Planeta.OpenAlt.org

TANAP sa na Facebooku pustil do vlkov, čo v lese zožrali diviaka

únor
16
Fero Volár
TANAP sa na Facebooku pustil do vlkov, čo v lese zožrali diviaka

Štátne lesy TANAP-u, ktoré sú príspevkovou organizáciou Ministerstva pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR pod vedením „odborníkov“ z SNS sa na svojej Facebook stránke pustili do vlkov. Tí mali v lese zožrať diviaka, ktorého označili za obeť. Pritom práve vlk je nenahraditeľný sanitár lesa a tlmitela vysokej, srnčej, diviačej zveri.

Prinášame ďalšiu obeť vlkov zo včerajšej noci, neďaleko Tatranských Matliarov, priamo od náučnej trasy Pramenište. Je to len asi 5 km od Horného Smokovca. Tentokrát si na koristi pochutnávala celá svorka...

A verejnosť im to pod statusom dala patrične pocítiť. Štátni lesníci TANAP-u pritom majú zabezpečovať v prvom rade starostlivosť o lesné ekosystémy a zvieratá. Paradoxne namiesto ochrany je zo statusu cítiť podprahová informácia o nebezpečnosti vlka.

Pod petíciu za zákaz jeho lovu bolo koncom roka viac ako 100 000 podpisov. Nepomohlo. Ministerstvo v čase od 1. 11. 2019 do 15.1.2020 povolilo a kvótu stanovilo na 35 vlkov. Medializovaný bol prípad, keď z 5-člennej vlčej rodiny v Chočských vrchoch zostali len dve 8-mesačné mláďatá. Otec, matka a jedno mláďa bolo zastrelené. Dve zostávajúce mláďata sa tak pred zimou museli o seba postarať sami.

Situáciu môže zmeniť až nová vláda po voľbách formou zákona, tak aby bol vlk celoročne chránený. Pritom politických subjektov, ktoré by mali ochranu prírody ako agendu nie je veľa. Tu je užitočný ťahák.

TANAP sa na Facebooku pustil do vlkov, čo v lese zožrali diviaka

Pozvánka na 173. sraz OpenAlt – Brno

únor
15
Openalt.org

V Brně nejen na plzeň vyrazíme do Suzie's steak pub  na adrese Kounicova 10 v pátek 2020-02-21 od 18 hodin. Držte imunitě palce, ať uvidíme např. PinePhone..

Senioři píší Wikipedii z pohledu účastníka kurzu

Kurz Senioři píší Wikipedii je jeden z našich oblíbených a dobře fungujících projektů. Rozšiřujeme tak totiž základnu přispěvatelů na Wikipedii a navíc seniorům poskytujeme prostor se realizovat i v postproduktivním věku. O to větším potěšením pro nás je, když se setkáváme s pozitivní zpětnou vazbou. Toto potěšení bychom s vámi chtěli sdílet prostřednictvím rozhovoru s jedním z účastníků našeho podzimního pražského kurzu pro začátečníky, Wikipedistou ZSsen. 

Jak jste se ke kurzu Senioři píší Wikipedii dostal? 

Několik let jsem si říkal, že na Wikipedii chybí jedno heslo, které jsem považoval za důležité. Nejdřív jsem se chtěl s někým domluvit, aby ho vytvořil.  Ve chvíli, kdy jsem spatřil v Ústřední knihovně leták s nabídkou kurzu, rozhodl jsem se přihlásit a to heslo tam napsat sám. Původně jsem byl na seznamu náhradníků kvůli naplněné kapacitě kurzu, ale nedalo mi to a na lekci jsem se stejně dostavil. Místo se pro mě přece jen našlo. 

Jak hodnotíte kurz Senioři píší Wikipedii? 

Kurz byl perfektní a srozumitelný díky přístupu lektora a jeho pomocníků. Za sebe bych to mohl doporučit všem vrstevníkům, kteří něco vědí o nějakém oboru a chtějí se o to podělit a mají k tomu ještě čas.

Co Vás na psaní na Wikipedii nejvíce překvapilo? 

Překvapilo mě, jak je to v té základní rovině poměrně jednoduché. Navíc mě psaní chytlo, připadá mi trochu jako droga, protože člověk by u toho seděl pořád. 

Jak Vás psaní na Wikipedii obohatilo? 

Já jsem ve vztahu k Wikipedii prošel takovým vývojem, ze začátku jsem ji zavrhoval. Myslel jsem si, že tam si každý může napsat co chce, že jsou tam hlouposti a nedá se na to spoléhat. Postupně jsem pochopil, že ji jen někteří využívají nekriticky, a je tedy dobré se snažit, aby tam těch hloupostí a neověřených informací bylo co nejméně. Na kurzu jsem dále zjistil, že je vypracovaný takový systém, že ty největší chyby a nesmysly či vandalismus jsou vyloučeny a je tam snaha se tomu vyvarovat. 

Děkujeme ZSsen za rozhovor!

Fotografie: SePW19 ucastnik 3; autor: Lenka Kucerova (WMCZ) [CC BY-SA 4.0 ]

Komprese Base64 a komprese textu?

Některé formáty chceme mít textové, protože obsahují převážně textová data, ale občas do nich potřebujeme vložit třeba obrázek nebo jinou binární přílohu, což se typicky řeší pomocí Base64 (případně hexadecimálního řetězce).1 Tento textový formát pak chceme někdy zase komprimovat… Textové části se komprimují obvykle dobře, ale na částech s Base64 daty si většina kompresních algoritmů si na nich vyláme zuby a uloží data velmi neefektivně (výrazně hůře, než by mohly při zachování ...

Weekly #93 - .COM, Design Thinking, GitHub CLI, Angular 9

únor
14
Fero Volár

Technológie

UX & Service design

Social media & marketing

Startupy & biznis

Spoločnosť

Kniha týždňa

Kolektív autorov - Meet the Heroes

Weekly #93 - .COM, Design Thinking, GitHub CLI, Angular 9

Weekly #93 - .COM, Design Thinking, GitHub CLI, Angular 9

Objavte nenápadných hrdinov alebo sa rovno staňte jedným z nich. Pretože záleží na tom, v akej krajine budeme žiť. Na Slovensku žije množstvo talentovaných ľudí, ktorým záleží na tom, v akej krajine budeme žiť. Bez ohľadu na to, či pôsobia v biznise, umení, neziskovom priestore, vede alebo športe svojou kreativitou, zodpovednosťou a zanietením vytvárajú hodnoty, ktoré ovplyvňujú a inšpirujú našu spoločnosť.

Sleduj ma na goodreads.com/FeroVolar

Maturitní sen

Myslel jsem, že jsem jediný, komu se to děje. Že mám, bůhvíproč, takhle blbé sny, a bral jsem to jako sui generis nespravedlnost. Proč já?

Ne, vážně: Proč já? Moje maturita nebylo stresující období, spojené s intenzivním učením, to ani náhodou. Vlastně jsem se většinu čtvrťáku dost flákal, chodil na pivo a hrál mariáš. O svaťáku jsem se na učení… no, jak jen to říct? Takhle: nepamatuju se, že bych měl doma seznam otázek z maturitních předmětů, natož abych se na ně podíval.

Maturita prostě byla věc, kterou udělám na základě toho, co vím a umím. (Udělal.)

Photo by Efren Barahona on Unsplash

Střih.

O mnoho let později jsem se do školy vrátil. Vlezu do třídy a koukám: většina spolužáků na svých místech, sedí, debatují, “a co ty, jak se máš, co děláš? — No to víš, já jsem teď ředitel ve Škodovce, a co ty?” Vypadalo to jako třídní sraz, ale bylo to v naší bývalé třídě. Fajn nápad, ne?

Až do chvíle, kdy přišla třídní a oznámila nám, že podle zákona teď skládáme všichni maturitu znovu. “No co co, netvařte se, že jste o tom nevěděli!”

Všichni začali vytahovat tužky, papíry, pravítka, třídní šprtka volala “ještě néé, ještě néé”, jak byla zvyklá u každé písemky, spolužačka A. za mnou koulela očima a dramaticky šeptala kámoškám “Jestli dostanu obrozence, tak nevím vůbec nic, já se na to od maturity nepodívala…”, no zkrátka tanec.

Seděl jsem tam jako debil a říkal jsem si: “No, tak to teda nevím, vždyť jsem naprostou většinu těch věcí, co nás k maturitě učili, zapomněl a nikdy jsem je nepotřeboval, to jsem teda fakt hodně zvědavej…”

A jak tak v tom snu přemýšlím (jasně že to byl sen…), tak mi najednou došlo, že to bude docela trapas v práci, když to neudělám… Moment, říkal někdo “v práci”? Proč tu vůbec sedím? Nemám být v té práci? Asi jo… Ale když mám být v práci, co dělám tady?! Co by se stalo, kdybych se sebral a odešel?

Tak jsem se sebral, odešel, nikdo se mě na nic neptal, a já se probudil.

Photo by Lauren Kay on Unsplash

Od té doby se mi to stalo mnohokrát: opakovaná maturita, ovšem v aktuálním věku. Všichni jsme v těch snech vypadali tak, jak vypadáme reálně, všichni si to v tom snu uvědomovali, že nám je pětatřicet, čtyřicet, pětačtyřicet… Všichni už dospělí, pracující, s těma autama a telefonama, všichni si uvědomující totální absurdnost té situace (jasně, moje projekce).

Jednou jsem o tom vyprávěl spolužákovi, a ten se k mému překvapení vůbec nesmál, ale říkal, že to má taky. Od té doby se ptám různých lidí — a většina mi to potvrzuje! Stejné školní sny, většinou z rodu lehkých můr… Někteří skládají státnice, ale ta maturita jednoznačně vede.

Ou kej, dejme tomu, že jste všichni byli stresaři a drtili jste se na maturu, ale furt: proč já? Já trochu narušuju stereotypní výklad (“první důležitá zkouška v životě, první velký stres…”), protože tohle jsem fakt neměl. Vlastně si tak říkám, že kdybych se učil, tak se stresuju, ale jak jsem se neučil, tak se stresovali jiní! :) Mně bylo upřímně srdečně jedno, co s maturitou. Neměl jsem žádné “plány do budoucna”, jako uvědomělejší spolužáci…

Photo by Feliphe Schiarolli on Unsplash

Možná bych to neměl takhle na rovinu přiznávat, ale tyhle sny jsou to nejvýraznější, co teď, skoro třicet let od maturity, přetrvává. Ani si moc nepamatuju, jak maturita probíhala, ani co jsem říkal, vlastně fakt nic. Jediné, co mi utkvělo, byl ten rozpor mezi tím, co neustále opakovali učitelé, a životní realitou. Jeden příklad za mnohé: maturitní vysvědčení jsem potřeboval, tuším, jen u přijímaček na VŠ. Dneska někde leží mezi dokumenty… Nemám pocit, že bych ho někde musel vytahovat a ukazovat, aby mě třeba vzali do práce.

Jo, nedávno jsem ho musel najít, protože ho chtěli kvůli ministerskému statistickému nařízení. Jeho důležitost je pochybená — stát má ve statistikách záznam, že jsem maturitu složil, a opakované dokládání téhož stejnému státu za účelem statistiky je nonsens.

