletní info.

[...]

Měsíc žen na Wikipedii 2026 skončil 8. dubna. O tom, že se do něj zapojilo 61 účastníků a účastnic, kteří upravili 453 hesel a vytvořili 328 zbrusu nových článků, už informoval náš předchozí článek. Za těmito čísly se ale skrývají konkrétní lidé, stovky hodin rešerší a pečlivá práce se zdroji. Porota mezitím dokončila hodnocení. Tento text představuje její výběr, dává prostor i samotným oceněným a ukazuje, jaká paleta žen letos Wikipedii obohatila: od astronomky 17. století po současnou gruzínskou novinářku.

Od astronomky po fotbalistku. Spektrum letošního ročníku

Než se dostaneme k vítězům, stojí za to se podívat, o co všechno se letos česká Wikipedie rozrostla. Zaslouženě velký prostor dostaly vědkyně: vznikl článek o slezské astronomce 17. století Marii Cunitzové, o průkopnici NASA Annie Easleyové, o bakterioložce Lydii Rabinowitschové-Kempnerové, o robotičce Cynthii Breazealové či o historičce vědy Naomi Oreskesové. Rovněž vznikly články o iniciativách, které ženy ve vědě podporují, k nimž patří Cena L’Oréal-UNESCO.

Politika a aktivismus mají letos silné mezinárodní zastoupení. Figuruje mezi nimi například bývalá prezidentka Severní Makedonie Radmila Šekerinská, gruzínská novinářka a obhájkyně lidských práv Mzia Amaglobeliová, britská investigativní novinářka Carole Cadwalladr i belgická špionka první světové války Gabrielle Petit. Z české akademické sféry pak přibylo hned několik portrétů – např. předsedkyně Akademického senátu UP Irena Smolová, bývalá prorektorka UK Sylvie Opatrná nebo bývalá děkanka Farmaceutické fakulty UK Eva Kvasničková.

Vznikly i články o sportu, o fotbalistkách jako Vivianne Miedema, Chloe Kellyová či Beth Meadová.Vedle biografií se editoři pustili i do témat, která dosud ležela mimo pozornost: hyperemesis gravidarum, preeklampsie nebo předčasné odloučení placenty, tedy o gynekologických a těhotenských stavech, které řadu žen reálně provázejí životem a které před letošní výzvou neměly na Wikipedii svůj článek.

Cena poroty: Od mladých hereček po inspiraci na ledě

Zatímco některé kategorie se zaměřují spíše na kvantitu, u Ceny poroty šlo o kvalitu odvedené práce – pečlivé ozdrojování, strukturu textu a vizuální zpracování. Letošní porota ve složení David Hlaváček z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR a wikipedistky Regina Novotná a Miroslava Fišerová nakonec vybrala tři autorky:

AlickaV: Porotu zaujala dvaceti precizně zpracovanými články zaměřenými na mladší generaci českých hereček (například Berenika Anna Mikeschová nebo Diana Šoltýsová). Její texty vynikají pečlivými seznamy rolí a výbornou prací s citacemi.

Wikipedii edituji už od puberty. Tehdy jsem začala s překlady anglických článků z kulturní oblasti, protože spousta z nich v češtině chyběla. Na výzvu Měsíc žen na Wikipedii jsem narazila vlastně náhodou a svým zaměřením mě okamžitě oslovila. Na psaní článků na Wikipedii mě nejvíc baví ten samotný proces hledání informací, práce se zdroji a jejich skládání do jednoho článku. Mám velkou radost, když tak můžu vytvořit nový článek o ženách, které už mají za sebou úctyhodnou kariéru, jen o nich třeba zatím není tolik slyšet.

JanaJin – Z hodnocení vzešla jako jasná favoritka jedné z porotkyň wikipedistka JanaJin. Napsala devět životopisů významných žen, převážně českého původu. Například Margaret Keanová, Jana Bačová Kroftová nebo slovenská europoslankyně Monika Smolková. Porota u ní vyzdvihla především logickou strukturu článků, přehledné rozdělení do podkapitol a informační i vizuální bohatost, neboť její texty obsahovaly velké množství kvalitních zdrojů a byly všude doplněny fotografiemi.

