Planeta OpenAltDárcovství v Česku dramaticky roste, jak dokládá nový výzkum realizovaný STEM pro Úřad vlády ČR s finanční podporou Technologické agentury ČR. Analýza dat z daňových přiznání platforem Darujme.cz a Donio.cz ukazuje, že za posledních deset let se objem darovaných prostředků téměř ztrojnásobil. Výzkum iniciovala pracovní skupina Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, které je Nadace OSF součástí.
S veľkou pokorou preberáme v Labyrinth Labs pomyselnú štafetu od Stell-ERP v organizovaní AWS User Group meetupov v Bratislave.
OpenAI vylepšila hlasového asistenta (či asistentku), ktorá ešte nie je dostupná v krajinách Európskej únie. A zatiaľ v každom videu, článku alebo statuse som sa dočítal o zlej EÚ, ktorá nás ochudobňuje o výdobytky AI. No a že vďaka tomu Európa nemôže napredovať pred Čínou alebo Spojenými štatmi.
Dennis Troper, manžel Susan Wojcicki informoval, že zomrela na rakovinu pľúc. Mala 56 rokov.
Od verzie 7.4 prechádza Redis na duálne licencovanie a to Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1), namiesto pôvodnej BSD licencie. Nie je teda už open-source, čo sa týka OSI definície.
Naša demokracia je relatívne mladá. Aj preto si vyžaduje toľko starostlivosti. S rôznymi priateľmi hovoríme, že sa častejšie stretávame na protestoch, než príjemnom rozhovore. Ale to je to najmenej, čo pre ňu môžeme robiť. Nemusíme pre ňu zomierať, ako naši susedia a bratia.
Sedím vo vlaku do Štrby, je slnečný letný deň. Začiatok júla. Posledné 2-3 roky pri voľných chvíľkach reflektujem svoje životné postoje, čo mám rád, ale aj zlozvyky. A toto je perfektné miesto, kde sa môžem pozrieť na vlaky.
Posledný pár rokov ide celkom dobre phishing. Určite vaša banka, pošta, kuriér, alebo obchodný reťazec vás upozorňovali na prebiehajúce útoky. Email takmer na nerozoznanie od pravého, webový portál s celkom precízne ukradnutou grafikou.
Tak čo, stihli ste vyplniť dotazníček, že si neprajete trénovanie AI od spoločnosti Meta na vašich dátach? Mal som ho otvorený, ale keď som si uvedomil na akých dátach Slovákov a Sloveniek by sa trénovalo, tak som si to rozmyslel.
Na českej ecommerce scéne sa toto leto odohráva zaujímavý príbeh. Informácií je zatiaľ minimum, ale v skratke takto.
Tomu poviem šok na slovenskej start-up scéne. Že sa objavý unicorn (firma s hodnotou nad 1 miliardu amerických dolárov) asi nečakal nikto.
Chcete se rozvíjet v prestižním mezinárodním programu? Máte komunikační dovednosti a systematičnost v malíku? V programu Stronger Roots hledáme posilu – přihlaste se!
Již poosmé vypukla na české Wikipedii soutěž s názvem Popiš památku. V ní píšeme nové encyklopedické články o kulturních památkách v Česku i v Evropě.
Kulturních památek je v České republice přes čtyřicet tisíc. Každý rok jich řada nových přibyde. Přibližně čtvrtina z nich jsou stavby, které už splňují parametry na to, aby na Wikipedii byly popsány, tedy parametry tzv. encyklopedické významnosti.
Jedná se o téma, které je oblíbené, které na Wikipedii patří a které má přesah i mimo encyklopedii – dobře zdokumentované regiony na Wikipedii mají ohlas i co se týče turistického ruchu v reálném světě.
Soutěž Popiš památku se koná na přelomu ledna a února v podstatě již každý rok. Postupně jsme ji rozšiřovali o řadu témat. Nejprve o památky slovenské, posléze o všechny evropské. Letos se podařilo ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, resp. tamním oddělením portugalistiky při Ústavu románských studií uskutečnit jednu překvapivou novinku, a to portugalskou kategorii.
Je to tak. Pokud napíšete články o portugalských památkách, tak můžete vyhrát knižní ceny, které nám poskytl právě uvedený ústav.
Portugalsko je v tomto směru tak trochu netradiční volbou. Jedná se o zemi, která má ohromnou tradici – koneckonců se jednalo o světovou mocnost, která se podílela na zámořských objevech. Na české Wikipedii je však poměrně málo zdokumentovaná. Loni navíc země oslavila 50. výročí své cesty k demokracii, když tamní Karafiátová revoluce svrhla režim António Salazara.
Na vítěze čekají knižní ceny o památkách, vybrané historičkou architektury. Oceněni budou nejen aktivní přispěvatelé, ale i autor nejhodnotnějšího příspěvku (kterého změříme nástrojem Wikirank), ohodnotíme také nováčky a některé ceny budeme losovat. Šanci tak mají v podstatě všichni účastníci a účastnice.
Soutěž probíhá ve spolupráci s partnery. Již dlouhodobě s námi spolupracuje například časopis Propamátky.
Jak se do soutěže zapojit? Stačí si vybrat ze seznamu vhodnou památku, třeba v blízkosti vašeho bydliště. Na výběr jsou různé fary, kostely, tvrze, hrady, zámečky, mosty a podobně. Vybírat lze i z novějších staveb, např. různých vil, domů nebo radnic. Stačí kliknout na červený odkaz vybrané památky, napsat článek a potom jej vložit do soutěžního rozhraní. Tam patří památky české i evropské.
A nebo se můžete „vydat“ po Evropě až na konec světa – do Portugalska. Tyto soutěžní příspěvky do našeho rozhraní neukládejte ale do shrnutí editace dejte hashtag #portugalsko
Články můžete překládat z jinojazyčných verzí Wikipedie, anglické, portugalské nebo jakékoliv jiné. Jen si dávejte pozor na kvalitu textu, neboť strojové překlady jsou sice super, zvlášť v dnešní době umělé inteligence, ale ve výsledku bez důkladné kontroly mohou nadělat více škody než užitku. Proto se podívejte na časté chyby překladačů. A pokud hledáte zdroje na psaní článků tak se u nás něco také najde.