Jen ty sny… Máte je taky? Jestli jo, tak zatleskejte (myslím tím tu ikonku “clap”, co je pod videem s Júliou…)

https://medium.com/media/2720a43b27148eee80556c8d454081e7/href

IAC20 hledala odpověď na otázku, jak i nadále cílit na uživatele ve stále složitějších podmínkách online trhu

IAC20 hledala odpověď na otázku, jak i nadále cílit na uživatele ve stále složitějších podmínkách online trhu tereza.tumova@… Čt, 02/13/2020 - 17:24

Praha 13. února 2020 – Třináctý ročník Internet Advertising Conference (IAC) pořádané Sdružením pro internetový rozvoj (SPIR) otevřel předseda výkonné rady Michal Hanák prohlášením, že internet bojuje o to, aby bylo i nadále možné cílit. Potřeba uživatelských souhlasů a plány dominantního prohlížeče omezit cookies třetích stran cílení stále více komplikují. 

Konference se věnovala třem hlavním tématům: AI a trendům, datům uživatele v síti a programatické reklamě. Dotkla se i politických témat. SPIR usiluje o narovnání podmínek na trhu a podporuje zavedení digitální daně, přesto dal prostor i opačným názorům, které představil Andreas Hellmann z Americans for Tax Reform Foundation. „SPIR je přesvědčen, že Google a Facebook u nás neodvádějí odpovídající daně, čímž znevýhodňují český byznys, a je třeba tuto situaci řešit,“ uvedl Michal Hanák, předseda SPIR.

Na nutnost tzv. data retention a její praktické přínosy pro odhalování zločinu upozornila Kateřina Kašpárková z Ministerstva vnitra. Rostislav Kocman z ISP Alliance připomněl, že poskytovatelé připojení pracují s velkými objemy dat, která jsou z důvodu nízké poptávky, vysokých nákladů i absence spolupráce mezi více subjekty dosud nevyužita. Na nutnosti hledat společná řešení se shodli účastníci debaty o crossmediálním měření, Vít Smékal (Comscore), Michal Vodák (Heureka Group), Josef Fišer (Median), Zdeněk Kubena (Omnicom Media Group) a Lukáš Vinkler (Gemius). Především malý detail a chybějící denní data stávajících crossmediálních výzkumů brání agenturám a zadavatelům v tom, plně je využít pro optimalizaci kampaní.

Roman Prorok z Red Media upozornil, že značky se někdy nadmíru věnují perfektní kreativě kampaně a zapomínají si hlídat viditelnost na různých obrazovkách, čímž zbytečně přicházejí o vynaložené úsilí. Jiří Udatný a Ondřej Bartůněk z GroupM ukázali na case study smyšlené značky, že viditelnost je nutnou, ale nikoli dostačující podmínkou, protože nejdůležitější pro budování brandu je délka expozice reklamy.

Internet Advertising Conference 2020 představila více než třicet zahraničních i domácích řečníků, které sledovalo téměř 400 účastníků ve třech sálech. IAC je tradiční akcí Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR).

Křeček

Photo by My Name on Unsplash

Zase praskají opoziční cévky. Cricetus ante portas! A víte vy co? Dobře vám tak!

Před dvěma týdny jsem sledoval komentářovou přestřelku Novotný — Zahradil (oba ODS), kde druhý jmenovaný vyčítal prvnímu nějaké výroky:

Ocenil bych, kdyby místo kontinuálního rytí do vlastních řad Pavel Novotný také občas soustředil svůj ostrovtip na naše politické konkurenty: Kalousek, Feri, Čižinský, Piráti… Místo toho, aby se s nimi fotil na řeporyjské radnici a vychvaloval je, jak jsou skvělí. (…) S těmi se taháme o voliče. Ne s Babišem, Hamáčkem a Filipem.

Aniž bych chtěl hodnotit prozíravost nebo obratnost páně Zahradilova vyjádření, dovolte mi prostou matematiku z ledna 2020:

  • ODS: 14 %
  • TOP: 4.6 %
  • KDU, STAN: 5,3, resp. 5,4 %

Suma sumárum: skoro 30 %. O chlup víc než ANO.

Pan Zahradil je příliš zkušený politik na to, abych ho označil za naivního, ale jistě i on má zkušenosti, které napovídají tomu, že vnitroblokovým bojem se ochota lidí volit bojující snižuje, a i kdyby přes noc “konkurenční strany” zmizely, tak ODS se nezvýší preference o tolik procentních bodů, kolik činí součet preferencí konkurentů. Prostě přejdou jinam.

Možnost, že by tyto strany spolupracovaly, a tím, že ukážou, jak umí spolupracovat, jen tak mimoděk přesvědčily víc lidí o tom, že dává smysl je volit, je asi sci-fi, nebo nevím…

Zatímco Babiš nemá skrupule domluvit se s genosse Filipem, tak na pravé straně se jedni vymezují proti druhým a říkají, že s těmi nikdy.

Však po vás, kurva, nikdo nechce, abyste Kalouska adoptovali a abyste žili s Čižinským ve dvojdomku za Sněmovnou! Jen se přestaňte chovat jako rozhádané podrážděné hysterky v klimakteriu!

Hezky to dneska ráno shrnul kolega Klimeš: Křeček byl od začátku nominant, odsouzený k neúspěchu, jenže pak se to nějak zvrtlo

Nejdřív se opozice nebyla schopná domluvit na jednom kandidátu, a tak se (v souladu se Zahradilovou doktrínou, chtělo by se dodat) přetahovali dva kandidáti o hlasy. Respektive přetahovali by se, kdyby se o ně vůbec nějak viditelně ucházeli. Místo toho se vymezovali proti Křečkovi.

Photo by Bonnie Kittle on Unsplash

Pak začala média bít na poplach: Křeček je nepřijatelný, protože nemá rád neziskovky, má debilní názory na moderní svět, posmívá se Gretě, je neschopný právník, škodí zemědělcům a v Artěku mučil pionýry! Křečka ne, Křečka ne, volte radši sysle…

Ne, promiňte, to jsem přehnal. Žádné sysle nezazněly. Jen furt dokola, jak je Křeček špatný. Flagelanti si zavěštili, že Křeček vyhraje a to bude důkaz duševního marasmu, nastoleného Babišem, komančema a Okamurou. Furt jen Křeček, Křeček, Křeček… Kdo že byli ti ostatní kandidáti? Jooo, to je asi málo newsposh, tady se bojuje o demokracii a je třeba zničit Křečka.

A když to vypadalo, že to bude zas nějaké nedůstojné divadlo, tak vylezl Milion chvilek a předvedl medvědí službu jak z učebnice. “Když zvolíte Křečka, půjdeme do ulic!”

Vsadím poslední zavařovačku okurek, že bylo nemálo poslanců, které to nakrklo.

Photo by Monika Grabkowska on Unsplash

Co přesně? Že se občanská společnost vyjádřila? Kdepak. Spíš to, že se opozice nebyla schopná domluvit na svém kandidátovi, ale očekávala, že namísto důvodů, proč volit některého z jejich, budou stačit důvody, proč nevolit Křečka.

Netřeba hledat ani zlou poslaneckou vůli, ani trucy. Prostě jen odevšud slyšeli Křeček, Křeček, ale nějak neslyšeli, proč někoho jiného, ani koho.

Nechci se zas opakovat, ale musím: Můžete si za to, milá opozice, sami! Nejste schopní se domluvit a místo toho, abyste chválili svoje zboží, tak jen haníte konkurenci.

A proto proserete volby. K vaší, ale hlavně k naší škodě!

Jak řešit špatný výkon sdílených souborů u Dockeru

Docker je primárně určen pro Linux. Díky rozšíření a otevřenosti se dostal i na Windows a Mac OS X. Na těchto operačních systémech však má Docker problém s rychlostí pokud jde o přístup k souborům. Jak to vyřešit? Jak výkon zlepšit?

Siemens Nixdorf: ComfoDesk (1990)

Objevil jsem doma staré diskety se softwarem ComfoDesk od firmy Siemens Nixdorf. Zajímalo mne, jestli budou ještě fungovat a jestli je ten software tak hrozný jako tehdy (vzpomínky na to nejsou moc dobré – nikdo u nás s tím neuměl pracovat a nakonec jsme museli přeinstalovat systém, abychom se ComfoDesku zbavili). Navíc je na internetu minimum zmínek o tomto softwaru, takže jsem se rozhodl ho alespoň trochu zdokumentovat pro příští generace.

Siemens Nixdorf: ComfoDesk – diskety

Audit ATM – Replay Attack

ATM již několik desetiletí patří k neodmyslitelné součásti našeho života. Jsou ale peníze opravdu v bezpečí?

Weekly #92 - monoliths, security, UX, K8s

únor
07
Fero Volár

Technológie

UX & Service design

Social media & marketing

Startupy & biznis

Spoločnosť

Kniha týždňa

Milada Rezková - To je metro, čéče!

Weekly #92 - monoliths, security, UX, K8s

Weekly #92 - monoliths, security, UX, K8s

Pražské metro určitě znáte vy, vaše babička i máma. Třeba s ním každý den jezdíte do školy, do práce nebo na nákup. Ale víte, že je to místo plné zajímavostí, tajemství, nápadů a dobrodružství? Seznamte se s Karlem Kroupou nejmladším a jeho svérázným dědečkem a ponořte se spolu s nimi do chodeb, tunelů, historie i současnosti podzemní dráhy. Poznejte, jak se metro budovalo, i zvláštnosti jednotlivých stanic. Zkuste si vypočítat, kam až byste dojeli, kdybyste všechny trasy pospojovali do jediné. Co se děje v metru v noci? Jak zasáhla metro tisíciletá povodeň? A straší ve Strašnické?

Sleduj ma na goodreads.com/FeroVolar

Když se všichni rozhlédneme…

To se nám to pěkně sešlo, co? Národ si brousí ostrovtip na pitomém návrhu zdanění piva podle toho, jestli ho výčepák točí pravou rukou nebo do kelímku v dešti, jachachachá, to je legrace, a paralelně s tím mám plné tajmlajny diskusí o učitelkách na železničním přejezdu.

Nechci se vůbec ani slovem vyjadřovat k tomu, jestli dvě dospělé osoby, co ženou děti přes koleje okolo závor, jsou nebo nejsou to či ono. Vážně ne. Chci se zastavit (zase) o krok dál — totiž u chytráků, co neváhají přispět do diskusí svým hovězím názorem, totiž že to je v pořádku.

Protože čert vem dvě báby — ty dostanou co zaslouží, ale jestli mi z něčeho hoří vohně u řiti, to jsou právě tihle mudrcové a jejich snaha obhajovat, že něco, co se nemá dělat, se vlastně někdy dělat může.

Photo by Vahid Moeini Jazani on Unsplash

A to je to, co mě na tom sere: pocit těhle chytráků, že když je zákaz podle nich špatný, tak ho přece oni můžou obejít! Že na to mají vyšší právo, nad zákon i ústavu. Oni můžou přejít přes přejezd, i když svítí červená, protože se rozhlídli!

Jestli to nevíte, tak člověk, který se rozhlídnul, je od té chvíle nadán schopností přehlasovat zákony, včetně fyzikálních! Navíc má pocit, že je ale kurevsky chytrej, rozhodně chytřejší než ti blbečkové, co čekají.

Dvojnásobný bonus pak dostává ten, kdo to tam zná! Páč tam chodí denně. Denně ví, že ty závory jsou dole zbytečně dlouho, navíc to má ve voku a ví, že ve 14:37 mají jít závory dolů na 1 minutu a 8 sekund. Běda, když po 1:10 nejdou nahoru — to (protože to tam zná), že to ty kreténi mají zase porouchaný a že může přejít. Když se rozhlídne.