Meloun1212 – Třetí oceněná si odnesla Cenu poroty za sedmnáct obsáhlých biografií, z nichž zaujaly především profily krasobruslařek (Drahomíra Šťovíčková, Klára Hartlová). Porota navíc ocenila i nadstavbové zpracování hesla Cena L’Oréal-UNESCO – na Wikipedii tak přibyly nejen biografie, ale i článek o platformě, která ženy ve vědě dlouhodobě podporuje.

Měsíce žen na Wikipedii se účastním pravidelně. Velmi obdivuji krasobruslení, možná i proto, že sama bruslit neumím. Letos jsem si proto nemohla nechat ujít světový šampionát, který se konal v Praze. Po zhlédnutí tanečních párů pro mě bylo přirozené zaměřit se na články o našich talentovaných krasobruslařkách a jejich trenérce, které na Wikipedii dosud chyběly. Na celé práci mě nejvíce bavilo poznávání jejich příběhů.

Vytrvalí editoři napříč generacemi

Kategorie nejaktivnějších editorů opět ukázala, že na Wikipedii neexistují věkové hranice.

1. místo: Karelkam (73 editací) – prvenství z loňska obhájil Karelkam – a jde o pozoruhodný výkon mimo jiné proto, že editovat začal v roce 2019, ve svých 78 letech.

Editovat Wikipedii jsem začal na podzim 2019, bylo mi tehdy 78 let. Editování Wikipedie, včetně Wikidat a nově i Wikicest, se stalo mým koníčkem. Rozšiřuji si znalosti a mám pocit, že dělám smysluplnou činnost. Baví mě objevovat historické souvislosti a zjišťovat, kolik chytrých, někdy polozapomenutých lidí pochází ze střední Evropy včetně Česka. Jsem si vědom toho, že editování Wikipedie je kolektivní činností, a jsem vděčný za případné korekce mých editací.

2. místo: V0lkanic (47 editací) – druhý nejaktivnější editor si vzal za cíl systematicky vyplňovat mezery v politice a na akademické půdě.

Jan Hlaváček, CC BY 4.0, prostřednictvím Wikimedia Commons

V rámci letošního ročníku výzvy jsem se zaměřil na psaní článků o významných ženách, které působily v oblastech, o které se zajímám a které mi jsou nějakým způsobem blízké – tj. v politice a na akademické půdě. Z českých akademiček jsem například napsal články o současné předsedkyni Akademického senátu UP Ireně Smolové, bývalé prorektorce UK Sylvii Opatrné či o bývalé děkance Farmaceutické fakulty UK Evě Kvasničkové. Z oblasti politiky bych pak zmínil bývalou premiérku Severní Makedonie Radmilu Šekerinskou, slovenské europoslankyně Zitu Pleštinskou a Moniku Smolkovou a od nás z Česka pak bývalou náměstkyni primátora Pavla Béma Hanu Žižkovou, bývalou pražskou radní Evu Vorlíčkovou, současnou starostku Ostravy-Poruby Lucii Baránkovou Vilamovou či aktivistku Báru Stárek. Do budoucna bych se rád psaní článků (nejen) o významných ženách u nás i v zahraničí věnoval i nadále, protože toto téma na Wikipedii stále podle mého soudu není zpracováno dostatečně.

3. místo: Kurkic5 (36 editací) – třetí příčku v kategorii nejaktivnějších zkušených editorů obsadil Kurkic5, jehož 36 příspěvků skvěle doplnilo letošní celkové výsledky.

Titul nejaktivnějšího nováčka letos získal S.Horak1, uživatel, jehož účet vznikl 24. března 2026, tedy přímo v průběhu výzvy.

Sto let ženských příběhů. Fotografie s globálním dosahem

O další ceny se v rámci transparentnosti losovalo přes službu RandomPicker. Ze zúčastněných byli vylosováni uživatelé Prikryl a Podrouzek, z fotografů a fotografek Mojmir Churavy a Dirillo. Účastníci a účastnice během výzvy celkem nahráli na Wikimedia Commons 221 snímků. Tato práce má přesah daleko za českou Wikipedii – fotografie pod svobodnou licencí mohou okamžitě ilustrovat články napříč všemi jazykovými verzemi, stejně tak mohou být zdarma využity kdekoli jinde, dodrží-li přitom příslušnou licenci.