Máte oblíbené místo v Česku, Evropě nebo Portugalsku, které vás zaujalo svou historií, architekturou nebo příběhem? Napište jeho popis, zdůrazněte, čím je jedinečné, a přihlaste svůj příspěvek do naší soutěže. Přidejte se a pomozte oživit kulturní dědictví na Wikipedii prostřednictvím vašich článků!“
Nadační fond Hyundai i v roce 2024 vyhlásil grantovou výzvu zaměřenou na rozvoj občanské společnosti a ochranu životního prostředí v Moravskoslezském kraji. Porota vybírala z rekordních 105 přihlášených projektů. Částkou 2 490 880 Kč podpoříme 14 místních organizací a jejich environmentální a komunitní aktivity.
Již tradičně se od konce října do půlky prosince koná výzva Československo. Tento projekt se zaměřuje zejména na doplňování chybějících článků o osobnostech, událostech a reáliích spojených s Československem.
Foto: Sumperak – kresba, Autor: Filo, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons.V rámci letošního ročníku probíhala nově také fotografická soutěž zaměřená na focení dobových staveb, tzv. šumperáků. Jak uvádí Wikipedie, je šumperák označení pro typ rodinného domu, jehož projekt vznikl na konci šedesátých let 20. století.
Někteří tyto stavby obdivují, jiní se jim vysmívají. Jednoznačně jde však o součást naší kulturní historie, která je svědectvím své doby. Mnoho z těchto budov už nenávratně zmizelo, jiné byly přestavěny a modernizovány. Najdou se ale i takové, které stojí v původní podobě dodnes. Cílem soutěže bylo zmapovat, co nejvíce podob tohoto fenoménu české užitné architektury 20. i 21. století. Součástí výzvy byla i úvodní online přednáška Tomáše Pospěcha, autora publikace Šumperák.
Do mikrosoutěže Šumperáky se zapojilo celkem 13 fotografů, kteří si dali tu práci a nahráli na Wikimedia Commons 32 unikátních fotografií těchto staveb. V porotě soutěže usedl mnohaletý aktivní wikipedista, fotograf, organizátor soutěží a člen rady spolku Wikimedia Česká republika Aktron; dále již zmiňovaný Tomáš Pospěch, historik, odborník na Šumperáky a autor knihy Šumperák a koordinátor fotografických programů Richard Sekerák.
Vítězem Mikrosoutěže Šumperáky se, s rozdílem jednoho bodu, stal Bazi s fotografií Šumperáku ve Slavkově u Brna. “Je to pěkně a původně dochovaný šumperák”, shrnul Tomáš Pospěch.
Foto: Slavkov u Brna, ČSA 1189, šumperák, Autor: Martin Strachoň, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.
Vítěz získává roční licenci k programu ZPS X, od partnera soutěže společnosti Zoner, která dlouhodobě podporuje fotografy nahrávající na Wikimedia Commons. Všichni fotografové, kteří splnili pravidla, obdrží ponožky od Klubu Pánů z Ponožkovic, partnera projektu WikiProjekt Československo a Wikipedistické vyznamenání.
Foto: Šumperáky Heroutova 2024, Autor: Marie Čcheidzeová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.
Foto: Šumperák, Husinec (01), Autor: Jana Sekyrová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.
Foto: Klášterec nad Ohří, Okál 2, Autor: Jarmila Klášterec, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.
Foto: Šumperák ve výstavbě, 70. léta, Kardašova Řečice, okres Jindřichův Hradec, Autor:Ludmila Zellner Rotbauerová, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.
Foto: Hostinne Husitska 750, Autor: JiriMatejicek, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.
Foto: Dům Františka Štěpáníka Šumperk 2024, Autor: Arciol24, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.
Foto: Dům Františka Štěpáníka Šumperk 2024, Autor: Arciol24, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.
Foto: Šumperák Dobříš 01, Autor: Stepan.hasek, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.
Foto: Cista u Horek 31, Autor:JiriMatejicek, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.Na portálu Root.cz byl dnes publikován můj nový příspěvek do seriálu Postřehy z bezpečnosti, v němž se podíváme na kybernetický útok na slovenský katastr nemovitostí, pokutu pro Evropskou komisi pro porušování GDPR nebo zvýšenou spolupráci Telegramu s policejními složkami…
Ak v biznise máte obavu, že vám konkurencia ukradne vaše know-how, ľudí, technológie, biznis model, zákazníkov - môže to byť veľký problém. Poznám veľa founderov, podnikateľov čo uvažujú, čo ak sa to stane.
A potom sú tu firmy, ktoré to majú vyriešené. Lebo ...
Inovujú, myslia a pracujú pre budúcnosť, modernizujú, vylepšujú seba, kolegov a aj spoločnosť. Majú stratégiu, taktiku a napredujú. Splniteľné plány. Čiastkový, ale kontinuálný progres. Releasujú nové verzie, features, zlepšujú zákaznícky zážitok a rozpoznateľnosť značky.
Ak ich niekto okopíruje, tak kopíruje ich minulosť. Ich históriu.
Lebo oni sú už niekde ide. V budúcnosti.
Ak aj vy takto uvažujete a fungujete, tak sa nemusíte báť, že vás okopírujú.
S prvními lednovými týdny je tu i nová epizoda pravidelného speciálu podcastu ALEF SecurityCast. Najdete ji na YouTube a na Spotify a podíváme se v ní na krádeže kryptoměn ze strany severokorejských APT aktérů, zranitelnosti v infotainmentech vozů Škoda, kompromitaci velkého množství rozšíření pro prohlížeč Chrome i řadu dalších témat…
Zveme Vás na první letošní sraz spolku OpenAlt v Brně, v tradiční třetí pátek v měsíci – 17. 1. 2025 v 18:00.