Však jo, takových Sokratů železničních přejezdů tu máme skoro tolik jako fotbalových trenérů, navíc s tím bonusem, že lidový fotbalový trenér v důsledku svého mudrování málokdy skončí na krchově.

https://medium.com/media/f9bf72d6aaf813d9aafd1a5c4b51fbec/href

Další sorta mudrlantů, co mě krká, jsou strážci morálky: “A kdo z vás nikdy neporušil žádný zákaz, aha?” Aha?! AHA?

Takže protože lidé někdy poruší zákazy, tak je v pohodě lézt na přejezd se staženýma závorama?!

To je ovšem boží pravidlo: Protože snad každý někdy v autě překročil rychlost nebo přejel přes plnou nebo přešel mimo přechod, tak jsou vlastně zákazy relativní a nikdo nemá právo někoho jiného soudit! Zameťte si před prahama, že? To se vlastně můžeme všichni na zákony vysrat, protože stejně každý někdy něco porušil, a tedy nemá právo nikoho soudit, najmě pak míru okolností, které mu v tu chvíli říkaly, že pro něj zákon teď zrovna neplatí! Třeba se rozhlídnul…

Prostě jedním slovem: boží! Upřesněno dvěma slovy: Hovádka boží!

A konečně ta nejnej sorta pitomců s chrastítkem místo mozku rovnou jede do tvrdejch: “Kdo nepřejede na červenou, když přece vidí, že nic nejede, tak je kretén a hlupák!

Já jsem prý pitomec, který čeká i v noci na prázdné silnici, když svítí červená. Důvody viz výše. A víte vy co? Leda kulový; pitomci jste vy, protože máte pocit, že zákazy platí jen tehdy, pokud neusoudíte, že zrovna teď zrovna tady zrovna vy máte výjimku!

Třeba že když je 4:23 v noci, křižovatka má tvar T a vy přijíždíte směrem z kopce, odkud byste přeci dávno viděli, jestli něco nejede… Nebo pokud odbočujete v provozovně, že?

Photo by Lynnea Tan on Unsplash

Smějete se Alence, jakou pitomost to odborníci přes řízení státu vyplodili, až vám praskají bránice. Chachachááá, sazba DPH je tolik, ale když je to v noci do přinesené nádoby, tak tolik, ovšem pokud přinášíte nádobu z provozovny, tak je to ještě jinak. Tohle je humor, ale sami vážně obhajujete stejný princip.

Nevíte někdo, jaká daň je na pivo, když se předtím rozhlídnete?

A jaká daň je na točenou desítku, když to v té hospodě znáte?!

Nemáte právo, naprosto žádné právo stěžovat si, že je tu nízký respekt k zákonům, když sami jste schopni tvrdit, že za určitých okolností na ten zákon serete. A ne omylem, ne v tísni, ne výjimečně — ale principiálně!

Konec hlášení, zas se můžete vrátit k posmívání nemehlům, co tenhle stát říděj. Oni se můžou smát taky, protože jim je jasné, že alibističtí sráči, kteří tak nějak jako obecně, ale najmě od jiných, vyžadují dodržování pravidel, ovšem sami se jimi moc nezalamují, protože pro ně to teď a tady neplatí, nikoho jiného nezvolí.

Natož aby zvolili někoho, kdo ty nesmyslné zákony a stupidní nařízení změní tak, aby minimalizoval počet možných výmluv a dobrých důvodů, proč se na ně vykašlat! Což je přesně to, co máte udělat, když píšete tu nejpitomější výmluvu: “Musím to porušit, protože pravidlo je špatné!” Změňte ho! Nebo se postarejte, aby ho někdo změnil!

Photo by Mark Duffel on Unsplash

To je totiž to, co máte udělat. Ne si udělat z porušování pravidla normu. Protože dokud bude trvat pocit, že se pravidla musí někdy porušit a že je to nikoli výjimka, ale normální, tak to tu bude stát furt za kulový.

Pak je jasné, že proti nesmyslům není žádný opravdu silný a účinný odpor. Prostě si všichni řeknou, že na to budou stejně kašlat, tak co se namáhat…

Přemýšlejte o tom. Bude to lepší, než vymýšlet, jak obhájit porušování pravidel…

PS: Asi deset minut po dopsání vyšlo toto

První, kdo napíše “nerozhlédnul se!”, získá titul “Řepa dne”…

Kdo ovládá slova, ovládá mysl…

Mohl by to býval říct Stalin, a co já vím? Třeba to řekl. Měl by pravdu. Obě levé totality, jak komunistická, tak národně socialistická, použily tenhle trik s jazykem docela úspěšně.

Však víte. Naši byli “rozvědčíci”, jejich “špióni”.

Oni “sestřelovali letadla”, my jsme je zastavovali v letu.

Oni měli pakt (Severoatlantský), my smlouvu (Varšavskou).

Když to opakujete dostatečně dlouho, začne otočený slovník zpětně ovlivňovat smýšlení. Lidská mysl totiž nemá ráda rozpory, a tak jí hodně pomůže, když názor na nějakou věc není v rozporu s emočním nábojem jejího označení.

Jo a abych nezapomněl — dle nejlepších bolševických zvyklostí zároveň z téhož obviňovali protivníky.

Photo by Clem Onojeghuo on Unsplash

Fakt je to takhle jednoduché. Když něčemu budete důsledně říkat třeba “nevýhra”, bude to pro vás přijatelnější, než když tomu budete říkat “průser”.

Velké dobro je, že to funguje i obráceně. Můžete nejen z neutrální věci udělat emočně zabarvenou věc, ale dokážete i opak, totiž stáhnout extrém do neutrálna. Ale trvá to. U národních socialistů to zabralo jednu prohranou válku a desetiletí denacifikace, u komunistů se to zčásti nepodařilo vůbec. Taky působili delší dobu a nebyli poraženi, jen transformováni.

O totéž se snaží ta tolik vysmívaná politická korektnost, která je v základu (zase!) poměrně rozumná a říká, že by se věcem neměly zbytečně přisuzovat emoční náboje. Opačná strana mince je, že taková označení někdy zní, jak když lačný sere, a někdy jsou tak křečovité, že vzbuzují oprávněný posměch.

Photo by 30daysreplay (PR & Marketing) on Unsplash

Jenže ono je těžké být neutrální, zejména když máte k věcem vlastní postoj. To vám pak připadá, že neutrální označení kamufluje podstatu věci, a máte dojem, že si to trochu expresivity zaslouží.

Třeba tady soudruzi (toto není neutrální označení, je to nálepka, kterou si vyhrazuju místo neutrálního označení “příznivci” v případech, kdy na základě vlastních zkušeností usuzuju, že prosazovaný zájem směřuje k levicovému extremismu) z Rebelie proti vyhynutí (všimněte si, že slovo “rebelie” není neutrální) pustili do éteru rukojeť k prosazení vlastního zájmu přes posun slov…

Politicky nekorektní to je, Klausové oba jistě tleskají… Přemýšlel jsem, jestli to není nějaká parodie nebo nadsázka — no, na stránce, která šíří videa jako “kapitalismus je rakovina”, to rozhodně není radikální příspěvek.

Ale to je jistě jen tím, že jsem proti tomuto hnutí pln předsudků. Měl bych se za ně stydět, měl bych možná víc naslouchat, co říkají… Není to tak?

A tak jsem sedl a naslouchal.

Revoluce, nový řád, spravedlivý k přírodě, trest pro lidstvo, svrhnout kapitalismus… A jako bonbónek samozřejmě nazývání věcí pravými jmény.

Photo by Koushik Chowdavarapu on Unsplash

Víte, já mám současné zřízení rád. Jsem přesvědčen o tom, že takovou míru svobody lidstvo v žádném jiném existujícím společenském zřízení nezažilo. Jistě, není bez chyb a problémů a není stoprocentní, ale i kdyby bylo sedmdesátiprocentní, je to furt lepší, než ostatní, které jsme si vyzkoušeli (coby lidstvo).

Proti zelené, ekologicky šetrné a ekonomicky úsporné politice nelze nic namítat. Jen mi bliká alarm pokaždé, kdy někdo cokoli zideologizuje a zradikalizuje.

Chytří lidé říkají, že to je extrémní křídlo, radikální odnož… Přece taky nesoudíme muslimy podle ISIS, že? Přece taky nesoudíme levici podle komunistů.

To určitě ne. Ale považuju za povinnost člověka, který ctí svobodu, aby proti extrému pozvedl hlas. Ať je to ISIS, komunisti, náckové — nebo ekoextremisti. A platí to i pro změnu slovníku.

Trochu mě jen mrzí, že spousta lidí, kteří se první ozvou proti emočnímu posouvání významů slov, ti, kteří (správně) bojují za neutrální slovník v médiích a podobně, k tomuto únosu slov mlčí.

XCP-ng sa pridal ku Xen Project

únor
06
Fero Volár
XCP-ng sa pridal ku Xen Project

Po tom, čo populárny Citrix XenServer zmenil licencovanie, tak komunita zareagoval vytvorením projektu XCP-ng z poslednej otvorenej verzie. Konkrétne má na tom zásluhu Olivier Lambert, ktorý stojí aj za Xen Orchestra, čo je web GUI práve pre Xen a aj XenServer. Olivier projekt XCP-ng, čo je skratka pre Xen Cloud Platform next generation viedol.

Teraz sa XCP-ng stáva súčasťou Xen Project, resp. pridáva sa formou inkubácie projektu.

Určite to dáva zmysel, nakoľko XCP-ng je predpripravený spôsob distribúcie hypervízora Xen. XCP-ng zvláda live migráciu virtuálnych serverov, rieši bezpečnosť a škálovanie.

Brexit a koronavirus ovlivnily návštěvnost internetu

Brexit a koronavirus ovlivnily návštěvnost internetu tereza.tumova@… St, 02/05/2020 - 11:13

Leden přinesl mnoho důležitých událostí, které mohly zvýšit návštěvnosti jednotlivých kategorií webových stránek. Dvě z nich – nadcházející Brexit a epidemie koronaviru v Číně ovlivnily webové kategorie Ekonomika, Zdraví či Zpravodajství. 

Zprávy o šířícím se koronaviru v Číně, jeho výskyt v Evropě a následné vyhlášení globálního stavu zdravotní nouze, mohly zvýšit zájem uživatelů o webové stránky týkající se zdraví. Uživatelé chtěli vědět, jaké jsou příznaky nemoci, jak ji rozeznat od chřipky, a zda nákaza hrozí už také v České republice. Vliv na nárůst návštěvnosti této kategorie mohla mít také chřipková epidemie, která byla vyhlášená koncem ledna v Jihočeském kraji. Kategorie Zdraví rostla  především na mobilních telefonech a klasických PC a to o 18 resp. 13 %.

Nárůst počtu uživatelů kategorie Ekonomika mohl ovlivnit blížící se odchod Velké Británie z Evropské unie, ale například i kauza české společnosti Avast, jejíž akcie silně klesly z důvodu skandálu s prodejem dat uživatelů. Čtenost článků v této kategorii mohl také ovlivnit výše zmíněný koronavirus – uživatelé, kteří nakupují v čínských internetových obchodech, se mohli obávat, zda v souvislosti s uzavřením některých regionů v Číně jim budou doručeny jejich zásilky, případně, zda je bezpečné si je vůbec objednávat. Kategorie Ekonomika rostla nejvíce na klasických počítačích (18 %), dále na mobilních telefonech (14 %) a tabletech (9 %). Všechny vyjmenované události mohly ovlivnit kategorii Zpravodajství, která rostla nejvíce na počítačích a to o více než 4 %.