Wikipedistka Dirillo se letos zasloužila o mimořádný objev: narazila na databázi Frauen in Bewegung 1848–1938 Rakouské národní knihovny, ze které sama nahrála a upravila desítky historických snímků. Najdeme mezi nimi portréty rakouské sociálnědemokratické poslankyně Adelheid Popp (z roku 1904, 1909 i z parlamentu 1919), laureátky Nobelovy ceny míru Berthy von Suttner z roku 1911 či vůbec nejstarší známý portrét Boženy Němcové z období kolem roku 1860. Z osobností spojených s první republikou pak přibyla fotka Alice Masarykové z roku 1921 a Anny Honzákové z roku 1902 – první české lékařky s diplomem z české univerzity.

Do výzvy se zapojuji už několik let. Upřímně řečeno, je to pro mě tak trochu osobní záležitost: během života jsem opakovaně narážela na to, že pokud jde o postavení žen ve společnosti, zejména v té tuzemské, za ta léta se toho zase až tolik nezměnilo. Že ty srážky s diskriminací a lidskou hloupostí mě naučily značné obezřetnosti, potvrzuje ostatně i fakt, že jsem se v úvodu svého působení na Wikipedii, kde drtivou většinu editorů tvoří muži, ukryla za genderově neutrální přezdívkou a stejně neutrálně jsem komunikovala i v diskusích – a teprve až po letech jsem se tam začala vyjadřovat v ženském rodě. Letos se mi podařilo narazit na ‚roh hojnosti‘ v podobě stránek projektu Frauen in Bewegung 1848–1938 na webu Rakouské národní knihovny ve Vídni, kde jsou popsány osudy významných žen – spisovatelek, novinářek, političek, aktivistek – které v uvedené době žily na území Rakousko-Uherska. Tedy samozřejmě včetně žen z Česka a Slovenska. Během letošní výzvy jsem tak – zcela nečekaně a k vlastnímu překvapení – ‚vytáhla‘, upravila a nahrála zhruba sedm desítek historických fotografií, přičemž až na zhruba pět snímků všechny pocházely z výše uvedeného zdroje. A pochopitelně jsem ráda, že takto získané dokumenty našly uplatnění na Wikidatech a v článcích na české i německé Wikipedii.

Galerie 20. století

Wikipedista Mojmír Churavý se zaměřil na fotografie do infoboxů nově vznikajících hesel a jeho 79 nahrávek tvoří jakousi galerii ženských osudů 20. století. Je mezi nimi portrét Hany Bradyové, dívky z Terezína, jejíž příběh obletěl svět díky knize Hanin kufřík. Nechybí ani snímky Milady Horákové, Felice Schragenheim, Lei Mrázové nebo Anežky Čermákové-Slukové.

V letošním roce jsem se soustředil na vyhledávání a doplňování fotografií do infoboxů žen, jejichž některá hesla účastníci soutěže v rámci výzvy nově vytvářeli. Chtěl jsem vyplnit mezeru, která vzniká tím, že napsat životopisné heslo je sice pro mnohé wikipedisty pracné, ale možné, zatímco přidávání fotografií do obrázkového uložiště Wikimedia Commons je většinou nad jejich technické síly. Pochopitelně jsem dával přednost starým fotografiím neznámých autorů, dohledatelným na internetu, zejména u žen narozených před první světovou válkou, případně ještě dříve, a nejpozději pak mezi oběma světovými válkami. Zároveň jsem se snažil o vyhledávání portrétů s co největším rozlišením a takových, aby snímky působily na pozorovatele příjemným dojmem. Tomu jsem také přizpůsoboval i jejich případné retuše – odstraňování škrábanců, fleků, zlomů a objektů v pozadí, které zbytečně odvádějí pozornost.

Vedle vylosovaných fotografů a fotografek nahráli na Wikimedia Commons zajímavé fotografie i další přispěvatelé a přispěvatelky. Wikipedista ZSsen z benefiční akce Společně za Ukrajinu 2026 v Praze nahrál portréty Agnieszky Holland, Magdy Vášáryové, Jitky Čvančarové a fotografky Ami Vitale – žen, jejichž aktuální portréty pod volnou licencí na Wikipedii dosud chyběly. Editor Markri~cswiki přidal sérii unikátních historických snímků z humanitární mise Lady Muriel Paget v poválečném Československu: infekční nemocnici v Turzovce a Chustu, sklady Britského červeného kříže v Žilině a otevření dětské nemocnice v Bytčici z roku 1921. Z prostředí Národního divadla pak doplnil několik portrétů J.Broukal.