Místem pro naše setkání budou prostory Red Hat Labu na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity na adrese Botanická 68A. Lab se nachází v pátém patře CERIT Science Park, místnost S505. Při vstupu hlavním vchodem se vydáte doprava po schodech, nebo můžete využít výtahy. Pokud se ztratíte, nebojte a volejte +420 602 797 774, nebo pište na konferenčním Telegramu. Děkujeme společnosti Red Hat za možnost využití prostor Red Hat Labu!
Od nového roku bychom rádi obnovili srazy, které doufáme budou přínosné pro naši komunitu a to od krátkých přednášek, diskuzí, výměny zkušeností a znalostí, až třeba po zapojení při organizace konference OpenAlt.
V rámci srazu si můžete vyslechnout krátké přednášky s tématy:
A co víc, pokusíme se i přednáškový blok živě streamovat na vhsky.cz!
Naše spolkové srazy jsou volně přístupné a otevřené všem zájemcům nejen o otevřené technologie.
Rozhovor Pavla Bednaříka a Karla Čapky s Annie Rauwerda, influencerkou, zakladatelkou instagramového kanálu Depths of Wikipedia a budoucí autorkou knih. Nebo neurovědkyní, kdo ví.
Byla jsi na Wikimanii v Katovicích pozvána, nebo je to tvůj osobní zájem?
Chtěla jsem na Wikimanii jet, proto jsem si požádala o stipendium a dostala ho. Organizátoři mi uhradili hotel. Ale je to můj osobní zájem zde být, proto jsem si koupila letenku. Je to moje druhá Wikimanie, které se účastním osobně, předtím jsem byla jen online. V roce 2019 jsem do Stockholmu nepřijela, protože jsem to tehdy s Wikipedií nemyslela tak vážně – jen jsem opravovala nějaké překlepy.
By Ian Shiff; uploaded by annierau – Ian Shiff, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons Nechci wikipedisty využívat
Považuješ se za členku komunity Wikipedie?
Ano, cítím se být součástí komunity. Dříve jsem Wikipedii editovala jednu hodinu denně, v té době jsem si rozhodně nepřipadala jako členka komunity. Nechci se totiž cítit, jako bych wikipedisty nebo jejich práci využívala. Čím více edituju, tím více si toho vážím. A editovat je fajn, je to velmi návykové. Jako wikipedistka procházím různými fázemi. Někdy edituji hodně, jindy jsem týden mimo. Občas se mi stane, že si něco vyhledám, najdu článek na Wikipedii a mám pocit, že musím okamžitě všechno upravit.
Vytváříš původní hesla? Věnuješ se nějakému konkrétnímu oboru?
Někdy ano. Hodně mi záleží na článcích, které mají hodně zobrazení, ale jen pár editorů. Na zjišťování počtu zobrazení stránek používám nástroj xtools.Většinou jsou to témata z oblasti popkultury. Youtubeři, influenceři, filmy, zkrátka články, které jsou často terčem vandalismu. Na nich se potom snažím pracovat.
Účet Depths of Wikipedia (Hlubiny Wikipedie) jsi založila jako součást zinu.
Je to tak. Jedna z mých kamarádek chtěla založit zin, ve kterém by vytvořila stránku, kde by každý z našich přátel dostal prostor na to, popsat co dělal během pandemie. To bylo v březnu 2020. Mysleli jsme si pochopitelně, že to bude zábava jen na pár týdnů. Prozkoumávala jsem v té době články na Wikipedii a nacházela spoustu zajímavostí, které Wikipedie nabízí. Říkala jsem si, že je musím někam dát, abych s tím něco udělala. Chtěla jsem se o ně podělit.
Jak jsi na to jméno přišla?
Nejdřív se to jmenovalo Deep Wikipedia (Hluboká Wikipedie), za hodinu jsem to změnila na Depths of Wikipedia. A u toho už jsem zůstala.
V přednášce na TEDu jsi vysvětlovala, že hluboce obdivuješ wikipedisty a že tato stránka je tvou poctou jim a jejich práci. Že to není jen o bláznivých zajímavostech, které shromažďuješ.
Někdy mi to vrtá hlavou víc než jindy. Existuje tolik způsobů, jak do Wikipedie přispívat. Každý týden objevím nové zákoutí, kde lidé odvádějí hromadu práce. Čím dál víc nacházím respekt a uznání pro dobrovolnickou práci, kterou wikipedisté dělají.
Zveřejňuješ i to, co ti posílají ostatní?
Většinou využívám vlastní objevy. To, co mi posílají ostatní, je většinou až moc podivné,nebo jsou to věci, které jsem již sdílela. Snažím se je číst všechny, ale nedělám to hned. Kontroluji je jednou či za dva týdny. Často jsem těmi příspěvky zahlcená (smích).
Jak si příspěvky organizuješ? Máš nějaký publikační plán? Jaká je tvoje pracovní rutina? Je to práce na plný úvazek?
Nejsem nijak extra organizovaný člověk. Zveřejňuji příspěvky při výročích. Mám kalendář výročí. Sociální média nejsou moje práce na plný úvazek, Depths of Wikipedia dělám obvykle tak dvě hodiny denně. Vlastně nejvíc času teď věnuji psaní knihy o specifických zákoutích Wikipedie. Snažím se v ní věnovat více práci editorů. Chtěla bych tímto způsobem dělat Wikipedii pozitivní PR. Předpokládám, že mám více sledujících než oficiální účet Wikimedia Foundation, že? (smích)
Všimli jsme si, že tvá práce už byla oficiálně uznána orgány Wikimedia Foundation. Už jste se setkali?