Na růst kategorie IT, digitální a mobilní technologie mohly mít vliv výše uvedené zprávy o společnosti Avast a také přechod na vysílání DVB-T2 v některých regionech ČR. Uživatelé chtěli vědět, kdy se tento přechod koná a co musí udělat pro to, aby si zajistili funkčnost televizního přijímače. Tyto webové stránky zaznamenaly největší nárůst na mobilních telefonech (téměř 20 %), dále na klasických PC a tabletech (asi 15 %).

Tab. 1. Výsledky měření návštěvnosti internetu na jednotlivých zařízeních prosinec 2019 a leden 2020.

 

Počítače

Prosinec

 

Leden

Absolutní 
změna

Relativní změna

Reální uživatelé (RU)

7 615 179

7 581 039

-34 140

-0,45%

Zhlédnuté stránky (PV)

12 212 128 132

13 527 230 808

1 315 102 676

10,77%

Reální uživatelé (RU) – PC doma

7 551 328

7 518 737

-32 591

-0,43%

Zhlédnuté stránky (PV) – PC doma

9 906 905 850

10 624 709 352

717 803 502

7,25%

Reální uživatelé (RU) – PC v práci

2 140 610

2 133 742

-6 868

-0,32%

Zhlédnuté stránky (PV) – PC v práci

2 305 222 282

2 902 521 456

597 299 174

25,91%

Mobilní telefony

Prosinec

 

Leden

Absolutní 
změna

Relativní změna

Reální uživatelé (RU)

5 591 498

5 658 927

67 429

1,21%

Zhlédnuté stránky (PV)

2 969 214 981

3 307 492 474

338 277 493

11,39%

Tablety

Prosinec

 

Leden

Absolutní 
změna

Relativní změna

Reální uživatelé (RU)

1 745 248

1 726 649

-18 599

-1,07%

Zhlédnuté stránky (PV)

289 617 478

307 386 865

17 769 387

6,14%

Zdroj: NetMonitor, prosinec 2019 a leden 2020.

Zažite svetovú špičku motion designu v Prahe na Mouvo 2020

únor
04
Fero Volár
Zažite svetovú špičku motion designu v Prahe na Mouvo 2020

Motion design asi nezachráni svet, ale môže ho urobiť oveľa zábavnejším. Hovoria organizátori v poradí už piateho ročníka Mouvo. Ide o dvojdňový festival venovaný pohybu a vizuálnej komunikácie.

Tento rok má podtitul Play. Svetový tvorcovia, ktorí sa pohybujú vo svete grafického dizajnu, animácie, videa a nových technológií, tak predvedú ako sa vytvára zábava a ako sa môžete zabaviť pri práci.

Medzi popredné osobnosti, ktoré sa predstavia patrí úspešný animátor a designer hier David Oreille. Ten je známy svojimi hrami Mountain a Everything okrem toho zvorí krátke animované filmy.

Ďalej to je Kevin Aratari z kalifornskej agentúry Troika, ktorá pomáha najúspešnejším mediálnym značkám ako HBO, Hulu, UFC, ESPN alebo CBS s vizuálom, stratégiou, propagáciou a obsahom.

John Likens má na starosti vizuálnu identitu hollywoodskych hitoch ako Robocop, Iron Man 3, Deadpool 2 alebo sériu Taboo.

Zažite svetovú špičku motion designu v Prahe na Mouvo 2020

Prehľad všetkých rečníkov nájdete na mouvo.cz/speakers. Okrem samotnej konferencie je možné sa prihlásiť aj na workshopy.

Mouvo patrí medzi mimoriadne úspešne podujatia vo svojom zameraní, ktoré organizuje štúdio Oficina. Aktuálny ročník sa bude konať v divadle Archa 21. a 22. februára.

Nebejt nudnej

Tak jsem prej vytvořil článkama dojem, že ANO vyhrálo volby jen díky marketingu.

Což je kolosální pitomost, nic takového jsem nepsal, ale uznávám, že dojem, dojem mohl být. To je totiž problém dojmů, že nemusí ani trochu souviset s tím, co se reálně odehrává — a tím se vracíme k tomu, co tu už nějaký čas píšu, totiž že veřejný dojem je jiný a je to to, co si lidé pamatují. Ne to, co se skutečně stalo, ale to, jaký dojem z toho měli!

Well done. V tom případě pojďme přiložit polínko pod skomírající plamínky energie stranických sekretariátů a ten dojem posilněme: Ne že by Babiš vyhrál volby díky PR, to vy jste volby prohráli, protože jste neměli žádné PR!

Měli jste programy, měli jste komplexní strategie, Babiš měl encyklopedii svých hypnagogických halucinací a program s třemi slovy (“slíbím komukoli cokoli”). A vyhrál. Protože lidem opakoval jednu jedinou věc do zblbnutí: “Já jsem změna k lepšímu”.

A teď si představte, že byste vy — ano, vy, tradiční pravicoví politici — přestali fňukat, jak je Babiš bezobsažný a populistický a nasadili stejný kalibr. Byli byste všude vidět (což se mnohým z vás podařilo) a říkali byste něco zajímavého.

Ale to vy né. Vy nejste Babiš! Když Babiš říká líbivé fráze, tak vy musíte říkat nudná fakta.

Photo by Markus Spiske on Unsplash

Nevím, kde se, kurva už ale, bere v lidech přesvědčení, že vážné, důvěryhodné a komplikované je v totální opozici k zábavnému, čtivému, atraktivnímu?! Vždyť je to pitomost jak vrata, ostatně jako všechny podobné uměle binární situace.

Copak žena může být buď chytrá, nebo hezká? Fakt? To vás snad nenapadne říct ani ve snu, protože to je pitomost. Nebo chlap: fakt je buď přejemnělý, nebo smradlavý?

Fakt musí být knížka buď nudná, nebo povrchní?

Noviny jen bulvární, nebo nudné? Nic mezi tím?

Opravdu si myslíte, že mezi bezchybným a špatným není nic? Že věci, které mají drobnou chybu, které jsou skvělé jen na 90 %, nemají právo na existenci? Nebo že není nic jako 90 %, je jen 100 % a 0?

Celé betlémy odborníků…

Photo by Birmingham Museums Trust on Unsplash

… vážně! Celé betlémy odborníků mi chodily na Zdroják k článkům psát komentáře, kde mi vysvětlovali (“nechápeš to…!”), že odborné musí být naprosto exaktně odborné, neutrálním slohem, autor skrytý za autorský plurál, že zjednodušení je nepřípustné a nadsázka, parodie nebo snad nedej bože vtip, to vše je od ďábla neexaktnosti! A co není exaktní, to je špatné, protože jenom stoprocentně přesné je správné…

Největší komedie pak nastává, když je zastánce téhle myšlenky donucen vystoupit na odborné konferenci. Přečte si příručku Jak přednášet na konferenci, tam se dočte, že má začít vtipem, kterému se ale nesmí říkat vtip, nýbrž icebreaker, čti [ajsbrejkr], a tak si do prezentace zařadí hned jako slajd číslo dvě něco, o čem si myslí, že to je “vtip”. Bývá to na úrovni Sběrny vtipů z Ohníčku, a reakce je odpovídající — pár osamocených “haha” z auditoria přesně naznačuje, kde sedí stejně nevtipní zoufalci. Zbytek se samozřejmě dál tváří jako reklama na duodenální vředy. Mluvčí si s úlevou odškrtne první položku, “Začít vtipem — splněno” a jede se konečně bezpečná nuda.

Tak to prostě je! Věda, politika a další věci (můžu vyprávět z vlastní zkušenosti o elektronice, ale určitě je to ve spoustě oborů) jsou totiž hrozně vážné, odborné a důležité. Když o nich odborníci promlouvají, necukne jim v tváři ani sval, aby si někdo nemyslel, že snad tak důležitou a zásadní problematiku zlehčují, znevažují, nebo se jí snad vysmívají! Na to teda fakt bacha!

Photo by IvanBE pratama on Unsplash

Další takové anonymo mě přišlo poučit, že těm opravdu chytrým lidem leze píár a (sebe)propagace krkem, protože oni to nepotřebují a pohrdají tím.

Tak jo, tak jo, dobře, vezměme si třeba takovýho Einsteina. Nebo toho — Hawkinga. Byli chytří? Bezesporu. Byli opravdu chytří? Tak to se vsaď, kámo! Byli to esa svých generací, posunuli hranice lidského poznání, a taky dělali takovou věc, víte? Psali knížky! Ne, nemyslím odborná pojednání do Nature; psali popularizační knížky, kde vysvětlovali fyziku, kosmologii a ostatní zatraceně složité obory prostým lidem!

Odpustili si složitý matematický aparát, odpustili si všechny přezíravé tiky, sedli a napsali… Četl jsem odvození rovnice E=mc² přímo od Einsteina. Bylo to asi na pět stránek středoškolské fyziky a bylo to úplně dokonalé, jednoduché, jasné a na konci jste si řekli AHA!

Hawking je totéž v bledě modrém. Nebo Grygar. O profesoru Pelnářovi (tuším, že to byl on) jeden z jeho kolegů napsal: “Věřím, že by dokázal vysvětlit debilovi integrály!” A nejsou jediní…

Máte snad pocit, že by někdo z nich vofrňoval nad vtipem, nadsázkou, že by opovrhoval zjednodušením, nebo že se vždycky tvářili smrtelně vážně?

Photo by JESHOOTS.COM on Unsplash

Tak. A teď prosím pojďte znovu a znovu mi to řekněte: Opravdu chytří lidé přeci nepotřebují žádné PR, žádnou popularizaci…

Nebo: Opravdu dobrý politický program nepotřebuje žádné PR.

A taky že PR se rovná focení lídra ve zmijovce u pisoáru

Pojďte, nebojte se! Pojďte mi to znovu zopakovat, že vy ze sebe odmítáte dělat kašpary, takže vám nezbývá nic jiného než sedět v koutě. Že je jen jeden druh PR, anebo žádné PR. Že buď jste kašpar, nebo důstojný nudař. Jen to po tisícáté napište, klidně; pravda to nebude ani po tisící prvé, bude to furt nesmyslně binární píčovina!

Jestli s tím chcete něco udělat, tak vstaňte, hned teď, a vylepte si nad postel, do zasedačky a nad předsednické křeslo prosté heslo:

Mezi vznešenou nudou a cirkusovým podbízením je pro mě dost široký prostor!

Ona je sice pravda, že komu není shůry vtipu dáno, v apatyce humoru nekoupí, ale to vám nedává ani právo, ani omluvu pro to, že rezignujete na jakoukoli snahu vystupovat trošku poutavě.

Víte, nemusíte být nadaní ani vtipem, ani nadhledem, ani schopností sebeironie, to vám všichni odpustí, když se budete trochu snažit. Ale když budete sedět jak nafučení kreténi a trousit pohrdavé Já jim tu házím perly, když si to nepřečtou, je to jejich vina, já se k nim snižovat nebudu, tak vám nikdo nic nebude muset odpouštět.

Nebudete totiž nikomu stát za pozornost!

Stanovisko Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) k návrhu zákona o dani z vybraných digitálních služeb (ST 658)

Stanovisko Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) k návrhu zákona o dani z vybraných digitálních služeb (ST 658) tereza.tumova@… Po, 02/03/2020 - 21:28
datum vydání stanoviska: 3. února 2020

Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) podporuje od počátku přípravy návrhu zákona záměr Ministerstva financí založený na úvaze, že současný daňový systém již neodpovídá skutečné situaci na trhu, kde technologický pokrok umožňuje společnostem vykonávat intenzivní ekonomickou činnost i v zemích, v nichž nejsou fyzicky usazeny. Dochází tak k tomu, že společnosti vykonávající obdobnou aktivitu na témže trhu nemusí vždy podléhat v příslušné zemi stejné míře zdanění. 