Březen patřil ženám, květen patří vědě

Ať už jde o hodiny retušování fotek, překlady z angličtiny nebo mapování sportovních úspěchů, za každou úpravou je vědomé rozhodnutí, že dané osobnosti si naši společnou paměť zaslouží. Encyklopedie je tak úplná, jakou si ji sami uděláme.

Kdo se chce do podobné práce zapojit hned, nemusí čekat na další březen. Právě teď probíhá Měsíc vědy na Wikipedii. Tato tematicky navazující výzva je věnována osobnostem a tématům z oblasti vědy. A pro ty, kdo chtějí pokračovat se ženskými biografiemi, WikiProjekt Ženy běží celoročně.

Děkujeme porotě, partnerovi výzvy Akademii věd ČR a především všem 61 účastnicím a účastníkům.

Náhledový obrázek: Richard Sekerak (WMCZ), CC BY-SA 4.0, prostřednictvím Wikimedia Commons

Když žák marodí, AI maká. Automatizace pomocí Google Workspace Studio Pavel Hodál 22. 5. 2026

Tým Flipper Devices dnes oficiálně odhalil svůj nový projekt Flipper One. Nejde o nástupce populárního Flipperu Zero, ale o zcela nové zařízení s odlišným zaměřením. Zatímco Zero je kapesní multitool pro práci s bezdrátovými protokoly a přístupovými systémy, Flipper One je plnohodnotný linuxový počítač ve formátu cyberdecku, navržený pro síťovou analýzu, penetrační testování a pokročilou práci s IP sítěmi.

📖 Přečíst celý článek →

Tělo nemusí být jen fyzická schránka. Může být součástí identity, způsobem komunikace i prostředkem, jak porozumět sami sobě. Umělkyně a kurátorka Karin Písaříková z Fakulty výtvarných umění a Fakulty architektury VUT ve své tvorbě propojuje umění, psychologii i architekturu a skrze uměleckou tvorbu hledá odpovědi na otázky, jak nás formuje okolní prostředí. Inspiraci nachází v každodennosti i vlastním životě – od mateřství přes zkušenost života v zahraničí až po práci s veřejným prostorem a nezávislou kulturou.👤🎨🔍

Jak umění formuje vnímání nás samých? Lze identitu zkoumat uměleckou tvorbou? Jak nezávislá kultura oživuje města? A proč právě nedokonalost vytváří prostor pro kreativitu i svobodu?

Timeline epizody:

2:18 – Moment, kdy si uvědomila, že chce tvořit
5:01 – Umění jako forma terapie
5:45 – Jak architektura reaguje na potřeby nezávislé kultury
10:32 – Publikace Undercover
15:01 – Život v Japonsku
17:06 – Co je tělový design
22:15 – Jaké odpovědi tvorbou hledá
26:45 – Význam identity

Od dubna 2026 s námi na advokační agendě spolku Wikimedia Česká republika spolupracuje Ondřej Cakl. Advokační práci se věnoval v organizacích obhajujících občanská práva, lidská a sociální práva či právní stát (Integria, Nepodmíněný základní kolektiv, Transparency International), a nyní posílí náš tým.

Zabýval se obranou svobodných voleb, omezováním klimatické korupce, obranou před nenávistnými útoky na sítích, školením novinářů a lidskoprávních aktivistů (nejen v) v Barmě, ochranou klimatu ale také posilováním hlasu pro zavedení nepodmíněného příjmu. Věříme, že své zkušenosti přetaví v účinnou advokační strategii pro rozvoj Wikipedie a souvisejících projektů. 

„Informace v dnešním světě přinášejí moc. Můžeme dodat – bohužel“, říká Ondřej.