Ano. Vzpomínám si na svůj první e-mail z WMF. Byl to Zack Mac Kouwen, vedoucí oddělení komunikace. Psal, že by chtěl zajít na kávu, byla jsem z toho nadšená, protože jsem si myslela, že to, co dělám, není nic moc. Stalo se to rok a půl po založení mého účtu. Na počátku jsem totiž měla jen několik stovek sledujících, většina z nich byli moji přátelé. Později, když jsem jich měla tisíc, jsem si řekla – dobře, nemám tisíc přátel, asi to začíná být významné. V srpnu nebo v září stránka dosáhla 10 000 sledujících a já si myslela, že už to začíná být obrovské. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla dosáhnout milionu!
Autor: Pavel Bednařík (WMCZ) – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.Mohla bys nám vysvětlit svůj obchodní model? Pokud to samozřejmě není tajemství…
Není to tajemství. Původně jsem si vůbec nemyslela, že to bude vydělávat peníze. Teď už ale peníze vydělávám. Snažím se být uctivá a respektující, protože desatero Wikipedie je založeno na tom, že vše je zdarma a dostupné. Opravdu se snažím nedělat vtíravé reklamy. Jediné, co dělám, jsou komediální živá vystoupení s tématem Wikipedie, na nichž vybírám vstupné. Jinak jsem udělala pouze dva sponzorské příspěvky – oba byly k připravovaným filmům – a měla jsem z toho opravdu špatný pocit, protože Wikipedie žádné reklamy nemá. Rozhodla jsem se to dál nedělat. Stále jsem otevřená jakýmkoliv nabídkám, ale nesmí to být proti zásadám Wikipedie.
Zmínila jsi se o svých stand-upech. Jaká je intenzita tvých vystoupení? Baví tě vystupovat před lidmi?
Ano i ne. Ze začátku jsem byla nervózní, teď už naštěstí nejsem. Vždycky jsem si dělala prezentaci, hodně jsem se připravovala. Během let se to ale změnilo. Celkem jsem vystupovala asi padesátkrát. V roce 2023 jsem vystupovala hodně, aktuálně pořádám hlavně editatony.
Mohla bys nám říci více o newyorských editatonech?
Wikimedia New York nedávno navázala spolupráci s Craigslistem (celosvětový inzertní portál, pozn. aut.) který má spoustu peněz. Pomáhá s pořádáním editatonů pro úplné začátečníky. Zatím jsme udělali jen jeden, ale pokračujeme s dalšími. Já si připravuji úvodní řeč a nějaká zábavná fakta a zajímavosti o Wikipedii.
O čem bude tvá kniha?
Sestává z několika rozmanitých krátkých kapitol. Některé z nich vycházejí z vtipných diskusí na diskusních stránkách Wikipedie, je jich tam tolik! (Ano, my víme!) Jiné jsou založeny na změnách článků v čase, další jsou o zajímavých článcích a jejich editorech. Když si je lidé přečtou, mohou získat lepší představu o tom, jak Wikipedie funguje. Ale není to úplná historie Wikipedie nebo něco podobného. Mým hlavním cílem je lidi pobavit, druhým cílem je naučit je, jak Wikipedie funguje.
To je pochopitelné, protože žijeme v době infotainmentu.
Často se za uživatelským jménem skrývá výjimečný člověk. Prozkoumat ho můžete většinou jen při živých akcích, těžko když bude sedět doma za svým počítačem.
Co se stane s Wikipedií za pět let? A co s kanálem Depths of Wikipedia?
Je zřejmé, že bude na internetu mnohem více obsahu generovaného umělou inteligencí, což by Wikipedii mohlo učinit ještě cennější, protože její obsah je generován lidmi. Dovedu si ale také představit, že by Wikipedie nějakým způsobem zanikla. To by mě trochu mrzelo. Nicméně AI je tak závislá na tom, co Wikipedie generuje, že se toho příliš nebojím.
Co se týče mě a projektu Depths of Wikipedia… No, to bych si musela najít skutečnou práci. (smích) Také bych se jednou ráda vrátila do školy. Vždycky jsem chtěla být středoškolskou učitelkou přírodních věd, nicméně během vysoké školy jsem začala provozovat Depths of Wikipedia a nemohl jsem si tento sen splnit. Studovala jsem neurovědu a mám pár hodin biologie. Také ještě nevím, kde budu bydlet, momentálně zůstávám v New Yorku. Což se může snadno změnit.
Co takhle najmout nějaké lidi, kteří by se k tobě přidali? Máš tolik příznivců, že by to mohlo vyjít…
Musela bych jim zaplatit! Já mám štěstí, když se mi podaří zaplatit sebe. To asi není schůdná cesta.
Rozhovor vedli Pavel Bednařík a Karel Čapka v Katovicích dne 9. srpna 2024
Je to dvacet, co jsem trvale přešel z Windows na Linux. Při té příležitosti jsem trochu zavzpomínal na to, jaké byly moje začátky s Linuxem a jak svět IT vypadal tenkrát. Fond Daniela Anýže, který spravuje Nadace OSF, podpoří tři mladé talenty v rozvoji zahraniční novinařiny. V první grantové výzvě rozdělíme 788 500 Kč. Finance pokryjí půlroční stáž vybraných novinářek a novinářů v redakci, mentoring a zahraniční reportérskou cestu.
Programování inteligentních agentů a distribuovaných systémů je divné. Různé konceptuální frameworky oboru zavádějí plejádu termínů jako “goal”, “belief” nebo “intention”, jejichž zakódování v běžných programovacích jazycích je těžkopádné a nepřirozené. Jako vždy, když vlastní abstrakce nesplývají elegantně s prostředím použitého jazyka, je to red flag špatného designu, který se vyplatí revidovat a dobře pochopit, co nás k němu vedlo a jestli je to skutečně nevyhnutelné.
Trošku se zpožděním, ale napsal jsem o předplatném Mapy.cz. Cena příjemně překvapila, ale já už se naučil používat něco jiného. V druhé části článku se věnuji tomu, co to je a v čem je to lepší než Mapy.cz. 
Máme ešte dojazd vianočných sviatkov s ktorými sa neodmysliteľne spájajú rozprávky. Medzi tie obľúbené určite patrí Bol raz jeden kráľ…
Je to posledná veľká jazda Jana Wericha a Vlasty Buriana, no a určite si pamätáte ako spolu išli pripraviť lievance. A nahádzali tam všetko čo mali po ruke.