V současnosti nadnárodní technologické společnosti odvádějí do českého státního rozpočtu výrazně nižší daně než jejich čeští konkurenti, což vytváří nerovné tržní podmínky a brání dalšímu rozvoji českého digitálního průmyslu a posilování jeho konkurenceschopnosti v rámci EU i globálně. SPIR považuje za vhodné primárně jednotné celoevropské řešení, nicméně do doby, než bude napříč EU na takovém řešení nalezena shoda, považuje SPIR navrhovaný zákon jako uspokojivé dočasné řešení. 

Návrh předkládaný k projednání sněmovně považujeme za vyvážený, pouze z důvodu větší právní jistoty doporučujeme v metodice k implementaci nové právní úpravy objasnit některá ustanovení, aby se předešlo nejednotnému výkladu.

Takovým ustanovením je z našeho pohledu zejména § 17, kde je upravena definice skupiny a konsolidované účetní závěrky skupiny. Toto ustanovení odkazuje na zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní, ovšem tento dále fakticky odkazuje na zákon o účetnictví (§ 22) a tento dále na zákon o obchodních korporacích (§ 74 a násl.) Pokud by se tedy právnická osoba domnívala, že by mohla být osobou povinnou k dani právě pro její příslušnost ke skupině, bylo by vhodné, aby metodika k implementaci nové právní úpravy podala souvislý výklad všech dotčených ustanovení výše uvedených právních předpisů, na jehož základě by takováto osoba mohla zjistit, a to bez nutnosti studovat výše uvedené předpisy, zda-li je osobou povinnou k digitální dani či nikoliv.   

Ačkoliv návrh nedopadne na většinu českých podniků, nelze vyloučit, že stanovená kritéria a „riziko” překročení stanovených prahů odradí některé rostoucí firmy od dalšího rozvoje, protože ten by pro ně znamenal dodatečnou daňovou zátěž. Nová úprava tak může nepřímo bránit dalšímu růstu takových podniků, a v důsledku toho i posilování domácí konkurence vůči nadnárodním gigantům. S ohledem na tuto skutečnost bychom uvítali záruky, že do budoucna nebudou prahové hodnoty nadále snižovány či jinak rozšiřována působnost nové právní úpravy.

V průběhu dalších jednání ve sněmovně i v rámci přípravy metodiky jsme připraveni úzce spolupracovat k příslušnými úřady tak, aby výsledná úprava byla přijatelná pro všechny strany a skutečně narovnala podmínky na trhu.

Ve formátu .pdf je stanovisko ke stažení pod článkem. 

Více o tématu:

Stanovisko Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) k návrhu zákona o dani z vybraných digitálních služeb [13. září 2019]

Stanovisko SPIR k návrhu zákona o dani z vybraných digitálních služeb [30. července 2019] 

 

 

Mlčet, mlžit, mektat…

Největší český odborník na pí ár a krizovou komunikaci je, jak známo, Štefan Babecký. Dělal pro ČEZ komunikaci, jak tehdy byl ten výbuch v Dukovanech…

Že v Dukovanech nic nevybuchlo?

Vidíte, jak je dobrý!

Škoda dvou věcí. Zaprvé, že Babecký neexistuje, je to jen postava z Comebacku, a zadruhé že si spousta lidí myslí, že pí ár a krizová komunikace je přesně toto, tedy tutlání průserů.

Pak se nemůžete divit, že místo krizové komunikace se často jede zase takový to samo domo Babica style: Babecký nezvedá telefony, odborníci jsou drahý, tak tam jdi, Jiříku, a něco jim řekni! Však těm troubům to stačí…

Autor nedohledatelný, ale když se ozve, rád doplním.

A Jiřík jde a použije osvědčenou metodu 3M: Mlčet, mlžit, mektat.

To se nejdřív tváříme, že se nic nestalo. “Hej, ve vaší restauraci hoří!” — “Bez komentáře.” — “Ale fakt hoří, plameny šlehají střechou!” — “To je interní věc firmy a my to nebudeme komentovat…”

Pak říkáme, že to je jinak, než všichni vidí: Možná hořelo, ale jinde hoří taky, proč nepíšete o nich? Uhořelí lidé? O tom nic nevíme a ty sanitky tu byly kvůli paní, co začala rodit, ale nechtěla odejít od nedojedené svíčkové. Kouř a plameny? To byl jistě kouř z naší udírny a plameny jen odlesky od flambování…

A když už v novinách vycházejí palcové titulky “Restaurace lehla popelem, desítky obětí”, tak vytrčíme před mikrofony největšího slizouna z celé kanceláře, aby sdělil, že zvažujete podání trestního oznámení na média za poškozování dobrého jména…

Photo by James Sutton on Unsplash

Nakonec se řekne, že za všechno může stážistka, která už u firmy nepracuje, a je to! Vždycky to prošlo, projde to i vám. Víte jak: To bude Čechům stačit…

Jako vždycky je průser ten, že to nestačí, nikdy to nestačilo, jen to nebylo úplně vidět. Pomalu to ale začíná být vidět… Ne že bychom dokázali nějakou firmu za průšvih opravdu poškodit, třeba bojkotem, ale doby se mění a časy divokého kálení na hlavy už končí.

Trend přinášejí zase některé velké firmy. Některé ne; některé si myslí, že jsme divoký Kurdistán a není třeba nikomu nic vysvětlovat, ale spousta dalších už pochopilo, že je radno si dát s krizovou komunikací trošku práci. Perfektní je, že se to učí i české firmy.

Psal jsem mnohokrát různé základní poučky (tady třeba to je skoro na den deset let), ale opakování je, jak známo, matka modrosti, tak si to sjedeme znovu. Nastražte uši, přichází vědění:

Co dělat v případě průseru, který hrozí přerůst do fakt velkého trablu?

Photo by Jason Leung on Unsplash

Velcí vojevůdci měli takový tip: Nikdy neuškodí, když se seznámíš se situací na bojišti. Třeba se ukáže, že se problém dotknul jen pár zákazníků, a s nima se půjde nějak domluvit. Stylem “tady máte desítku a držte huby” to děláte, když jste podnikatel ve stavebnictví, level okresní město. Když se vám jedná o pověst, tak přijdete v nejsilnější možné sestavě, omluvíte se, nabídnete nápravu, kompenzaci, s uspokojeným zákazníkem se vyfotíte a pak o tom napíšete.

Proč? No protože lidi mají sice rádi firmy, co nedělají chyby, ale ještě radši mají takové, co chybu udělají, postaví se k tomu čelem a napraví ji. Napravený hříšník je skvělá PR figura, dokonce tak dobrá, že je dobré čas od času někomu třeba udělat špatně objednávku, a než na to přijde, tak se hned ozvat s tím, že jste na chybu přišli, hned ji napravujete a jako drobný dárek posíláte pozornost… Vsaďte Duškův mokasín na to, že tenhle zákazník o vás bude vyprávět, jak jste skvělí!

Ale zpátky k průseru, co za chvilku přeroste v krizi.

Photo by Dion Tavenier on Unsplash

Všimli jste si, co se dělo při nedávném sestřelení letadla nad Íránem? Letadlo sestřelily tamní milice, omylem. Komusi ujel prst. Ale světu tvrdili, že ne, ne, ne, aby neztratili tvář. Pak se začaly objevovat zprávy, že letadlo sestřelila raketa. Mezitím se v Íránu prý milice přiznaly prezidentovi Rúhánímu. Ten to chtěl zveřejnit, duchovenstvo se s ním hádalo, že by tím pomohl nepříteli, tedy Západu, Rúhání hrozil abdikací, a nakonec tu informaci veřejně potvrdil.

Prostě se postavil před kameru a řekl: “Ano, civilní letadlo sestřelily naše milice, je to tak, je to politováníhodný omyl, omlouváme se, nebohé oběti, nešťastná náhoda, nelze to vrátit zpět, ale budeme se chtít dohodnout na odškodnění, samozřejmě součinnost s mezinárodním vyšetřovacím týmem, bla bla bla…

A co na to Západ? Arcinepřítel, arcilotr, udělá toto, a Západ — to přijme! Vyjádří politování, rozhořčení, ocení otevřenost, ocení spolupráci…(Protože ví, že totéž se příště stane třeba kámošům…)

Rúhání tady předvedl ukázkovou krizovou komunikaci. Udělal to, co se udělat má, a přitom věděl, ke komu mluví: mluvil k nepřátelům!

Firemní průšvihy nejsou tak dramatické, ale — když zůstaneme u té gastronomie — i taková salmonela v leču, krysí bobky v kuchyni, tři otravy zamřelým prejtem nebo infekční žloutenka taky dokážou připravit trapnou chvilku.

Photo by FOODISM360 on Unsplash Není to sice zamřelý prejt, ale skoro…

Fajn, co tedy dělat? No, většinou nic nezkazíte, když se budete držet pár pravidel:

  1. Nenechte veřejně promlouvat pana majitele. Věřte mi — majitel nebývá ten komunikačně nejzdatnější, navíc je v celé věci až příliš osobně zainteresovaný. Pokud nevěříte, vzpomeňte na ty momenty, kdy za Rohlík nebo Dáme jídlo komunikoval tehdejší pan šéf… Ne, prostě ne, vemte si někoho zvenčí, kdo to umí a má odstup.
  2. Není žádné pravidlo 2. Prostě si někoho najděte, všechno mu popište a udělejte, co vám řekne.

No dobře, tak dejme tomu, že to chcete udělat opravdu sami a jste připraveni se poučit z chyb. Tak si hlavně pamatujte, že úkolem krizové komunikace není ututlat průšvih a vyhrožovat těm, co o problému informují, “právními následky”.

Krizovou komunikaci děláte proto, aby se průšvih neutralizoval, tedy aby se minimalizovaly škody, co ještě může napáchat. Kromě bezprostředních škod, což jsou třeba ti lidi se salmonelou, hrozí mnohem horší škoda, totiž že vaše značka bude spojená s tím, jak se tam ty lidi z toho posrali. A to už sakra pocítíte. (“Lidl? Nikdy, to jsou ti, jak káceli ty stromy…”)

Pokud se tedy něco nepříjemného stane, musíte být připraveni komunikovat. Vaším cílem je v tu chvíli:

  • Vyjasnit situaci. Omezte se na věcné konstatování. Stalo se to a to, po příčinách pátráme, uvítáme pomoc, omlouváme se poškozeným, tady je telefon, kam můžete volat…
  • Neztratit důvěru lidí. Máte průšvih, a je na vás, jestli se k němu postavíte jako chlapi, nebo jako křivé čubky. Lepší vypadat jako packal, co udělal chybu, ale napravil ji, než jako vychcaná sketa, co? Mám pravdu? Jo? Jestli mám, tak se přiznejte, nevykrucujte a hlavně — nelžete o ničem, co se dá snadno ověřit!
  • Převezměte komunikační iniciativu. Sami informujte o tom, co se děje, co jste udělali, co uděláte, co mají dělat lidi, co dělat nemají, kam se mají hlásit… Pokud něco ještě nevíte, tak řekněte, že to nevíte. Tím se stanete primárním zdrojem informací, takže jednejte rychle! Nemůžete čekat tři dny, než se sejde management a odsouhlasí si tiskovou zprávu. Musíte se postavit co nejdřív před mikrofony a říct aspoň pět věrohodných vět.