„Wikipedie je pak snahou poskytnout informační moc všem, komu je v komodifikovaném světě upírána. Ba dokonce je možné říci, že Wikipedie má někde v hloubi své DNA snahu oponovat představě, že informace mají přinášet moc, a naopak proklamovat představu, že informace mají především sloužit k tomu, aby svět byl lepším místem pro život.“

A proklamovat to bude třeba. Wikipedie, stejně jako globální informační prostor, čelí řadě výzev. Mezi ty nejkonkrétnější patří vpád generativních jazykových modelů AI do globalizované mediální sféry nebo ochrana dětí před nebezpečím digitálního světa (age limit verification), či obrana svobodného přístupu k informacím (konkrétně např. ochrana novinářů před šikanujícími soudními procesy SLAPP). Jde o výzvy, v nichž bude potenciálně podkopávána samotná existence Wikipedie, ale současně o výzvy, v nichž je právě Wikipedie součástí řešení (nikoliv problému) a má obrovskou sílu přispět k jejich zvládnutí. 

Těšíme se, že v jejich zvládání náš tým posílí nový kolega.

Odkaz na Wikipedii.

Raspberry Shake je cenově dostupný seismograf postavený na Raspberry Pi, který umožňuje komukoli monitorovat zemětřesení a vibrace půdy z domova. Podíváme se na to, jak funguje, kolik stojí, na co si dát pozor při instalaci a jaké existují DIY alternativy.

📖 Přečíst celý článek →

Idem na Barcamp Kolín. A budem hovoriť o tom, čo by som chcel vedieť, než som začal viesť ľudí

Lebo niektoré veci sa neučia. Hodia ťa do nich. Vedenie ľudí je presne takéto. Tak som si pripravil to, čo by som chcel vedieť na začiatku. Nie teórie. Nie modely z kníh. Veci, ktoré mi v reálnych situáciách reálne pomohli - alebo by mi boli pomohli, keby som ich poznal skôr.

A to celé poviem 23. mája 2026 na Barcamp Kolín.

Čo by som chcel vedieť, než som začal viesť ľudí

Tak sa volá moja prednáška. Rola príde s očakávaním, že to nejako zvládneš. Že keď si bol dobrý ako IC, budeš dobrý aj ako manažér.

Lenže to je úplne iná disciplína.

Zrazu už nejde o tvoju prácu. Ide o ľudí okolo teba. Ich rast, ich pochybnosti, ich konflikty, ich očakávania. A to, čo ťa doteraz robilo úspešným - tvrdé skills, rýchlosť, výkon - prestáva stačiť. Lebo už nestačí byť dobrý. Treba, aby boli dobrí aj ostatní.

O čom budem hovoriť

Veci, ktoré sa dejú v reáli - a ktoré som musel zažiť , aby som ich pochopil.

• Ako zvládať zmeny bez toho, aby tím spadol do chaosu a frustrácie
• Prečo otvorenosť a zdieľanie dramaticky znižujú nedorozumenia
• Ako robiť 1:1 stretnutia tak, aby mali skutočný dopad
• Prečo by tvojou hlavnou úlohou malo byť uľahčovať život tímu, nie sebe

Posledný bod je možno najnepríjemnejší. Lebo zmení definíciu toho, čo robíš v práci.

Pre koho je to

Pre každého, kto začína viesť ľudí. V startupe, v korporáte, v agentúre, v štátnej organizácii - jedno. Tá samota na začiatku je všade rovnaká.

Aj pre tých, čo už nejaký čas vedú a cítia, že sa zasekli.

A úprimne - aj pre tých, čo zvažujú, či vôbec do toho ísť.

Kde a kedy

Barcamp Kolín, 23. mája 2026, podnikateľský inkubátor CEROP. Krásne miesto, bývalý zámok.

Moja prednáška ide od 10:15 v Dolnom hlavnom sále Ascenta.

Hneď po Lucii Schweinerovej a jej Leader jako maják - čo je pre mňa krásna náhoda, lebo o leadershipe sa toho v ten deň povie veľa, a tieto dve prednášky pekne nadväzujú.

Vstup je zdarma. Stačí sa zaregistrovať na barcampkolin.cz.

Ešte jedna vec

Barcamp nie je konferencia, kde prednáša pár "expertov" a zvyšok počúva. Je to formát, kde môže prednášať každý, kto má čo povedať. A účastníci si sami vyberú, koho chcú počuť.

Príď. A poďme sa o tom rozprávať aj po prednáške.

Potkáme se u Kolína...