- "Co ta pixla?"
- "Ta se vstřebá."
A presne takýto pocit mám po vypočutí „novej Slovenskej hymny, ktorá nie je pre vás“. Kakofónia, ako keď Pejsek a Kočička piekli tortu. A to sa považujem za hudobne hluchého človeka.
Nie je to slávnostné, nie je to pekné a nie je to hodné. „Jako kdyby měla ruská hymna dítě s Dvořákovou devátou, ale to se sjelo koksem.“
Tá rozprávka končí dobre. Kráľ nakoniec nájde zdravý rozum. Naša politická reprezentácia je od toho ešte v nedohľadné.
PF 2025
Dnes vyšel můj nový příspěvek na stránkách SANS Internet Storm Center, v němž se podíváme na změny v podpoře SSL/TLS protokolů na webových a e-mailových serverech v průběhu roku 2024…
Je 23. září roku 2014 a v Městské knihovně v Praze právě začíná úplně první kurz Senioři píší Wikipedii. V počítačové učebně sedí u klávesnic a obrazovek osm seniorů a seniorek, kteří se pod vedením lektora Vojtěcha Veselého učí, jak editovat největší encyklopedii světa – respektive její českou verzi.
Je rok 2024 a my se ohlížíme zpět. Uběhlo deset let, během nichž se konaly desítky podobných kurzů: v Chebu, Plzni, Ústí nad Labem, Příbrami, Praze, České Lípě, Brandýse nad Labem, Liberci, Miroslavi, Brně, Olomouci, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Zlíně, Vsetíně, Ostravě, Havířově, Karviné i online! Prošlo jimi přes 700 seniorů a seniorek.
U zrodu programu Senioři píší Wikipedii stojí několik lidí. Vše začalo na podzim roku 2013, kdy proběhla první organizační schůzka. U jednoho stolu se sešli wikipedisté: profesor Jan Sokol, Vojtěch Dostál a Vojtěch Veselý. Vedení tehdy ještě nepojmenovaného projektu se ujal Vojtěch Veselý, jeho první lektor. Profesor Sokol program zaštiťoval. Během dalšího roku se nápad finalizuje a medializuje – zmínky o programu nalezneme v České televizi, Lidových novinách a dalších médiích. Organizátoři se připravují, dávají rozhovory, a především žádají o grant Nadaci Wikimedia. Snahy skončily úspěchem. Přibližně o rok později je spuštěn první kurz pro seniory a seniorky v Praze. Ve skutečnosti ale vše teprve začíná.
Od začátku bylo jasné, že nestačí sezvat několik přihlášených do počítačové učebny, poskytnout jim základy a nechat je jít. Proto již v roce 2015 vzniká kurz pro pokročilé – tedy pro ty, kteří svůj wikipedický um chtějí dále prohlubovat. Ještě tentýž rok se pak program dostává i za hranice Prahy. Prvním regionální kurz se uskutečnil v Plzni.
Brzy se kurzy přesouvají do dalších měst, a především začíná školení knihovníků. Cílem aktivity je, aby kurzy mohly pořádat i lektorovat samy knihovny. Čas ukázal, že šlo o funkční a prospěšný nápad – školení fungují dodnes. Program Senioři píší Wikipedii se postupně rozrostl o další činnosti. Začaly vznikat kluby Wikipedie, kde se wikipedisté a wikipedistky dodnes pravidelně scházejí, diskutují a pomáhají si. Od roku 2018 také funguje Seniorské WikiMěsto, každoroční akce, během níž se účastnice a účastníci kurzů vydávají osobně do vybraného města, společně o něm píšou články a pořizují fotografie místních pamětihodností.
Mezi nejnovější aktivity patří například Večerní online Wikiškola pro seniory – každoměsíční workshop, kde se mohou (nejen) absolventi kurzů vzdělávat ve vybraném tématu. Dalším novějším přírůstkem je samostatný kurz zaměřený na největší uložiště svobodných médií Wikimedia Commons.
„Je škoda, když mají senioři pocit, že o jejich zkušenosti a znalosti nikdo nestojí, a přitom by mohli velmi užitečně přispět ke vzdělávání mladé generace,“ říkal již tehdy profesor Jan Sokol
Profesor Jan Sokol. Foto: Petr Novák, Wikipedie, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia CommonsJako všude i u nás platí, že pokud chcete mít fungující komunitu, musíte o ni zejména pečovat, naslouchat jí, přinášet inovace a být flexibilní. Naší snahou bylo nezůstat pozadu a neustále přinášet nové podněty a nápady. Tady je několik příkladů:
Účastníci Seniorského WikiMěsta. Foto: Gampe, Wikipedie, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia CommonsProsinec je na české Wikipedii Měsícem seniorů
Přestože musí často překonávat obavy z technicky náročných úkonů, patří senioři a seniorky mezi nejvděčnější editory Wikipedie. Přemýšleli jsme proto, jak tuto skupinu náležitě ocenit, vyzdvihnout jednotlivé příběhy a dát o nich vědět veřejnosti. Nakonec jsme se rozhodli, že seniorům a seniorkám na Wikipedii zasvětíme celý měsíc. Prosinec se tak od roku 2023 stal na české Wikipedii Měsícem seniorů.
“Wikipedie má pro mě velký význam – zvlášť teď v seniorském věku – protože mě pomohla najít další smysl života, a protože se díky ní můžu setkávat s novými lidmi, kteří mají podobný náhled na život a podobné zájmy. Wikipedii jsem používala již dříve a vždy mě fascinovala. K psaní mě potom přivedla náhoda, kdy jsem si byla v knihovně půjčit nějakou knihu a zjistila jsem, že tam probíhá kurz pro seniory. Okamžitě jsem se přihlásila a od té doby edituji. Na Wikipedii jsem napsala asi 80 článků a nahrála 6000 fotek.” Říká Jana Sekyrová, absolventka kurzů Senioři píší Wikipedii a současná lektorka programu.