Důležité je fakt nelhat. Neříkám, že musíte říkat jenom pravdu a nic než pravdu a celou pravdu, ale nelžete a nemlžte. Pomůže taky trochu pokory: nikomu nenadávejte, na nikoho nesvalujte vinu, neříkejte, že se omluvíte, až když se ukáže že jste pochybili… Prostě to jsou vaši zákazníci, mají problém, tak se omluvte, i když to celé pokaziul subdodavatel. No a co, jsou to VAŠI zákazníci!

Jo a taky se snažte jednat rychle a nedělat nějaké noukomenty. Když se média nedozvědí nic od vás, začnou se ptát jiných. Sousedů, znalců, “znalců”, náhodných kolemjdoucích… Zeptají se konkurence! To chcete? To fakt chcete? Navíc se začnou šířit fámy. Zaručené informace. Že fámám nikdo nemůže věřit? Hmm, a viděli jste Sputnik, Aeronet, antivaxx běsky a plochozemské mašíbly? Tak vidíte!

Bylo to tak těžké? Nebylo, že ne? Situace zachráněná — mohly se jet strašný vohně, ale nakonec budete jen za někoho, komu se stala nehoda a on ji zvládnul. Ve výsledku možná i nějaké pozitivní body uhrajete.

A že bude pár takových, co nikdy nikomu žádné selhání nezapomenou? Ti vás nemusí zajímat…

Photo by Elevate on Unsplash

Tak si na to vzpomeňte, až zase budete někde fňukat, že média zveličují váš problém, vlastně se nic nestalo a vůbec — trestní oznámení už letí!

Soutěž Popiš památku je právě v poločase. Dobrovolníci napsali už osmdesát článků

Soutěžit o knižní ceny, které poskytuje pro soutěž spolek Wikimedia Česká republika, je možné ještě dva týdny, a to do 15. února.

Do popisování památek se zatím zapojilo 49 editorů, kteří dohromady vytvořili 80 nových článků o různých českých, moravských a slezských kulturních památkách. 83 článků celkem bylo editováno.

A jaké památky byly popsány? Například kapucínský klášter v Chrudimi, zámek ve Lnářích na jihu Čech, nebo přehrada ve Fryštáku u Zlína. Kulturních památek je v České republice okolo čtyřiceti tisíc, několik tisíc z nich si zaslouží mít na encyklopedii vlastní článek. Bohužel jej však stále nemají.

Témat zbývá ještě celá řada. Najděte si své oblíbené místo na seznamu a podělte se s ostatními o Vaše znalosti.

Účastí v soutěži pomůžete nejen rozvoji Wikipedie, ale i zvýšení povědomí o českých kulturních památkách. I díky vám se mohou i drobnější svědci českých dějin objevit na jednom z nejnavštěvovanějších webů v Česku, kterým Wikipedie v současné době je.

Všem, kteří se zapojili a zapojí, mockrát děkujeme.

Jak bezpečné jsou IP kamery?

Skvělý obraz, nízká cena, jednoduché nastavení a dostupnost přes internet. IP kamery jsou téměř všude. Otázka zní, kdo všechno se skrze ně dívá?

Software Engineering, má rozumné paralely? Díl 2, hudba

Konstantou Software Engineeringu (SE) je jeho dynamika. Snad právě proto hledáme paralely a podobenství v jiných oblastech lidské činnosti — abychom lépe porozuměli jeho zákonitostem, uchopili jeho abstraktní nehmotnost a někdy 😉 i jen našli pevnou půdu pod nohoma. ~ SoftWare Samuraj Cadenza z 3. klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova To jsme takhle jednou seděli s @banterCZ u oběda a filozofovali o analogiích k softwarovému inženýrství.

To mě mrzí. Já to jak v aplikaci, tak ve webové verzi vidím vložené. Nemáte někde něco zakázané?

To mě mrzí. Já to jak v aplikaci, tak ve webové verzi vidím vložené. Nemáte někde něco zakázané?

Festival marnosti

Volné pokračování článku o PR a věcech s ním spojených.

No jasně že se ozvali lidi, co vědí, jak moc se mýlím. Naštěstí mi to neváhali vysvětlit, a tak jsem se dozvěděl nevídané.

Třeba že Fiala si nemohl udělat politické píár, nemohl přijít a mluvit o tom, co dělá, protože nemá Prchala, který by mu to poradil!

O! Sancta! Simplicitas!

“Hej, pane předsedo, neměl byste jít mezi lidi a říkat jim, jak vypadá naše představa o politice?” — “Nemůžu, nikdo mi neporadil, kam mám jít!” Jako vážně?

Nebo třeba že stínová vláda nebude. Je to totiž přežitek. A víte proč? Protože mají přeci expertní týmy! Expertní týmy, tykrávo, fakt? Nevím jestli znáte něco víc sexy a atraktivního, než je expertní tým!

Místo toho, aby měli člověka, který se stane tváří strany pro danou problematiku, tak mají expertní tým! Místo toho, aby Tvář Strany ke kauze řekla jednu trefnou větu, kterou budou média citovat (čímž se vyvolá pozornost, kterou pak vhodně využijeme), tak expertní tým napíše stanovisko! Úplně vidím, jak o tom stanovisku všichni hned ráno mluví, tramvaje drnčí vzrušeným šepotem lidí a náhodní chodci se zastavují a oslovují kolemjdoucí: “Už jste četli stanovisko expertního týmu?! To je, co?” Úplně jsem se z té představy roznemohl!

Photo by Julian Myles on Unsplash

Pojďme dál, festival senzací s názvem Sto plus jeden důvod, proč nemůžeme udělat tu jedinou věc, co udělat musíme pokračuje, a to oblíbenou výstavkou na téma “my to děláme, jenže lidi to nezajímá, protože o tom média nepíšou!

Mám tuhle výstavku moc rád. Vévodí jí Knihovna Sebraných Spisů Našich Čelních, které nikdy nikdo nečetl, autory nevyjímaje, protože nudou umřeli už u předmluvy. Na stole bývá aranžován stoh mediálních prohlášení, každé o rozsahu tiskové dvoustrany, s vysvětlením “nešlo to zkrátit, to by bylo zavádějící zjednodušení!” No a v místnosti zní nekonečná smyčka telefonátů, kdy média volají tiskovým mluvčím a ti jim odpovídají “vyjádříme se k tomu a vyjádření vám zašleme!” (“A nešlo by aspoň jednou větou něco?” — “Jednou větou? Napište, že problematika je komplexní a my k ní vypracováváme expertní analýzu, kterou předložíme tisku, jakmile se s ní předsednictvo seznámí a zaujme k ní stanovisko!”)

Photo by bruce mars on Unsplash

Na chvíli přestanu být lacině kousavý, jo? Ozval se pan Jiří Kozák, programový manažer ODS, a chvíli jsme si psali. Z diskuse s ním jsem měl dojem, že není úplně marný, jen že to má těžký. Třeba ta média, ta vůbec nepíšou o tom, co ODS dělá!

Tak, a jsme u podstaty věci. Kdo z vás jste zachytil něco z toho, o čem pan Kozák píše? Ruce nahoru… áááá, ano, děkuju, zas je oba dejte dolů, ať se vám neodkrví! A můžou za to média, která nechtějí pomoct opozici porazit Babiše.

Helejte, já budu chvíli média obhajovat. Nemám nic proti médiím, ostatně mám mezi médii spoustu známých, ale… Ne, vážně: Spousta médií lační, aby mohla psát o tom, jak opozice dělá konstruktivní věci a vláda to voře. Nekecám!

Jenže média v roce 2020 nejsou stejná jako média v roce 1992, natož někdy v šedesátých či třicátých letech! Ne že by to novináři nechtěli, ale svět se změnil… trošku…

Pokud, milí politici, očekáváte, že média zaujmete stejným způsobem jako v roce 1934, totiž že učiníte dlouhé prohlášení a otiskne vám ho Národní politika, tak pardon. A není to problém médií. Problém je, že dlouhé prohlášení v roce 2020 nikdo číst nebude!

Hele, fakt. Editor to prohlédne, korektor opraví, sazeč zalomí, rotačka to vytiskne a papír to unese, v tom problém není. Problém je, že to nebude nikdo číst!

Jestli chcete začít nadávat na povrchní dobu a špatné voliče, tak byste se měli přestěhovat i se sekretariátem třeba o těch sto let zpátky, ne? Ze základní trojice doba, lidi, politik se ty první dvě nezmění. Musíte to jako politik respektovat, pokud chcete být relevantní politik a ne salónní kňoural. Protože salónní kňouralové žijí ve světě ušlechtilých lidí, kteří pracují pro blaho obce… Je to krásné, ušlechtilé, správné — ale nerealistické a v přepočtu na procenta ve volbách žalostně málo…

Photo by Марьян Блан | @marjanblan on Unsplash

Problém dnešních médií je, že fungují trochu jak španělská hospoda: dají vám jen to, co si tam sami přinesete! Ti bystřejší už pochopili i druhé pravidlo: média jste vy! Říkám to, protože jsem sám byl u začátků téhle změny, v době, kdy najednou mohl kdokoli cokoli napsat, a záleželo jen na jeho šikovnosti, kolik lidí si to přečetlo…

Základní funkce médií je, že informují o tom, co je důležité. V ideálním světě by se každé odpoledne zastavil čas a redakce by prolezly blízké i vzdálené okolí, sesbíraly všechny novinky, pečlivě, velmi pečlivě by vše vyhodnotily, seřadily podle důležitosti, a nakonec by zprávy 1 až 50 vydaly. Jenže ideální svět není, informací je mnohem víc, jejich zpracování chce stále větší výkon a víc práce, a tak musíte jít štěstíčku naproti a trochu se naučit své úspěchy prodat!

Už je to ohraná písnička a kolovrátek, ale prodávat vždycky musíte tak, aby ostatní chtěli koupit! A platí to i pro politické ideje.

Čímž se vracím k panu Kozákovi. Fakt nic osobního, ale hodí se mi to k demonstraci problému:

Cítíte to tam? Ten trpný rod, to je úplně krystalická esence neatraktivity sdělení. Bylo to zmiňováno a hovořilo se o tom s podnikateli v regionech. Podobně před lety psal nějakej Vogl z Plzně: “Toto bylo mou osobou opakovaně komunikováno…

Chvíli jsem si říkal, že to není beznadějné, že třeba jen nevědí, tápou. Že se snaží, jen jim to nejde, protože nemají toho Prchala… Jenže problém bude asi jinde:

Nejlepší politika je taková, o které občané ani neví! To je sice pravda, ale na to, abyste takovou politiku mohli dělat, vás musí občané zvolit. A zvolí vás, když o vás a o vaší politice nebudou vědět? Když jim ji nenacpete do obličeje?

Ale už mě nezlobte! Víte, proč to nejde v těch médiích? Protože jestli to je tohle, tohle a tohle, tak je to kurevsky nudný! Pardon my French! Proto to nejde v médiích! Neumíte to říct tak, aby to nebylo nudný! A nebýt nudný neznamená, že si musíte navléct rolničky a zapalovat pšouky, herdek už!

Udělejte k tomu komiks, leporelo, poproste pana Jaze, ať udělá Opráski, nebo to prostě jen řekněte poutavě, cokoli, jen neseďte v té mramoroserné póze se zdviženými malíčky a uraženým “média chtějí show, no fuj”! Je to stejná disciplína jako místo vysokoškolských skript napsat popularizační knížku — nebo je snad Grygar míň vědec, když na obrazovce mluvil o černých dírách prostou řečí?