V rámci Měsíce seniorů navíc zájemcům nabízíme řadu akcí napříč celou Českou republikou a nabíráme nové účastnice a účastníky do našich kurzů.
Někteří senioři a seniorky se s odchodem do penze mohou potýkat s pocitem nepotřebnosti. Náš program se zaměřuje na seniory a seniorky, kteří mohou a chtějí být i nadále aktivní a společensky platní, a poskytuje jim platformu, na které mohou toto své odhodlání realizovat. Řada z nich se chce i v seniorském věku seberozvíjet a svou prací společnost obohacovat. Z dlouhodobého hlediska se tedy snažíme pozitivně působit na psychiku seniorů a seniorek, dodávat jim pocit potřebnosti a pomáhat jim rozvíjet jejich digitální dovednosti a kritické myšlení. Tvorba Wikipedie je smysluplným trávením času, které má dopad na široké publikum čtenářů. I každý opravený překlep a doplněný zdroj či citace jsou důležitým příspěvkem k udržení její kvality v budoucích letech.
Zapojení seniorů a zejména seniorek je navíc v souladu se Strategií 2030 Wikimedia hnutí. Budovat všeobecnou encyklopedii je možné jen s pestrou komunitou přispěvatelů a přispěvatelek. Senioři a seniorky jsou funkční součástí naší komunity, která se nepotkává jen pod přezdívkami na internetových diskusích, ale je spoluutvářena živými lidmi s konkrétními příběhy. V současné době se řada z nich stala členy a členkami spolku Wikimedia ČR a tvoří zhruba 1/3 účastníků všech našich veřejných akcí, editatonů či akcí s partnerskými institucemi. Nebojí se sdílet své potřeby a často jsou ambasadory či ambasadorkami důležitých změn v komunitě.
Účastníci Seniorského WikiMěsta. Foto: Gampe, Wikipedie, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia CommonsSenioři a seniorky jako součást wiki-komunity jsou samozřejmě i důležitými tvůrci a tvůrkyněmi obsahu. Naše statistiky už roky ukazují, že jeden dlouhodobě zapojený editor-senior s adekvátní podporou má pro českou Wikipedii stran tvorby obsahu nezanedbatelný význam.
Zaujal vás program Senioři píší Wikipedii?
Dárek na závěr
Po několika letech jsme aktualizovali příručku pro začínající wikipedisty, kterou naleznete zde. Může posloužit vám či komukoliv, koho znáte, aby začátek cesty světem Wikipedie byl co nejsnazší. Na její tvorbě se podílel nejeden wikipedista a je dalším důkazem toho, proč je pro Wikipedii seniorská komunita tak důležitá. Tak na další úspěšnou dekádu!
Přinášíme první díl z plánované série Humans of Wikipedia (Lidé Wikipedie), ve které chceme skrze rozhovory přiblížit životy, osudy a práci lidí, kteří často nejsou vidět, ale díky nimž je dnes česká Wikipedie tím, čím je: největší českou encyklopedií se stále rostoucím obsahem i kvalitou, a zároveň komunitou skvělých lidí. Dnes jsme se bavili s absolventem našich seniorských kurzů a aktivním přispěvatelem na Wikimedia Commons, panem Jindřichem Broukalem.
Jindřich Broukal. Foto: Tadeáš Bednarz, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia CommonsPane Broukale, já o vás vím, že jste absolventem kurzů Senioři píší Wikipedii, že jste velmi aktivním ve wiki-světě a že se specializujete především na focení památek, významných budov a nahrávání těchto fotek na úložiště svobodného obsahu Wikimedia Commons, kde pak mohou sloužit jako ilustrace hesel na Wikipedii. Nahrál jste jich už přes 900 a stále pokračujete. Nicméně, když jsem si vás googlil, zjistil jsem na stránkách Národního divadla, že jste mistr světel. Zní to velmi tajuplně, skoro jako z nějaké fantasy literatury.
To vůbec není tajuplné. Je to podobné jako třeba mistr elektrikář, který organizuje práci nějaké party v továrně. Já jsem pracoval v Národním divadle a byl jsem mistr osvětlovač neboli mistr světel. Zkrátka jsem měl pod sebou partu osvětlovačů, s kterou jsme realizovali jevištní osvětlení inscenací.
Co to vlastně obnáší dělat vedoucího osvětlovače v divadle?
Prvotní záležitostí svícení v divadle byla debata s výtvarníkem a především s režisérem nad jejich koncepcí. Na základě této debaty jsem potom já vymýšlel osvětlení scény. Oni měli nějakou představu o nasvícení, jak to má ladit barevně apod., a mým úkolem potom bylo převést to do technické řeči: odkud se bude svítit, jakými druhy reflektorů, barvami a tak dále. Při světelných zkouškách, kterých je asi sedm nebo osm před premiérou, jsem potom seděl v hledišti vedle režiséra a výtvarníka a postupně jsme to dolaďovali a dávali dohromady, od jedné světelné změny ke druhé. V jednom představení je průměrně třeba čtyřicet nebo padesát světelných změn. Všechno se samozřejmě zapíše do paměti osvětlovacího pultu. No a pak už se to pouze doladí při závěrečných zkouškách, když jsou herci v kostýmech, tak, aby na ně bylo dobře vidět a přitom se zachovala požadovaná celková atmosféra.
Tak to je ve stručnosti práce toho mistra světel. Dneska tomu říkají light designer, ale dřív to byl prostě jenom vedoucí osvětlovač neboli mistr světel.
Vy jste se vlastně skrze ta světla podílel i na vyznění her.
No jistě, samozřejmě. Ta atmosféra je důležitá. Světla hodně napomáhají ději. A pokud je ta scéna abstraktní, je založená na projekcích a světelných kombinacích, tak se světla stávají hlavní součástí scénografie.