Anebo víte co? Nechte si poradit od svých manželek, přítelkyň a kamarádek. (Nebo ještě líp: Pusťte je k tomu!) Snad každá žena ví, jak zdůraznit to, co je na ní zajímavé a přitažlivé. Zeptejte se jich, jestli si taky řekly, že makeup, vhodné oblečení a pár postupů, jak zaujmout, jsou laciné triky zmalovaných štětek, které ONY používat nebudou, neboť jsou pod jejich úroveň…

— Poslouchaj, Kohn, ta jejich Sára… ona ne že není žádná krasavice, vždyť ona je vysloveně škaredá!
— Taussig, vědí… Sára není jako jiné ženy… Ona je krásná uvnitř!
— Tak vědí co, Kohn? Obrátěj ji naruby!

Možná by některým pravicovým stranám (protože nejde jen o ODS, takové trio TOP-STAN-KDU je na tom naprosto stejně) taky pomohlo obrátit naruby: tím skvělým programem navenek a nudnýma politikama dovnitř!

Weekly #91 - multicloud, Jira clone, Convert2RHEL, Wine 5, SQL Server to MariaDB

leden
31
Fero Volár

Technológie

UX & Service design

Social media & marketing

Startupy & biznis

Spoločnosť

Kniha týždňa

Ben Horowitz - S potížemi je jedna potíž

Weekly #91 - multicloud, Jira clone, Convert2RHEL, Wine 5, SQL Server to MariaDB

Weekly #91 - multicloud, Jira clone, Convert2RHEL, Wine 5, SQL Server to MariaDB

Autor popisuje svůj vlastní příběh o zakládání, řízení, prodávání, kupování, vedení technologických firem a investování do nich a přináší základní rady a praktickou moudrost pro řešení nejpalčivějších problémů, které se na školách nevyučují. Benův humor, upřímnost a to, jak čerpá z vlastních, často pokořujících zkušeností, činí z knihy S potížemi je jedna potíž neocenitelnou pomůcku pro zkušené obchodní veterány i začínající podnikatele.

Sleduj ma na goodreads.com/FeroVolar

OpenAlt je pro zachování domény .ORG

leden
29
Openalt.org

OpenAlt se připojil k iniciativě, která má za cíl zachování současného stavu, co se týče internetové domény .org.

Electronic Frontier Foundation v otevřeném dopise požaduje zastavení prodeje domény .ORG. OpenAlt z.s. se připojil k této iniciativě.

Proč vám neřeknu, co umím

Proč vám neřeknu, co umím…

Jen málo věcí je jasné zlo: genocida, Hitler, yperit, Ježov, AIDS, Rostovský rozparovač, Sauron, plastová ramínka u podprsenek a PR, čili píár.

Včera jsem se trochu otřel o otázku PR a politiky. Reakci jsem samozřejmě čekal:

S dovolením: nemyslím si, že by PR bylo otázka peněz. Dovolte mi trošku zeširoka na to jít.

Svého času jsem se docela intenzivně pohyboval mezi vývojáři a jinými programátory. Taky trošku v akademické sféře. Nevím, jak je to v jiných oborech, ale tam bylo převládajícím názorem, že PR je krystalické zlo (není to jediný myšlenkový fundament, který mě zarazil — shrnul jsem to v Kameni technologických mudrců).

Jako šéfredaktor Zdrojáku jsem to zažíval co týden: programátorům neskutečně vadilo, když někdo z nich veřejně mluvil o tom, co dělá. To bylo hned pche, dělá si jen svoje píár, jiní jsou mnohem lepší, jen nemají potřebu to roztrubovat do světa. Nabídka “pojďte, povězte o tom, co děláte vy” nepadala na úrodnou půdu; logicky. Byla by to sebechvála, a ta smrdí víc než vandrák v srpnu.

Zároveň všichni vinili média, že novináři nepíšou o těch zajímavých a mnohem lepších, aniž by jim došlo, že je velmi těžké psát o tom, co někdo dělá, když se ten někdo úmyslně necpe dopředu.

Photo by Joanna Nix on Unsplash

Snažil jsem se vysvětlit, že PR (a.k.a. public relations, neboli “vztah s veřejností”) není “průmyslové lhaní”, ale oni to věděli, rozumíš: věděli, takže tůdle! Zkoušel jsem to přes medializaci nebo popularizaci, což fungovalo líp, ale jen do chvíle, než jim blýsklo: “Ale to bych dělal píár!”

No, a co si, kurva, myslíš, že píár je? Píár je to, že lidem vysvětluješ, co děláš a k čemu to je. A když k tomu přidáš i pár vět o tom, k čemu JIM to je, tak je to dokonce marketing.

Ohlupování, nám bulíky na nos nepověsíš! Tak jo, tak dál seďte v koutku, nikomu neříkejte o tom, co děláte, a jen nadávejte médiím, že píšou o jiných, o těch, co si to podle vás nezaslouží.

Photo by Austin Distel on Unsplash

Pojďme se vrátit do politiky. To, že na PR nepotřebujete rozpočet Agrofertu a Marka Prchala, ukazuje třeba Pavel Novotný. Jak že to na tom sjezdu ODS říkal?

“Proč všichni víte, kdo jsem já? A proč já nevím, kdo jste vy? Tady jsou zástupci hovadsky velkejch měst. Nevíme o své práci navzájem ani my tady. Jak to mají vědět lidi?”

Ano, proč všichni vědí, kdo je starosta Novotný, kde jsou Řeporyje a co tam dělá? Když jsem byl v Lanžhotě na oslavě, povídala mi paní: “Já jsem četla, jak tam dělá ty autovraky a ty ubytovny! Já ho mám ráda!” Pochybuju, že ví, v jaké straně je… Jak je to možné? Má snad Novotný svého Prchala a zaplacený přístup do svých médií? Má leda kulový.

Tatrman!, uplivují si spravedlivě rozhořčení lidé, a dodávají něco o úpadku politické kultury, politickém marketingu a o tom, že taková vážná věc jako správa věcí veřejných si takové pokleslé akce nezaslouží.

Photo by David Siglin on Unsplash

K tomu mám jen jednu připomínku, něco, co není tak úplně vidět: Lidi v Řeporyjích nezvolili Novotného proto, že dělal bulvár. Zvolili ho proto, že Novotný v opozici na radnici pořád něco dělal. Psal do Řeporyjského Echa, kritizoval vedení radnice, poukazoval na každý šlendrián a byl vidět. Seděl v hospodě s místními a bavil se s nimi o tom, co je štve. Chodil po ulicích a vyvěšoval plakáty. Dělal přesný opak toho, co dělají ostatní — totiž že čekají, až se jich někdo z novin přijde zeptat na názor.

A jestli se vám nezdá Pavel Novotný jako vhodný příklad, tak si vzpomeňte na Milion chvilek… Má snad toto sdružení Andrejovy miliardy a Márův Macbook? Přesto má PR jako bič, takže se o nich ví a je jen málo lidí, kteří by nevěděli, oč jde.

Kalousek… Proč je tenhle chlap všude vidět? No protože se neštítí zaujmout média! Že je symbol korupce? No vidíte, to je ono: sice nikdo úplně přesně neví, co Kalousek komu ukradl, jsou tu desítky horších případů, ale když Babiš zase udělá nějaký kopanec, běží média kam? Správně, za Kalouskem!

Být vidět a mluvit o tom, co dělám, co si myslím a co chci dělat je základ práce politika v opozici. Můžete si o tom myslet své, můžete s tím nesouhlasit, ale je to to jediné, co funguje. Lidi vás nezvolí za to, že jste napsali krásný volební program, a pokud si myslíte, že ano, jste, pardon, naivní.

Takže Babiš byl na Hackathonu vidět a předseda opoziční ODS byl… No, schválně, kde byl?

Pan Fiala je vzdělaný pán, kultivovaný, a tak nepřekvapuje, že se neuchyluje k nějakým prvoplánovým akcím a senzacím pro kamery. Jenže právě tohle, právě tohle je to pí ár. Měl příležitost přijít a říct: “Díky, jste skvělí, zvedli jste téma, jsem rád, že vám to politicky myslí, a my v ODS uděláme to a to a to, aby se podobným praktikám udělala přítrž!” V pondělí by to bylo v novinách!

Náklady na rozšíření takového sdělení? Jedna jízda autem do Holešovic. I kdyby taxíkem jel, tak pár stokorun. Nebo snad tam Andrejka vezli jen proto, že má peníze? I kdyby stokrát jo, tak tam měl dojít pěšky!

Že by to bylo laciné gesto? Že by tím devalvoval politickou práci svou i celé ODS? Nemyslím si; mohl to zvednout jako téma, mohl na tom tu desetinku procentního bodu nahrabat.

Byli tam i někteří Piráti (Bartoš a Profant, nemýlím-li se). Nebyli vidět tak moc jako Babiš, ale byli tam a byli v médiích zmíněni. Ne proto, že by tam četli svůj volební program. Prostě tam byli vidět! Pochopili, že dělají politiku, a v politice musíte být vidět.

Photo by Austin Neill on Unsplash

Mimochodem, víte, co by bylo skvělé politické pí ár? Pamatujete se na institut stínové vlády? Pokud ne, tak připomenu: to se takhle opoziční politici po ustavení vlády přestali hádat jak banda podrážděných hysterek, a místo toho si sedli, udělali “stínovou koalici”, jmenovali “stínové ministry” a systematicky komentovali většinu rozhodnutí reálné vlády.

Možná to vypadá jako pitomost, jako “hraní si na vládu”, ale stačí sklopit nosní dírky zpátky do vodorovné polohy a uvědomit si, jaký signál stínová vláda posílá lidu: Hej, my, opozice, jsme tady, máme připravené lidi pro všechny resorty, ti lidé jsou kompetentní natolik, že se dokážou k problematice vyjádřit, takže se nemusíte bát nás zvolit!

Kolik by taková stínová vláda stála? Musíte být k tomu miliardář a vlastnit média? Nemyslím si; složku papírů, kufřík, blok a tužku pořídíte na stranickém sekretariátu, mobil máte vlastní, asistenty poslanecké, tak proč to, kruci, neděláte? Teď je navíc ideální situace, Babišovi docházejí ministři, tak proč neukážete, že vy jste připravení?

Já vám řeknu, proč to neděláte: Protože nejste připravení. Jste rozhádaná banda podrážděných hysterek, co se nedomluví ani na tom, kde se sejdou! Jediné, na čem se shodnete, je, že Babiš je zlo a vy musíte zachraňovat demokracii! Je vůbec div, že vás ještě lidi volí…

Sorryjako, ale dělat “píár” sobě a tomu, co děláte, není otázka peněz. Je to otázka ochoty o tom mluvit. Stačí jen překonat dojem, že by se na vás ostatní koukali skrz prsty. A pokud to nepřekonáte, nechoďte do politiky, ale dělejte nějakou hezkou práci, kde nemusíte být vidět!

Medvěde, medvěde…

Máme po hackathonu.

Když celá ta věc se systémem na elektronické dálniční známky a hackathonem začala, napsal jsem článek. Akci jsem nazval “medvědí službou”, trochu jsem zapolemizoval s obecně rozšířenou představou, že jde “o e-shop se třemi produkty”, a zdůraznil jsem, že u každého velkého systému časem narazíte na to, že výsledek je mnohem, mnohem komplexnější, než se na začátku zdálo.