Portrét Jaromila Jireše z roku 1986. Foto: J.Broukal, CC BY-SA 4.0, prostřednictvím Wikimedia CommonsKromě fotografií pamětihodností na Wikipedii postupně nahráváte také svůj osobní archiv známých osobností právě z Národního divadla. Jak tyto fotografie vznikaly?
Když jsem seděl při zkouškách vedle inscenátorů v hledišti, měl jsem příležitost i prostor fotit. Nejprve jsem si dělal dokumentaci jen pro sebe, zejména dokumentaci toho svícení. K tomu, když už jsem fotil, jsem občas udělal fotografie i herců a hereček. A pak se to dostalo ještě dál. Postupem času jsem svítil profesionálním fotografům při jevištním focení oficiálních portrétů účinkujících pro účely propagace daného představení. A tím pádem jsem si někdy cvaknul s nimi. Jim to nevadilo. Samozřejmě to bylo vždy se souhlasem – jak jejich, tak fotografovaných. No, a nakonec se stávalo, že mě sami herci čas od času požádali, abych jim nějaké fotky taky udělal – pro jejich soukromé účely. Ti profesionálové na to totiž většinou neměli čas, museli každé představení nafotit, odevzdat a běžet zase jinam. Já čas měl.
Tak takhle jsem přišel k focení portrétů. Jestli jste se podíval na Wikipedii, na můj profil na Wikimedia Commons, tam mám právě galerii portrétů z Národního.
Díval jsem se a zaujala mě fotografie Josefa Vinkláře při líčení. Bylo těžké proklouznout do maskérny a vyfotit ho?
To nebylo těžké. Jednak to bylo samozřejmě s jeho svolením, a jednak mě to tenkrát domluvil ten maskér, který chtěl mít památku, jak maskoval Vinkláře. No a Vinklář souhlasil, bylo to dost zblízka, když jsem ho tam cvakal. Pro toho maskéra jsem dělal i jiné herce, když chtěl mít zaznamenané své masky.
Fotíte ještě někdy v divadle?
Ne, už nemám tu možnost. V Národním jsem nastoupil v roce 1969 a byl jsem tam 45 let. Teď jsem už 10 let v penzi. Za tu dobu se to tam úplně změnilo a už tam nemám volný přístup. Jsou tam turnikety a dovnitř pouštějí jen zaměstnance s průkazkami. Důchodci už jsou mimo. Sice tam mám ještě nějaké následovníky, kteří sloužili pode mnou a mohli by mě tam vzít, ale už je nechci obtěžovat. Myslím, že jsem si užil své. Trochu mě to mrzí, ale to se nedá nic dělat. Už je to dneska jinde. Tak teď fotím pro Wikipedii.
Pro Wikipedii dnes fotíte především sochy, mosty, budovy, většinou nějaké statické objekty, ale v divadle jste fotil hlavně lidi a pohyb. Co se Vám fotí lépe? Lidi, nebo sochy?
J.Broukal, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia CommonsTak bavilo mě nejvíc to divadlo. Divadlo je živé a má tu zvláštní atmosféru. Jako osvětlovač jsem vždycky chtěl, aby na mých fotografiích – záběrech ze scény – hrálo roli i světlo. Já mám ale rád taky architekturu, na kterou jsem dřív neměl vůbec čas, protože jsem sloužil v divadle. Teď mám čas chodit po Praze, fotit domy a architekturu vůbec. Využívám při tom nástroj, který se jmenuje WikiShootMe. To je taková mapa, která ukazuje, která významná místa nebo třeba památky nemají na Wikipedii svoji fotografii. Takže se bavím zaplňováním červených koleček, nenafocených míst. Mám rád tedy jednak architekturu a jednak i drobné památky. Fotím křížky, kapličky v krajině a tak dále. Takže když někam jdu jako turista, podívám se na mapu, co tam chybí, a fotím.
Spolek Wikimedia Česká republika pořádá řadu výzev a soutěží, kterými chce motivovat k zaplňování prázdných míst na Wikipedii. Vám by mohly být blízké zejména soutěž Československo, Popiš památku nebo Ohrožené stavby. Zúčastnil jste se někdy? A podařilo se Vám třeba umístit?
Účastním se hlavně těch fotografických soutěží, já nejsem moc psavec, raději fotím. Minulý rok jsem dostal cenu z Wikipedie za nahrání fotek právě z mého archivu. Šlo o soutěž Československo, která vyzývá k tvorbě hesel z období Československa a k nahrávání historických fotografií. Nahrál jsem tam dvě zajímavé fotografie z osmdesátého devátého, kterých je prý na Wikipedii a Wikimedia Commons obecně málo. Byly to fotografie, které jsem fotil během generální stávky z terasy divadla na plnou Národní třídu. Za to jsem získal cenu.
Díky tomu, že nahráváte na Wikimedia Commons fotografie z Vašeho archivu, má mnoho českých herců a hereček u svého hesla právě Vaši fotografii. Nahrál jste tam již celý svůj archiv?
Ještě jsem to všechno dopodrobna neprošel. Když jsem šel do penze, tak jsem fotky, které jsem měl na papíře, daroval archivu Národního divadla. Bylo to asi 400 fotek. Ale zůstaly mi negativy, takže teď pátrám v archivu a pokračuji v sérii herců, hereček a operních zpěváků a zpěvaček. Těch negativů je ale hodně, a tak to nějakou dobu zabere.
Jak jste se vlastně k Wikipedii dostal?
Když jsem před 10 lety odešel z Národního divadla do důchodu, přihlásil jsem se s manželkou na univerzitu třetího věku, kam dosud docházíme. Chodíme na filozofickou fakultu, kde studujeme výtvarné umění a dějiny výtvarného umění, a na fakultu stavební, kde studujeme architekturu.
A zkrátka z filozofické fakulty přišla výzva, že se lidé mohou přihlásit do kurzu Senioři píší Wikipedii. Bylo to začátkem roku 2021, v době covidu. Museli jsme být doma, nesměli jsme opustit Prahu, nemohl jsem jezdit na chalupu, tak jsem si řekl, že toho využiji a přihlásil jsem se do základního online kurzu. Ten jsem absolvoval a potom jsem se přihlásil na další kurzy k Wikimedia Commons, které jsou zaměřené speciálně na fotky na Wikipedii. A vlastně už na jaře roku 2021 jsem začal nahrávat své archivní fotografie. No a od té doby, to je tři nebo tři a půl roku, každý týden přibude pár fotek.
Pak ještě musím říct, že jsem se zúčastnil už tří seniorských WikiMěst.
Jindřich Broukal na Seniorském WikiMěstě. Foto: Richard SekerákSeniorská WikiMěsta jsou většinou vícedenní akce, během nichž se účastnice a účastníci kurzů Senioři píší Wikipedii vydávají osobně do vybraného města psát články a pořizovat fotografie přímo na místě. Účastníte se soutěží, setkáváte se s ostatními wiki-seniory, to vypadá, že jste v té komunitě aktivní, vypadá to, že Vás Wikipedie baví. Co vás na tom vlastně baví?
Co mě na tom baví? Baví mě mít nějaký smysl, účel. A baví mě, že to k něčemu je, že ty fotky někde zůstanou a někomu poslouží třeba k orientaci, protože sám, když jdu na výlet, tak se podívám, co je v tom daném místě za památky. Podívám se na Wikipedii a na fotky. A baví mě, že si před výletem zkontroluji, co je nafocené, co není nafocené, a naplánuji si výlet i podle toho. Prostě jdu do města a už vím, co budu fotit dopředu. To mě na tom baví. Doplňovat nezmapované věci.
Psát Vás neláká?
V rámci toho prvního školení jsem napsal dva články. To jsem se přinutil. Jinak nejsem psavec. Když už, tak články spíš doplňuji. Protože zvlášť hesla o divadlech, o hercích, zpěvácích jsou někdy až příliš stručné. Většinou je uveden pouze rejstřík filmových a televizních rolí, a divadlo tam chybí. Takže někdy hledám v archivech a doplňuji divadelní role. To mě taky docela baví.
Tak jste nakonec i psavec!
To je spíš takové… Vybrat z archivu materiál a doplnit ho na Wikipedii. U těch herců, se kterými jsem se znal, to beru trochu jako křivdu, že tam nemají své divadelní role. Protože pro každého herce, jak je znám, je to divadlo nejdůležitější, tam jsou doma. Je to poslání. Televizní tvorbu, pokud nejde o velké role, berou spíš jako vedlejší činnost. V divadle inscenaci zkouší 3 měsíce, jdou do hloubky postav a pak se postaví před živé publikum a hned vidí jeho reakci. S tou postavou pak dál žijí několik let. Mít v divadle velkou roli, to si každý velmi cení. A mně je to líto, když to tam není uvedené. Tak to je jediné, co píšu.
Co děláte, když nechodíte po Praze nebo nenahráváte archiv na Wikipedii?
Jezdím na chalupu do Zbirohu. Mám tam zahrádku. A hlavně chodím do lesa na procházky, na houby. Letos bylo hub hrozně moc. No a chalupařím, no. Je tam krásně. Jsou tam nádherné lesy. A klid. Léto je tam fajn. Přes zimu tam jezdím méně, protože tam se musí hodně topit, a když člověk odjede na pár dní, tak už je tam zase zima. Ta chalupa je stará a má tlusté zdi, první den musím hodně ládovat kamna, ale koukat do kamen a poslouchat praskání dřeva, to je taky paráda. Jsem rád, že tam můžu jezdit, ale zase v Praze máme kulturu. Chodíme s manželkou po výstavách, na koncerty a taky do školy jednou týdně. Takže jezdím pořád sem a tam.
Mám na Vás poslední otázku, pane Broukale. Máte nějaké nesplněné sny v oblasti fotografování nebo Wikipedie, které byste si ještě chtěl splnit?
Jindřich Broukal na Seniorském WikiMěstě. Foto: Richard SekerákChtěl bych dodělat ten archiv. Celý ho projít a slušné fotky na Wikipedii ještě nahrát. To je to nejpracnější. Když naskenujete negativ, bývají na tom obrázku občas škrábance nebo nějaký prach, a ty se projeví jako rušivé bílé tečky. To se všechno musí opravit, vzít do Photoshopu a vyretušovat. Zabere to spoustu času. Nechci zveřejňovat fotky, které by nestály za nic. Chci, aby to trochu vypadalo a bylo to použitelné k článkům. Myslím, že jsem teď tak v půlce archivu, a že ještě tak jednou tolik těch fotek dohromady dám. To mluvím ale tedy jen o portrétních fotografiích. Z inscenací, kde jsou třeba dva tři lidi dohromady, těch je ještě víc. Ty se tam ale ani nehodí dávat. Jedině třeba jako ilustrace jednotlivých her, pokud by k nim někdo napsal hesla. Klasika na Wikipedii taky dost chybí. Ty jediné dva články, které jsem na kurzech napsal, byly oba o Tylových hrách, které na Wikipedii chyběly.
To je skoro na wikipedickou vývzu, doplňovat chybějící klasická divadelní díla. Vy budete mít skoro ke každé české klasice fotografii z představení, ne?
České klasiky mám. Tam je pro mě ještě trošku otevřené pole.
Tak budu držet palce, abyste nafotil tu Prahu celou, a aby Vám šla digitalizace archivu pěkně od ruky.
No děkuji. Tak mám co dělat a baví mě to. Mějte se hezky a zase někdy.
O rozjezdu Vhsky.cz, svobodné alternativě k YouTube bez reklam a sledování, která je postavená na PeerTube. Včetně prvních zkušeností z provozu. 
Komunita Linux Mint CZ&SK 
Jozef Mlich 
OpenAlt z.s. 
Jiří Eischmann 
František Řezáč 
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}
_02.jpg){kind=link}