Což je fakt, který znají všichni, kdo kdy řídili nějaký vývojový projekt. Objevují se nečekané obtíže, ať byla původní analýza jakkoli důkladná. Bohužel takovéhle drobné a nepodstatné nuance se do novinových titulků nevejdou.

Samozřejmě jsem se dozvěděl, že jsem kritik, negativista a že si mám toho Babiše vzít domů, nebo tak něco. A že nerozumím vývoji, že nevidím do té zakázky a že chci krýt státní šlendrián. Tak určitě…

Shodou okolností se mnou polemizoval ale i Michal Bláha z Hlídače státu. Michal se v celé věci angažoval, a tak cítil potřebu mi popsat trochu víc pozadí celé akce. Vysvětloval jsem mu své pochybnosti (ne programátorské, ale spíš píáristické), a Michal sám říkal, že on vnímá hlavní účel celé té akce tak, že se udělá spektakulární dlouhý nos na stát, aby se něco stalo — alespoň tak jsem to vnímal, jestlis to, Michale, tak nemyslel, tak promiň. Na konci celé debaty jsem říkal: “Povíme si po akci!” Takže tenhle sumář Michalovi tak trochu dlužím.

Photo by Alex Kotliarskyi on Unsplash

Mezitím se odehrálo několik věcí. Padnul ministr, vzniknul nový ministr, zakázka, co od počátku smrděla, se rušila, od zakázky odstoupil realizátor, starý ministr se stal náměstkem, pak se náměstkem nestal, zkrátka klasické tance. Do toho se ukázalo, že systém, jako vždycky, obsahoval funkce, které “se hodí” státu pro šmírování. A je dobře, že tohle všechno vybublalo na povrch.

Co ale s hackathonem? Během uplynulého týdne jej komentovali mnozí. Velmi pěkný komentář nabídl Josef Gattermayer z Ackee. Popsal hlavní problém celé akce, popsal nesmyslnou praxi státních zakázek v IT a navrnul řešení.

Ve zkratce: největší problém je v tom, že se podobný komplexní systém nedělí na menší části, které lze vysoutěžit jednotlivě, a v úhrnu laciněji. Některé části nemusí podléhat režimu utajení, takže do soutěže může vstoupit víc uchazečů. Jakmile se ale soutěží zakázka na celý komplexní balík, kde je jedna okrajová část tajná, tak je rázem tajná celá zakázka, a okruh možných realizátorů se zmenšuje. Na druhou stranu to velkou část práce přesouvá na zadavatele, který musí opravdu dobře problém zanalyzovat a zdokumentovat. Otázka je: dokáže to stát? A když ne, má si na to někoho najmout?

Něco na Hackathonu bylo opravdu pozitivní. Energie, nasazení, kuráž, to rozhodně. Jako dlouhý nos OK. Jako popularizace hackathonů vůbec taky. Účastníci udělali velký kus práce a nemůžu proti nim říct křivého slova. To snad kdyby si to někdo chtěl brát osobně. Pozitivní je, že byl v tomto konkrétním případě stát klepnut přes prsty a snad se do budoucna posílí role analýzy…

Photo by Mark Basarab on Unsplash

Samotná medvědí služba ale spočívá v PR signálu, který akce vyslala. Ne, není to “stát moc utrácí”, i když si to lidé od fochu myslí a věří tomu. Hlavní zpráva, která zazněla nejsilněji, je: IT systémy jsou drahé; dokážou to naprogramovat přes víkend zadarmo, když chtějí!

Jak kdosi trefně okomentoval: “Tak od teď hodně štěstí všem IT firmám při vyjednávání cen za zakázky!” Říká se tomu taky střelit se do vlastního kolena.

Cože? Že to lidi přece takhle nechápou, že vnímají komplexnost a rozdíl oproti VAŠÍ zakázce ma systém pro prodej ocelových odlitků? Fakt? No, good luck!

Kolega mi včera třeba tvrdil, že přeci je všem jasné, že na hackathonu nemá vzniknout celý systém za 400 mega, ale jen prototyp jedné části. Povídám: “Díval ses do novin? Titulky jako Ajťáci postavili za víkend eshop na dálniční známky vytvářejí zcela jiný dojem!”

“Nojo, ale vždyť děláš v novinách, víš, že titulek je zkratka…”

Já to vím, ale problém je, že ne všichni to vnímají stejně. Kdyby to tak bylo, tak se dneska nemusíme divit třeba — no třeba tomu, že lidi volí Babiše, když přeci všem musí být jasné, jaký to je lump a zloděj…

Oni totiž lidi — a teď třeba nemyslím vás, ale spoustu dalších, co tu žijí, pokud jste si jich všimli — tohle nevnímají. Oni to vidí tak, že Babiš konečně něco dělá.

Že to není pravda? Že jen budí ten dojem, ale každému, kdo to sleduje, musí být jasné, že to je chaot? Že o tom vyšla spousta článků, takže všichni přece musí vědět… Že mu přeci nikdo nemůže baštit ty laciný PR triky… Ó, ty nevědomosti moudrých! Znáš tajemství vesmíru, ale nevíš, jak lidé přemýšlí!

Když už jsme u toho Babiše, tak dovolte trochu lekce z PR.

Psalo se o tom, že si organizátor hackathonu dělá reklamu — no, možná, trochu.

Jenže pak přišel bratr Bába a ukázal, jak se to dělá. Celou show ukradl pro sebe, i s chlupama. Jak se říká — na pána!

Photo by Dom Hill on Unsplash

Navíc k tomu ani nemusel být nějak extra vyčůraný. Měl totiž vlastně jen dvě možnosti, tak co měl dělat? Mohl buď kníkat, že všeci temu hovno rozumejú, nech idú do piče a obhajovat neobhajitelné, nebo mohl judisticky vytěžit z akce maximum. A to taky udělal. Sledujte:

Vyhodil neschopného ministra. Že ho tam sám nainstaloval? Že to byl jeho člověk? Že místo něj dosadil dalšího podobného ze své stáje? Příliš jemné, sdělení je: Nastal problém, šéf se k tomu postavil čelem a konal! Nevěříte? Nemusíte, ale pak se nedivte průzkumům…

Zakázku zrušil a ušetřil tím peníze. Že to bylo složitější, že to vlastně nezrušil, že to nebyl on, že kdyby nebylo veřejného tlaku, tak by se nic nestalo? No ano, ale Babiš vyslal přesně to sdělení, které jsem napsal tučně.

Vítá skvělá, rychlá a neotřelá řešení. Takže dojel na hackathon, všechny podpořil, všem poděkoval, slíbil, že vláda výsledek použije, hosana a sláva mu, on je pašák a piškumpré a krucajda a župajdá a hujaja, zdar, zdar, zdar!

Well played, Máro! Bez ironie. Mára totiž ví, že na lidi fungují příběhy. A příběh o napravené chybě je velmi působivý. Odehrál ho skvěle.

Procentní bodík či dva tam budou…

Takže když se Ondřej Kundra z Respektu diví, že si pořadatel hackathonu na akci fotí selfie s Babišem, tak se divím taky. Hlavně tedy tomu, že se diví on.

Proč se fotí? Proč mu nahrávají na smeč? No protože tu hlavní mediální show už řídil Babiš v roli “neveděl som o tem, ale teraz som prezrel a tuná všeci mátě moju plnou důvěru”. Měli mu zakázat vstup? Když už je vlastně na jedné lodi a dělá to, po čem volají? Kdo by byl pak za fouňu? Navíc když akce byla avizovaná jako sui generis pomoc státu. Nemůžete dost dobře pomáhat státu a odmítnout jeho představitele.

Nakonec asi ani není potřeba zmiňovat, že lidé si udělají rádi selfie s kýmkoli slavným. I kdyby to byl Kajínek. I kdyby to byla Čachtická paní nebo Pol Pot. Taková je doba. Přijměte to a nedivte se.

Jak je možné, že si ho lidé nespojují s jeho vládou a se státem? No, nespojují. Myslím, že zrovna tenhle fenomén Respekt už několikrát zkoumal a popisoval…

Photo by Jørgen Håland on Unsplash

Nedá mi to a odbočím: Babiš ukradl show, jo. Ale tu show, kterou měla dělat opozice. To ona měla dělat to, co tady dělali organizátoři hackathonu, Michal Hlídač státu Bláha anebo Babiš. A měla být slyšet! Místo toho dělala přesně co? Jo, Novotňák má stoprocentně pravdu: sedí jak panenka v koutě, čeká, že ji voliči najdou, a rozhodně se nikdy neušpiní nějakými prvoplánovými mediálními akcemi.

Když shrnu výsledný dojem zvenčí — a nezlobte se na zrcadlo a nevztekejte se, že to zjednodušuju nebo že snad jsem si nenašel všechny informace, on totiž běžný volič udělá přesně totéž — tak výsledkem je: Babišova vítězná jízda, vyvolání dojmu, že se komplikované věci dají zjednodušit na víkendovou makačku a že tedy chtít za nějaký systém pět, deset, dvacet, sto milionů je přehnané.

Jo, ještě jednou ta cena. Staré pravidlo říká, že systém s dostupností 99 % pořídíte za sto tisíc, dostupnost 99,9 % bude stát milion, 99.99 % vás přijde na padesát milionů a každá další devítka zvedne cenu exponenciálně. Půjdete to teď, po téhle mediálně sledované akci, vysvětlovat klientovi? Ale co mi to tu povídáte, když takovou zakázku spíchnou za víkend… — Ale oni dělali jen prototyp jedné části. — Nepovídejte, tady se píše něco jiného!

Fakt. Namátkou:

Za jeden víkend a zdarma. Vývojáři spustili systém, za který chtěl stát utratit 400 milionů (původní titulek podle URL dokonce pokračoval slovy “chybí mu jediná funkce”)

IT systém k dálničním známkám běží, stát ukončí zakázky

Zdarma a za 48 hodin. Programátoři to dokázali, eshop na dálniční známky je hotov, stát jej použije

A tak dál.

Myslím, že i vy budete radši, když jej stát nepoužije.

Ne, nesměju se ani neposmívám za to, že tam byla chyba a díra. Programoval jsem dost dlouho na to, abych věděl, že se takové věci stávají, obzvlášť pod tlakem a v rychlosti. Jen, být píáristou, teď vstanu a řeknu: A to je, přátelé, rozdíl mezi drahým systémem a něčím, co spíchne parta nadšenců za víkend!

“Přece nebylo záměrem udělat kompletní systém… Jen prototyp… Jen ukázat… Navíc jsme to hned opravili… Co byste čekali, zázraky za víkend?” Fakt? Fakt lidé pochopili vzkaz, který jste chtěli vyslat, tak, jak jste ho mysleli?

Jako občanský protest fajn, ale výslednými efekty si nejsem stoprocentně jistý, jestli mi jako rozumíte. Jestli chcete, můžete nadávat na média, že to zjednodušují a překrucují, a na zlé píáristické čáry a kouzla…

A tak jediné, nad čím můžeme kroutit hlavou, je fakt, že taková spousta chytrých lidí, často v oboru nadprůměrně znalých, zadá osobní údaje do něčeho, co napsal bůhvíkdo za dva dny. Podlehli snad étosu pozitivní energie a nadšenecké vlny, že tihle jsou naši, správní, těch se není třeba bát?

EPYCká case study: Servery DELL 15. generace opět s AMD

Testovali jsme server Dell PowerEdge R7515 s procesorem AMD EPYC 2. generace. Jak obstál procesor AMD EPYC versus Intel u 4 našich zákazníků?